Tvůrčí blok

1. října 2016 v 20:12 | Jana |  Ze života
Jsem ztracena. Kolem mne je tolik překrásných věcí, v mé hlavě je tolik překrásných myšlenek …
A já je nemohu dostat ze sebe ven. Mám poznámky v telefonu, abych na krásné a originální nápady nezapomněla, aby kdybych pocítila potřebu psát, ať mám o čem a má to alespoň hlavu a patu …

Chci psát o Summince, která má dnes narozeniny (6 let, dostala svítící tkaničku plněnou šantou). Nejde mi to. Chci psát o Vaderoškovi a o tom, jak mi to jde na terapii. Nejde mi to (to už delší dobu, od mého kousnutí se, že k víle nebudu chodit).



Vše, co napíšu, mi přijde nudné a nezajímavé. Celkově se do psaní nutím, protože je potřeba psát. Alespoň 2 normo-strany denně. Jsem roztěkaná, náladová, vyčerpaná, unavená, … Proto prosím omluvte, pokud vyjdou v jeden dva články. Potřebuji to ze sebe dostat a můj zlozvyk, vše, co napíšu, rovnou publikovat, mi nedovolí psát dopředu. Nebo vše. To, co mi přijde zajímavé a důležité.


Nemáte někdo lék na takovéto nechtění psát?
Vážně by mi to pomohlo a dost by mne to uvolnilo.
 


Komentáře

1 Poslední Panna Poslední Panna | Web | 1. října 2016 v 20:26 | Reagovat

Mám to někdy přesně stejně. Prostě to nejde a nejde, a přitom jsem slov plná a v hlavě mi tančí pořád jako myšlenky na to, co bych mohla a měla napsat. Jenže jakmile zasednu k počítači, už to tak dobře nejde. A kdyby to byl týden, dva, tak je to ještě v pořádku, ale můžou to být i měsíce. Ale můžu říct, že jedinou cestou je právě psaní - nezastavit a snažit se psát i tehdy, když to nejde. Sice to budeš ze sebe často muset tlačit a bude to bolet, ale krize díky tomu nakonec přejde.
Je to přesně jako se cvičením; častokrát se ti hrozně nechce, ale když přestaneš, bude to potom daleko horší, než kdybys zatnula zuby a přemohla se pokračovat dál. Ale i takovéhle hezké rady jsou někdy na nic - když to nejde, prostě to nejde. A konec. Psaní je fakt ošemetná, ale nádherná věc.

2 Baryn Baryn | Web | 1. října 2016 v 20:33 | Reagovat

Často tyhle stavy mívám, kdy se do psaní jen nutím ... hlava přetejká nápady, chci se podělit o zážitky, chci neustále něco psát, ale když k tomu zasednu, ne vždy to jde. Na blogu mám asi padesát rozepsaných článků, ke kterým se nejspíš už nikdy nevrátím, neboť mě nebaví. :D
A lék na to bohužel nemám. Možná jen to otřepané: "do ničeho se nenutit, psát jen když je nálada - alespoň na ten blog".

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. října 2016 v 21:15 | Reagovat

No hele, blok na blogu není nic strašnýho. Horší by bylo, kdyby to byl blog na bloku! ;-) :-P

4 Anna Anna | Web | 1. října 2016 v 22:22 | Reagovat

Mě pomáhá zatnout zuby a psát. Pak najednou nevím jak a jde to samo (po delší době, kdy jsem se musela přemlouvat, protože jsem byla unavená a znechucená, mám najednou v Rozepsaných několik článků, které se těší až spatří světlo světa). :) Piš, piš, piš.... Jdi ven a dej si kafe v příjemné společnosti a pak piš, piš, piš... Stojí to za to, to tvoje psaní. ;-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. října 2016 v 23:17 | Reagovat

Já když nemůžu psát, tak čtu.
Tady na blogu.
A pak se něčeho chytím, najdu myšlenku a zase začnu.
Jo, taky mám plnou hlavu, ale nějak to prostě někdy nejde ven...
Chce to vyndat ten špunt :-)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 2. října 2016 v 5:52 | Reagovat

[1]: Jo no, budu muset psát dál :D Souhlasím :)

[2]: Když ono to otřepané mne nikdy nikam neposune. A jsem akorát více vzteklá :D :D :D

[3]: :D No, tak to každopádně!

[4]: Počítá se být venku jako být v práci a pít kafe tam? :D Poslední dobou jinam nechodím :D A za tebou na hrad se nevím kdy dostanu :(

[5]: To taky dělávám. Jenže včera zrovna se mi stalo, že se mi ani číst nechtělo, jen jsem ležela a koukala do stropu. Naštěstí mi někdo obrátil na hodně dlouhou dobu náladu o 100%. Nebo náladu. Pohled na svět na dalších 70 let :)

7 Fredy Fredy | Web | 2. října 2016 v 8:09 | Reagovat

nádherná kočička já kočky zbožňuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama