Útěk před gilotinou

18. září 2016 v 7:12 | Jana |  Dumám
Už se provalilo, že ráda utíkám od problémů. A protože se to nedělá, rozhodlo se to moje okolí řešit.


Naštěstí jen to okolí, já jsem stále v klidu. Princ už nadhodil, jak si představuji žádost o ruku já. Mimo jiné se na to ptala i paní doktorka (neměla by mít přezdívku, když o ní píšu pomalu stejně často jako o princovi????), jak si to představuji. Oba se i ptali, jak si to nepředstavuji, abych vyloučila možnosti … S princem jsme samozřejmě řešili i to, zda to má být BDSM žádost, nebo mix normal-BDSM nebo jen čistá vanilka. Vanilku jsem zavrhla rovnou. Aby před mnou chlap klečel? Už tak budu v rozpacích a ještě abych ho nemohla rychle obejmout a zakrýt rozpaky? A čistě BDSM? To bych nejspíše musela klečet já a to mi přijde na žádost ponižující.


Takže pokud se někdy na delší dobu ukážu doma a budu hodná, nejspíše to bude mix. A nebo to bude venku? Další princova otázka - a kde - doma nebo venku? Popravdě jsem mu řekla, že když vyloučím možnost žádosti o ruku doma, odmítnu s ním chodit ven. Když budu trvat na tom, aby mne požádal doma, nebudu doma ještě více. Vím ale, že třeba v restauraci to nechci. Protože v McDonaldu neprodávají šampaňské. A tím, že já jinam do restaurace nechodím, tento akt by byl nápadný a já bych na oběd/večeři odmítla odejít.



Dále nechci být požádána o ruku před známými. Možná před mojí sestrou. Bude to totiž nádherné a moje sestřička by si zasloužila tohle vidět, aby měla jako veliká holka o čem snít. Moje sestřička je teď takový maličký strážce doby. Takový poslední pramínek, co mne drží při rozumu, že když budu mít sebevětší panickou hrůzu, tak alespoň chci, aby ona viděla, že pohádky existují i v reálném světě a může se splnit všechno, o čem i maličké princezny sní. Bohužel pak si uvědomím, že to má být o mně a … A začnu panikařit.


Ačkoliv některé věci mám čistě racionálně rozhodnuté - jak bude probíhat výběr šatů, co musím zařídit sama pro sebe (kadeřnice, makeup, …), kdo bude dělat dort … jakmile do toho vpustím kousek sebe - panika. Nevadilo by mi plánovat cizí svatbu, kdybych na ni nemusela jít. Ale třeba když na Pinterestu narazím na plán příprav svatby - co se má dělat 12 měsíců dopředu, co se má dělat 10 měsíců dopředu - u cca třetího měsíce chytnu záchvat, skoulím se do klubíčka a klimbám. Nebo se rozbrečím, se vším seknu a věnuji se něčemu naprosto jinému.


Jelikož ve mne tohle téma hrozně moc hledá, nemůžu ani psát. Třeba moje rozhovory s Vaderem. Ono totiž je to teď natolik okupující a otupující téma pro mou mysl, že jsem stále ve stresu, unavená a vystrašená, kdy co přijde. Jak říká paní doktorka - vytvořila jsem si silného bubáka. A jak říkám i já - bubák mne spapal. A bubák jménem zásnuby je tak silný a veliký, že v podstatě to, že jsem byla požádána o ruku bude poznat akorát na tom, že přestanu být v depresi z tohoto tématu a rozvinu více plánů, jak utéci ze svatby. Já totiž nemám potřebu se tímto chlubit. Dokonce ani nevím, zdabudu nosit prstýnek. Jednak proto, že mi bude signalizovat A žili spolu šťastně až do smrti a pak taky proto, že vše, co mám na ruce ztratím. Stačí obojek, ne?


Myslela jsem si, že když takto veřejně napíšu o svém strachu, že mi to pomůže. Houby s octem. Akorát si více uvědomuji tenkost provázku, který drží ostří gilotiny a nejspíše setne. A stále čekám, kdy rezignuji a bude mi to jedno. A rezignace stále nepřichází a já stále vymýšlím další a další plány, do kterých za chvíli začnu zasvěcovat bratra. Člověka, který mne povede k oltáři.



Tento článek vznikl mimo jiné i proto, že všechny ženy se chlubí, že byly požádány o ruku. Všechny píšou jak je to super a prima a jak se jim plní sen. Ale žádná nepíše o tom, že to je jako čekat v kanónu, než vás vystřelí do neznáma s doufajícím pocitem, že vás to nezabije. A jak jsem psala výše - když už na to dojde a já svému malému strážnému andílkovi ukážu, jak to vypadá, když se žije v pohádce, budu mít částečně splněno i to, že moje svatba i někomu pomohla. Samozřejmě bude pro mnoho lidí depresivní, protože bude úžasná (organizuje ji přeci princ), ale myslím si, že jako ukázka toho, kam se slušný člověk může dostat, je to více než dostačující. Za předpokladu, že nevěsta nezdrhne. Ale o tom zase někdy příště (ještě nemám detaily útěku promyšlené).

Takové dorty dělá kamarád ... Takže volba je jasná!
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 18. září 2016 v 9:12 | Reagovat

to je krása :-)

2 Nany Nany | Web | 18. září 2016 v 9:21 | Reagovat

No, pro mě by byla volba svatby jasná, když už by měla nějaká být - jen my dva (+ svědci), bez stresujícího "divadla" okolo. Žádných milion hostů, žádný dort a hostina, přehnané šaty.. Nic. Jen v poklidu uzavřít manželství. A pak radši třeba jet na nějakou kráásnou svatební cestu, za peníze, které by se jinak uvalily za svatbu :)
Jinak je zajímavé, jak uvažuješ nad tou žádostí.. to jeho klekání je asi kravina, to je fakt. Ale nějak si to nedokážu příliš představit, jak to provést. :) A hlavně klid! Vždyť je to všechno hezký, tak neboj.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 9:25 | Reagovat

[2]: No když je pravda, že jako správná žena nevím, co chci. Popravdě by se mi líbilo mít krásnou svatbu, kde budu mít ty nejkrásnější šaty - a nepotřebuji tam 30 lidí kolem. Princ trvá na rodině a přeci jen si myslím, že svatba by mohla být takový vrchol mého uzdravení (hehe, to napsné vypadá a zní hrozně :D ) a tak by tam mohli být lidé, které ve svém životě budu i nadále chtít. Taky se doma netajím tím, že se nechci vdávat, ale chci být vdaná - jenže mi pak bude líto šatů a tak ... A svatební cesta? Nikdy jsem nebyla na dovolené, kde bych nepracovala, takže to si neumím představit vůbec :D Jo a na dortu bude logo/znak BDSM ;) A kočky ...

4 Nany Nany | Web | 18. září 2016 v 9:30 | Reagovat

[3]: Jee, tak to doufám, že sem pak hodíš fotku dortuu :)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 9:39 | Reagovat

[4]: Jo, dort vyfotím, jídlo vyfotím, kočky vyfotím ... Možná i sebe se Summer a Vaderem. Ale nejsem si jistá, i při té představě, že někde bude moje svatební fotka se začínám potit ... No a proto jsem si otevřela Cider ...

6 Anna Anna | Web | 18. září 2016 v 10:14 | Reagovat

Já myslím, že ty už tak nějak v manželství žiješ, holka... Jenom bez obřadu a stresů se žádostmi okolo... :-) Aspoň tak se mi to jeví z tvých článků o princovi... Mimochodem vám děsně fandím...
Pasuju se proto do role samozvaného nikým nechtěného rádce a vezmu to popořadě:
Žádost - pokud o tom princ uvažuje, tak se k tomu chystá... Máš ho ráda máš, strach je pochopitelný, ale ber to tak, že horší by to bylo, kdyby ti neřekl nic a prostě to na tebe vybafl... Po chvilce paniky bys mohla udělat něco čeho byste oba celý život litovali (jako třeba odmítla) a bylo by to v háji... To že tě na to tak opatrně připravuje a snaží se i vyjít vstříc je jenom další znamení, že to žili šťastně až do smrti bude super ať se bude dít cokoliv....
Přípravy - pokud máš muže, který se o svatbu i tebe postará, tak máš kliku a jenom si vyber co chceš aby bylo čistě v tvé režii a užívej si to... Jako jedna z mála máš štěstí, že se z tebe ještě před svatbou nestane udřená vystresovaná troska zavalená šifonem a nabídkami zábavových kapel....
Svatba a ty věci kolem - pozvi jenom toho o koho stojíš a koho máš ráda... Jestli to znamená, že tam nebude úchylnej strejda Pepan a uslintaná babička Květa, která ti říká Jiřino, nebo matka která tě celej život týrala, tak co? Je to tvůj den... S princem najdete kompromis, třeba rodinu, ale jenom tu část z ní, kterou máš ráda :-D Stejně tak zasnoubení... když nebudeš chtít nemusí o něm nikdo vědět... upřímně, až se budu zasnubovat já, tak to budou vědět jenom ti lidi, kterým to já osobně řeknu.... žádné velké vytrubování a vyvěšování šťastných fotek na FB....
Jo a co se týče toho strachu ze šťastně až do smrti.... Viz moje úvodní věta... Ty už v manželství tak nějak žiješ a vypadáš, že ti to svědčí :-)

7 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 18. září 2016 v 11:38 | Reagovat

Vidíš, já si svatbu prvně odbyla bez žádosti o ruku. Prostě jsme si řekli, že se vezmeme, přinesla jsem papíry a bylo. Všechno šlo po másle, až to bylo podezřelé. Prstýnky z chirurgické oceli, celkem pěkné šaty, načesané vlasy, rodina a kamarádi... A lítání, že jsem si sedla až večer na hotelu, když bylo po všem. Tentokrát bych to chtěla jinak.'
Jen Petr a já, jeho rodiče, moje senzační babička a svědci. Svatba džínová, oba si nepotrpíme na hoch nóbl oblečení. Jen té žádosti se musím dočkat... už to pomalu vzdávám. Pět let čekání udělá svoje :D Ale jestli se tak stane, bude o tom článek na blogu a událost na FB :D to musí vědět celý svět, že jsem se dočkala :D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. září 2016 v 12:37 | Reagovat

A co žádost písemná? Summer Ti jí klidně může donést až do postele :-)
A na Tobě bude jen radostný výskok a volání ANO :-)
A pokud vím, tak písničky na přání taky ještě fungují, tak by šlo žádat i po vlnách :-)
Těch možností je tolik a vlastně u nich ani přímo nemusíš být :-)

9 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 12:58 | Reagovat

[6]: Vidíš, to mne ani nenapadlo. I když - já logicky vím, že se oproti dnešku pár dní po svatbě nic nezmění. jenže pořád z toho mám paniku.Co se týče žádosti - možná by bylo lepší, kdyby bafl, protože teď se mu vlastně vyhýbám, protože mám strach ... Ale pravda, že kdyby bafl, tak můžu udělat nepatřičnost. A svatba... vše, čeho se tam bojím, tu stejně vypsáno nemám a asi ani vypisovat nechci. Navíc ... Třeba to přejde a nakonec si to užiju. A třeba ne a útěk bude stylový ;) 8-)  8-)

[7]: Moje první žádost o ruku byla napsána kečupem na talíři. Ale už v té době to byl vztah spíše z lítosti jeho a potřeby nového příjmení mé ... Každopádně tvoji žádost hned olajkuju!!!!!

[8]: To mne nenapadlo. Jen by neviděl, jak se budu tvářit - to by asi bylo ochuzení na jeho straně. Každopádně to, co píšeš, mne fakticky nenapadlo :)

10 Anett Anett | E-mail | Web | 18. září 2016 v 13:30 | Reagovat

Pro každou je takový okamžik malinko stresující, tu tvou paniku naprosto chápu. Já občas panikařím z naprostých prkotin. :-D Těším se na článek o požádání o ruku. :-) PS: Ten dort je úchvatný!

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 18. září 2016 v 18:14 | Reagovat

mě čeká svatba za týden...skoro na to vždycky zapomenu :-D
málem jsme si tam s přítelem naplánovali výlet do Vídně:-)
Moc s tím nenaděláme....ale je fakt, že jsme to měli zařízené asi za půl hodiny, máme jen obřad a oběd..rodiče a svědci

Vlastně jsem nikdy o svatbě nesnila ani si ji nijak nepředstavovala

12 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2016 v 19:14 | Reagovat

[10]: A to si ještě představ, že po něm polezou nějak kočky ... to bude teprve pecka :D :D

[11]: Jejda, to bych asi nechtěla, takto jako zapomenout na svatbu. Vždyť to musí být krásný (depresivní) okamžik plný lásky (a stresu) :) Já mám svatbu vysněnou od té doby, co jsem poprvé oblékla šatičky a šla na prohlídku zámku (cca 4 - 5 let mi bylo).

13 Pozorovatelka Pozorovatelka | E-mail | Web | 19. září 2016 v 16:34 | Reagovat

Líbí se mi tvůj styl psaní - upřímný a zároveň ne nijak negativní. Rozhodně je fajn přečíst si něco o zásnubách od někoho, kdo dokola neomílá, jak je to ,,nejlepší den jejich života" a podobně.

14 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 19. září 2016 v 16:47 | Reagovat

Ty jsi vážně trdlo :-D Tak já jsem si snila tu ultraromantickou zámeckou svatbu :-D Velkou, nádhernou, drahou... s romantickou žádostí, která obletí internetem celý svět nejlíp :-D  A pak za nás rozhodli okolnosti. Svatbu naplánovat za měsíc, žádost jen tak mimo vedle bagety k večeři...:-D  Tam ani nebyl možnost přemýšlet, jestli si to nechci ještě rozmyslet :-) Prostě bylo. A vlastně jsem asi ráda... stresovat se rok kvůli jednomu dni? Pche :-D  Jsem opravdu zvědavá, jak to nakonec dopadne u vás :-)

15 Jana Jana | E-mail | Web | 19. září 2016 v 17:53 | Reagovat

[13]: To jsem ráda :)

[14]: No ono jen jako to, že žiju, s kým žiju, je vlastně negací rychlosvatby či svatby obyčejné :D :D A jak to dopadne u nás - to jsem tak dost zvědavá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama