Unnamed

17. září 2016 v 22:52 | Jana |  Ze života
Tento článek, takto změť myšlenek, by mohl mít tolik názvů a ani jeden by nepokryl vše, o čem chci psát. Tak aspoň popíchnu hnidopichy, že na český blog anglické nadpisy a články nepatří :)


Nejsem zasnoubená. Mám z toho natolik panickou hrůzu, že doma trávím podstatně méně času, než by se dalo čekat. Jsem věčně zašitá u nějakého klienta doma a hraju si s jeho kočičkami. Domů pak přijdu vysílená, osprchuji se, lehnu a spím. Proč mám ze zásnub takový strach? Můžou za to pohádky. Já v pohádce žiju, i když se mi to princ snaží vyvrátit. A jak končí pohádky? A byla svatba a žili spolu šťastně až do smrti. Než se tedy zasnoubím, než se pak vdám - vím přesně, co má jak probíhat, mám plán. Jenže co potom? Jak se přesvědčit, že se nic nezmění (což se vážně nezmění, krom příjmení, které stejně nikde neudávám)? Já prostě nevěřím ani princi ani doktroce, že se nic nezmění. Já nevěřím ani lastní logice, že se nic nezmění. A zásnuby a žádost o ruku? To je jako tréma před koncertem, před dostihem. Člověk je z toho úplně v p*deli. Nebo minimálně trdlo jako já. Takže ještě jednou - nejsem zasnoubená a podnikám veškeré možné kroky, které by tuto situaci oddálily. A co se týká svatebního dnu samotného, baví lidi kolem tím, jak mám v plánu od oltáře utéct …


Psychoterapeuti jsou sadisti. Jak si jinak vysvětlit, že probíráte článek, který napíšete ve vzteku (vztek na sebe, který jsem si přenesla na paní doktorku)? Krok po kroku probíhat sezení, co se kdy stalo, proč jsem jak reagovala a jak jsem se u toho cítila? Mít sezení dvakrát týdně, tak asi nemám sílu ani chodit do práce, jak mne to vyčerpává. Neskutečně mne to baví, ale vyčerpává. A hrozně mne s*re, že jsem to musela probírat krok po kroku. Hlavně ten článek. Když už jsem se styděla a na omluvu koupila kytičku (kterou jsem málem nechala v autě, protože doktorka je přeci placená za to, že tohle dělá… jenže mi to nedalo a bylo mi to líto, co jsem vymňoukla, že jsem kytičku paní doktorce dala a byla jsem ráda, že se jí líbila - udělalo mi to radost). Ale zpět k myšlence - styděla jsem se, koupila omluvnou kytku a přesto mne týrala asi 45 minut (v ordinaci ten čas běží buď pomalu nebo rychle, nikdy neběží normálně) tím, co jsem napsala a musela to pochopit. Jenže paní doktorka je skvělá, takže jsem nemusela ale chtěla. Ale že mi to dalo zabrat. A dokonce mi sebrala vítr z plachet, když jsem k ní přišla rádoby provokativně oblečená - provokativně ne, ostře, kontrastně (černá a bílá…) - a ona mne pochválila. To se mi po těle rozlil blažený klid a hodná a zlá se na chvíli opřely pohodlně na gauči mé duše a daly mi na chvíli pokoj.


Zapomínám na obojek. Takže třeba můj rituál, že si po sezení u paní doktorky smím koupit něco v McDonadlu (hlavně pití, já mám vždy hroznou žízeň u paní doktorky, ale nikdy si vodu nenalili, protože je buď těžký džbán nebo mám strach, že ztratím myšlenku, nad kterou zrovna uvažuji - prostě nemám čas se napít a pak stáhnu půl litra během pár sekund). No a protože většinou jezdím v McDrive, zapomínám, že mám obojek. A tentokrát jsem nebyla v McDrive, ale šla si koupit jídlo k pultu (rychlejší, auta, co tam byla před mnou, ještě ani nebyla obsloužená, když jsem odjížděla s jídlem a pitím). A tak nějak mi nedošlo, že mám na krku výrazný choker (teď je ten pojem IN). Lidi dost divně koukali, ale mně to bylo tak nějak jedno - zlá reprezentovala hodnou a celkem jsem si ty pohledy užívala. No a znovu se mi to stalo další den, když jsem po návštěvě koček jela nakoupit mlsky pro návštěvu. Měli jste vidět ty pohledy - ale opět - byla to část mne a ani jsem nehnul brvou. Lidi přestali zírat a začali zírat jiní - neverending story.



Klekačka. Miluji svého prince tak hrozně moc i proto, že pamatuje dobu, kdy jsem byla malá a na čem jsem asi mohla sedávat. Jako malému pětiletému až sedmiletému capartovi totiž hrozně imponovaly klekací židle, klekačky. A princ má rád, když klečím. Co z toho plyne? Článek je psán na klekačce. Ještě vymýšlím, jak více srovnat záda, aby tolik nebolela.

Klekačku vyfocenou nemám, ale Vader zabral krabici po klekačce :)

Hrnečky. Albi kočky vévodí mé kočičí úchylce. Dostala jsem už i peněženku, něco na klíče, mám několik záložek. A dnes jsem dostala dva espresso hrnečky s motivem Albi koček. Jestli se dožiju zásnub, myslím, že Albi kočky budou i na svatebních oznámeních …


Tričko. Moc jsem si přála kočili s kočkama. Jenže ta za 250 korun byla vyprodaná a zůstala jen ta za 500 korun … Takže jsem byla smutná a zklamaná, že košile nebude … Princ byl také zklamán, když nenašel boty, které bych nosila doma a měla v nich sexy nožičky, takže mi koupil levné tričko s kočičkami a hned byl zase spokojený (Divné? Ani ne, když jsem nadšená jako malé dítě na Vánoce, má princ ohromnou radost …). Takže mám další barevnou variaci s kočičím motivem a za chvíli snad nebudu mít jediné tričko bez koček - a to je boží!



A na závěr? V Brně a brně venkově je zase pitná voda.
 


Komentáře

1 Matej Matej | Web | 17. září 2016 v 23:05 | Reagovat

Ty seš teda číslo s terapiemi. A s kočičkami by sid rozuměla s mou drahou polovičkou :D

2 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 17. září 2016 v 23:34 | Reagovat

Musím se přiznat, že poslední dobou (od té doby, co se mnou zase začala cloumat psychika), mě 98% článků nebaví - myslím celkově ze všech blogů, co sleduju... ale tenhle článek je super, pěkně to při čtení ubíhalo...a to mám zrovna "depku z odloučení" :-P  :-D takže palec nahoru :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 6:35 | Reagovat

[1]: Drahá polovička je kočička nebo kočkomilka? :D

[2]: Já právě když jsem došla do tohoto stádia, tak jsem začala chodí ke svojí paní doktorce a výsledky jsou takové, že se začínám podobat normálnímu člověku a dá se se mnu i žít :) Jsem ráda, že se ti článek líbil :) Já bych v odloučení ani nekomentovala jen fňukala :D

4 Fredy Fredy | Web | 18. září 2016 v 9:18 | Reagovat

ta kočička je boží :)

5 Nany Nany | Web | 18. září 2016 v 9:28 | Reagovat

My jsme s těma kočkama asi vážně podobní blázni, zrovna to tričko mám taky (akorát je tmavě modré a kočičky jsou na něm růžové), a též vlastním deku se stejným motivem, který je na těch tvých hrnečkách :D
Jinak se omlouvám, že jsem sto let teď nekomentovala, všechno čtu, ale většinou jsem s myslí zatemněnou špatnými myšlenkami nedokázala vyplodit nějaký aspoň trochu slušný komentář :(

6 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 9:34 | Reagovat

[5]: Já právě jak vidím tričko s kočkou, tak ho musím mít. Fakt mi chybí ta košile no, to by bylo luxusně ujeté, kdybych i na jednání či pohovory došla s kočkama ... A co se týče Albi - já mám snad téměř všechno, co v té edici je (pouzdra, obaly, deky, polštáře, ...). jen to dostávám na příděl a za odměnu :D :D Komentářema si vůbec nelam hlavu. Já také moc nekomentuji. Nějak mám svých starostí tolik, že komentuji jen ošklivě většinou :)

7 Anna Anna | Web | 18. září 2016 v 10:02 | Reagovat

Já si pamatuju, že jsem čas od času po svých terapiích plánovala, že svého psychiatra zavraždím....
Na dalším sezení jsem se hezky přiznala a pan doktor na mě pohlédl přes brejličky a povídá: "A trpěl jsem hodně?" Když jsem mu to potvrdila, tak pokýval hlavou a řekl že to tak nějak tušil a že příště by prosil neškrtit, jenom setnout.... :-D
Na pohledy lidí se vybodni... Jsou typy co budou zírat vždycky, ikdybys byla v uniformním kostýmku... Na hezkou holku se totiž zírá s obojkem i bez obojku :-)

8 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 18. září 2016 v 12:11 | Reagovat

Hele, to je dobrá směska. Ty protichůdné myšlenky chápu, ale nechápu tam u vás lidi. Já nosila obojek dlouhou dobu, jakože gothic, áno?  A nikdo nezíral. Asi jsou tady na severu zvyklí na exoty. Ještě svobodněji jsem se takhle cítila v Praze. Tam můžeš jít i v pytli od brambor a každému je to fuk.

Někdy dost lituju, že jsem nenašla odvahu chodit psychologovi, nebo psychiatrovi, jenomže, já chci ženskou a ta tady prostě není. Psychiatr, ke kterému jsem chodila byl chirurg s rekvalifikací a s chováním řeznického psa, takže jsem vzala čáru.

9 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 13:01 | Reagovat

[7]: He he :D Paní doktorku zabít nechci, ale myslím si, že se mi v koutečku duše mstila :D :D :D Ale ne, ona je moc hodná a hlavně mne baví zjišťovat, jaký k ní mám vlastně vztah - protože to já nevím! Dokážu některé typy vyloučit, ale pak ... Asi je to nový vztah, který ještě neznám. Ale trochu mi vadí a bojím se ho.

[8]: Člověk by si řekl, že v Brně je exot každý druhý a přesto zapšklé ženské čumí a chlapi sní ... Ale jako jo, jsou mi fuk :) A kdybys byla z Brna, moje paní psycholožka je moc fajn :) Řezníka jsem neměla a ty, co jsem pro ně byla položka v příjmech, ty jsem nechala.

10 poppy poppy | 21. září 2016 v 14:03 | Reagovat

to tričko má segra :D a taky má tričko kde je 8 kaktusů a jedna kočka převlečená za kaktus která je pojmenovaná catkus a segra se tomu vždycky hrozně tlemí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama