Moje kočka Summer 16.část

16. října 2016 v 14:50 | Jana |  Moje kočka Summer
Dlouho jsem se odhodlávala vynořit si v mysli znovu ten odporný skunčí pach lidí a tvář maníka, co k nám následující den zase přišel a vesele se bavil s Plagem. Ale nedalo se nic dělat, ženská zavelela, že prý jinak bude psát Blbeček … A to jako vůbec nehrozí!


Minule jsme mé životní vyprávění skončili v místě, kdy jsem se šla najíst. A umýt. Ale jídlo se poslední dobou stává mým koníčkem. Hezky jsem se spravila a nevypadám jako chodící kostra. Plague se mi směje, ale já jej vždy zpražím pohledem, že si uvědomí, že na tom není o moc lépe než já a hledím si svého.

Jenže ty dva dny, co u nás trávil celý den maník, ty mne rozhodily natolik, že jsem i odmítala jíst a celkem jsem si stýskala po ženské. Víte, když už mi nevadilo, že ti dva, co mi pořád ničili hromadu krabic, zapáchají (odešla jsem totiž do jiné místnosti), vadilo mi, že nemůžu bít Blbečka. Když je doma Plague, brání ho. A ten smeták prťavý to ví a promenáduje se kolem mne, že byste mu nejraději upravili srst mezi očima. Drápkama, samozřejmě. Vidíte! Jen si na ty dny vzpomenu, hned jsem agresivní. Ach, asi budu potřebovat nějakou léčebnou kůru … Asi až půjde Plague spát, tak mu nabliju pod stůl …


Jistě z mého vyprávění cítíte, že se mi moc o tomto období mluvit nechce. Shrnu to tedy do odstavce. Maník pomohl Plagovi zlikvidovat půlku krabic. Třetí den Plague sám zničil zbytek a krabice mi schoval do místnosti, kde je klec a kam kočky nechodí (když je doma Plague… když není, kočky chodí i do místnosti, kam kočky nechodí…). Zajímavé bylo, že ty poslední krabice byly menší a tak jsem občas nakukovala do ložnice, co se děje s tím dřevěným monstrem, které si zamluvil Blbeček. Musela jsem se v duchu smát… počkat … ne, smála jsem se nahlas … když Plague zahlásil, že to je skříň, kde bude oblečení a Blbečkovi bylo jasné, že se tam nedostane. Ženská nás sice nechala všechno prozkoumat, ale pořád nám u toho křenil Plague, tak jsem to vzdala a šla si lehnout k televizi. Vypnuté, samozřejmě. Nemám ráda hluk. A ráda rozčiluji Plaga, že mu ležím u televize (když není doma, tak ležím i na ní nebo přes ní skáču … ). Mou pozornost tedy nová skříň rozhodně nezískala. Krabice byly lepší. A když už se přestal objevovat i maník, tak jsem se i v klidu najedla. Ještě se občas objevily doma krabice, ženská začala zase spát s Plaguem v ložnici a já skončila sama na gauči - takže tímto odstavec utrpení končí!

Ale! Děsně zajímavé to začalo být asi měsíc po tom. Jeden den přijela návštěva. Staříčci. Jsou celkem fajn. Spím jim v cestovní tašce. A někdy, když se nikdo nedívá, očichávám umělou nohu, kterou staříček používá k chůzi. Zajímalo by mne, jaká je asi na drapkání … No nic. Staříčci venku blbli se sekačkou, tak jsem si jako dáma četla pod klimatizací knihu se svojí ženskou. Nemám potřebu být u všeho jako Blbeček. A když staříčci odjeli, druhý nebo třetí den po tom se v chodbě objevila obrovská šustivá role, která sahala od dveří až ke koupelně! Velice mne to upoutalo. Ale nedala jsem to na sobě přes den znát, abych nebyla jako Blbeček. Počkala jsem, až Plague usne a pak jsem to šla zkoumat.


Šlo o igelit. Ten znám. Ale co bylo v něm? Zkoušela jsem to drápkama z vrchu i z boku a potom i tam, kde bylo igelitu hodně. Jenže mne nachytala ženská! Najednou koukám a nic nevidím. Ona totiž šla v noci na záchod a rozsvítila. Tak jsem u toho seděla a jakože nic, náhoda, že tam sedím. A ona mi trošku igelitu odkryla a … FUJ! Do čumáčku mne praštil hrozný puch. Lidi jsou vážně divní. To mi jako budou v baráku smrdět tímto? Kobercem. V životě jsem to neslyšela, ale asi koberec je fuj, protože smrdí. Ženská si všimla, jak jsem cukla, tak jsem se jakože začala čistit … A ona mi dál vysvětlovala, co to ten koberec je a že to je třeba na chalupě, že to je měkká zem … A pak to zabila … Prý to nesmím škrábat. Tak jako, sakra, co to je? Na co mi do domu nosí věci, které nesmím využívat???

No, ta smradlavá role tam asi týden ležela. Pak jednou Plague zavelel, pohádal se s unavenou ženskou a všechno z ložnice se nosilo pryč. Krom té veliké skříně. Celkem zajímavá činnost, u kterého se dá bít Blbeček, protože všude zavazí a když ho biju, tak to vypadá, že pomáhám, aby nezavazel. Navíc byly rozebrány šuplíky a dalo se prozkoumat, co v nich je. A kdo si do nich lehl? No já ne, já jsem svatá! Blbeček. Ženská skryla obličej v dlaních a pak jen poznamenala, že jsme jako její děti a že Blbečka zabít nemůže (evidentně si lehl, kam neměl…). Když vynesli i postel a matrací mi zavalili gauč (ale dalo se po ní skákat a schovávat se pod ní!), táhli ten smradlavý kus koberce ve folii do ložnice. Tam sundali folii a já měla pocit, že mi slezou čichové buňky v čumáčku. Blbeček byl ve svém živlu. Konečně se něco smradem vyrovnalo jemu samotnému.


Po chvíli se ozývalo nějaké šoupání a strkání a pak … pak jsem to uviděla. Ten koberec měl (a pořád má, ještě jsem jej nepoblila) temně fialovou barvu. Je po celé místnosti, smrdí (méně a méně) a podržte se! … je měkký! Ponořit do něj pacinku je jako jít po obláčku. Ach, lituje své čichové buňky, lituji svoji srst, která smradem slízá … Ale nemohu si pomoci. Vždy, když není Plague doma, ženská mi otevře dveře do ráje a já se rozvalím na koberec a válím se … Z boku na bok, kdybych uměla dělat kotrmelce, tak je dělám … Někdy se jen tak lehnu blízko dveřím, abych rychle zdrhla, kdyby přišel Plague … Začínám smrdět jako Blbeček, ale nejde to vydržet … Ten koberec je něco úchvatného. Měli by mi to pořídit do každé místnosti v mém domě. Byla bych i chvíli milá.

Když vidím a cítím koberec (cítit jde i před plastová okna … což ostatně Blbeček taky…), zapomínám na to, že nesmím spát s ženskou. Zapomínám i na to, že nesmím domů chodit oknem ložnice, abych nezašpinila koberec … Každá chvíle s mým kobercem, s mým dalším smradlavým spolubydlícím, je mi odměnou za všechny ty strasti každodenního života …


Víte co, Plague není doma, tak jdu ležet do nadýchaných, čerstvě vysátých obláčků mého fialového přítele …
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama