Moje kočka Summer 15.část

2. října 2016 v 12:58 | Jana |  Moje kočka Summer
Poslední povídání jsme skončili, když přijela ženská, vyvětrala a já se konečně v domě zase cítila bezpečně. Šla jsem se najíst a umýt …


Po mé hygieně mne již ženská čekala na roztaženém gauči v obýváku. Voňavá peřina se na mne smála a já se těšila, že už zase bude všechno při starém. Pravda, trochu mne znervózňovala ta kupka krabic a dřeva vedle gauče, ale aviváž udělala svoje a já upadla do říše snů. Kdyby Plague pořád nechodil do kuchyně, jistě bych se i vyspala. A nebudila bych se s každým otevřením lednice. S každou možností, že dostanu něco dobrého k jídlu …

Druhý den ráno se mi nechtělo vstávat. Tak jsem zůstala ležet. Došel Blbeček, který rád tráví noci venku, a lehl si ke mně do peřin. A spali jsme oba. Tedy všichni tři. Plague zase nikam nešel. Bylo mi to jedno do té doby, dokud jsem neslyšela ten burácivý zvuk … Zvuk auta, kterým jezdí maník. Ženská to auto měla chvíli půjčené. Jsem ráda, že jen chvíli. Nesnesla bych takový hluk, když někam jedeme.

ďáblovo auto - minimálně po zvuku

Ach, jak mně se nechce popisovat to utrpení, které následovalo. Jak já se začnu celá ošívat, jak mám pocit, že ve vzduchu zase budou piliny a skunčí pach! Jejda, až se mi naježil kožíšek, jak nepříjemné to bylo! I ty vzpomínky jsou jako živé! Neustálé rány, povídání si, bouchání, klení, rozbalování kartonů a házení je do mé postele … Upozorňování, kam smím a kam nesmím šlapat, zakazování vchodu do místností či z místností … Přátelé, bylo to peklo. Nebudu to více rozepisovat, nebo mi zase sleze kousek kožíšku jako vždy, když jsou tu cizí lidi a já jsem nervní!

Nakonec ale přeci jen přijela ženská. Když uviděla maníka, prohodila s ním pár slov. Plague se usmíval a maník už další den nepřijel (ale hromada v obýváku zůstala ještě dva dny). Víte, až nerada, mám svojí ženskou hrozně moc ráda. Obzvláště po tom, co všude vysála piliny. Už se mi nic nechytalo do kožíšku a Plague mne nepeskoval za to, že roznáším bordel. Můžu já za to, že mám tak úžasně hebký a semišový kožíšek, na který se jakákoliv nečistota chytá? A copak můžu za to, že jemu vadí, když se myju v posteli? Aspoň nespím špinavá. Jako někteří nejmenovaní, co tráví noci venku a spí v koupelně pod kotlem jako čerti! U těch totiž ani nevadí, že celí od bahna pošlapou chodbu - to je totiž ohromně rozkošné! Ale když to udělám já …

Plague má nejradši, když nezavazím ...


Na ženské se mi líbí i to, že se fakt snaží. Když vysaje, tak zem i namočí a ona potom hezky voní. Nevadí jí, když se po zemi válím a jen se usmívá, že jsem pořádkumilovná. A když se věnuje takto zemi, umyje nám prostírání pod miskami a otře pavučiny v rohu nad našim jídelním prostorem. Ten den máme granule v teplých miskách. Připadám si potom jako v grand hotelu. Když utírá prach, dává pozor, abych měla čisto všude tam, kam si chodím ráda lehnout. A pokud tam zrovna ležím, poprosí mne, zda bych neodešla. Většinou se mi nechce, tak ona počká a uklidí tam, až já odejdu. Pokaždé, když jde dělat něco nového, mi to oznámí. Nevím, jestli čeká na schválení nebo na co. Těším se, až zase bude doma pouze pro moji soukromou potřebu a nebudu muset čekat na pozornost lidí, až přijdou z práce.

Kuchyň kontrolujeme oba!
Jeden dokonce víc, neb asistuje u vaření často ...

Je to celkem otravné, když ženská není doma. Po jejím příjezdu trochu uklidí, většinou tedy v kuchyni. S tím nemám problém, protože nádobí a linku kontroluji po odjezdu Plaga. Problém mi dělá úklid gauče nebo ložnice. Má takové tendence mi peřiny, ve kterých spím, vytřepat a teplým místem obrátit dolů. Tedy si musím lehat na studenou přikrývku! A nedejbože když pak přijede Plague a přikrývku mi vezme úplně, protože má potřebu ženskou mazlit. Když je mi z nich fakt blbě, protože se pořád někde olizují, jdu ven. Tam tedy ve většině případů narazím. Buď na vzteklou Ellie nebo smradlavého Čokla. Takže stejně skončím nasupená za oknem. V lepší dny mi ženská otevře i přes protesty Plaga. V hoších dnech musím milostivě vyčkat, než se služebnictvo uráčí se zvednout z postele a otevřít mi. Umět si otvírat, minimálně jednoho z těch dvou propustím.



Ale abych jim nekřivdila úplně. Když zamňoukám jako Blbeček, většinou mi otevřou brzy. Samozřejmě mi trvalo se naučit mňoukat jako Blbeček, protože jemu, pro změnu, trvao, než se vůbec naučil za tím oknem mňouknout, že chce dovnitř. Některé věci mu prostě rychle nevysvětlíte a musíte si počkat, než na ně přijde sám …



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama