SEN

12. listopadu 2016 v 9:22 | Jana |  Dumám
Nastal čas, abych se s vámi podělila o něco, co není dokonalé, krásné a úžasné a patří to ke mně a týká se to prince …


Sny. Čas od času se mi zdají sny, které mne v noci probudí, absolutně bez logiky se vyděsím a brečím, protože to hrozně moc bolí …

Takový sen se mi zdával dřív, teď se mi zdál po dlouhé době. Možná je to tím, že jsem byla u víly na besedě o snech, možná je to tím, že na posledním sezení jsem o tom snu mluvila, že se mi zdával kdysi … Možná je to tím, že v práci máme kolegu, který hezky voní a hezky se ke mně chová a oslovuje mne Janičko. A kolegům se zdá, že si s tím kolegou hrajeme na doktora a já jsem zabalená pouze v prostěradle (nejde o můj sen!) … Nevím, čím by to mohlo být. Obzvláště když v tom snu princ ani nebyl a jeho úlohu měl někdo jiný …

Sen se mi začal zdát asi k ránu. V období, kdy normálně vstávám do práce. Začal vstupem do nějakého supermarketu, ale vesnického typu. Byla tam se mnou kamarádka. Asi Katka, se kterou jsem jezdila na koni. Ale nevím to jistě. Byla malá a hubená. Vlastně ona mne přemluvila, ať s ní jdu nakupovat. Chvíli jsme nakupovaly a já si pak vzpomněla, že venku v kočárku mám Aničku (sestru). Vyběhla jsem zděšeně ven (zděšení bylo i reálné, fakt mi nebylo v tu chvíli dobře) a venku lilo jako z konve a první co mne napadlo - Anička se utopí - jenže Anička nikde. Tak jsem pohlédla doprava, na dřevěný dům, jaký si otec postavil po rozvodu a který se podobá domu rodičům prince. V okně v prvním patře se svítilo a já věděla, že Anička je tam. Že ji máma našla a že já hrozně dostanu, že jsem ji nechala na dešti a že se mohla utopit. V tom domě na mne čekal Tomáš/Lucka - můj/moje ex. Povídal si s mamkou a ona se tvářila dost skepticky nad celým naším vztahem. A já věděla, že když půjdu domů, že dostanu a že tam bude Tomáš. Nevešla jsem v celém snu dovnitř (aspoň myslím). A pak se to celé proměnilo a běžela po dálnici, kde se sjíždí od nás z vesnice na Brno a nutně jsem potřebovala být s Lukášem (s člověkem, který mne spolu s jeho sestrou zachránil od prvních pokusů o sebevraždu). Snažila jsem se mu dovolat, ale telefon hlásil, že volané číslo neexistuje …

V tom momentě vlastně přestal fungovat tak nějak obraz a já si více a více uvědomovala pocity. Měla jsem hrozný strach. Nechtěla jsem být znovu s Tomášem, nechtěla jsem jít ani k mámě. V době, kdy byl Lukáš (byl chronologicky před Tomášem… cca rok), ještě neexistoval žádný princ (a žádné kočky!) a to jsem si na té dálnici uvědomila. Že nechci žádného Lukáše, který se o mne sice staral, ale že chci svého prince. Jenže ten nemůže být, nezná mne, neví že existuju a já si nemůžu na nic vzpomenout, protože nic nevím - ještě jsem ho nepotkala a tak nemůžu nikde v mysli ani srdci vydolovat vzpomínku, kde prince najít… Nevím, jak nazvat ten pocit, kdy si přejete umřít, protože vám chybí láska, domov, pocit bezpečí - prostě princ. Pocit, který máte, když se probudíte ze snu, který se vám moc líbí a jste v té hnusné a studené realitě.

Tento sen se mi čas od času zdává. Nemohu pak usnout. Pořád sahám na prince vedle sebe, abych si uvědomila, že tam vážně je. Dneska po probuzení jsem hledala prstýnek a říkala jsem si, že tohle přece nemůže být jen sen. Koukala jsem na něj, potom na prince, zda tam fakt není někdo jiný. A pak jsem se tulila a co ruka dovolila, tak jsem se i mačkala, abych už takový sen neměla. Nakonec stejně vstanu (a je jedno, zda je 7 ráno nebo 3 hodiny v noci) a jdu něco dělat, abych neměla myšlenky na to ošklivé zlé něco, co mne vždycky chytí jako do pytle a vezme mi prince. Nebo spíše sen o princi.


I když je fakt, že tohle je poprvé, kdy se mi nezdálo o tom, že prince znám a ztratila jsem na něj číslo nebo že mne vůbec nezná a já nevím, kde ho najít. Tohle bylo poprvé, kdy jsem se ocitla v době, kdy jsem ani prince neznala a proto ve snu nebyl. Poprvé jsem si přenesla všechno, co k princi chovám, na někoho jiného, kdo mi kdysi hrozně moc pomohl. A brečím u toho ještě teď, protože se nesmím ocitnou v době, kdy prince neznám. Zabilo by mne to.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. listopadu 2016 v 10:03 | Reagovat

Zajímavý sen, a svým způsobem dost děsivý...

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 11:12 | Reagovat

Vidíš... mně jako člověku, který často hloubá, koho miluju, jestli miluju a jestli vůbec umím milovat, přijde tenhle sen úžasný, protože se vzbudíš a víš, že miluješ víc, než žiješ. Já tohle nemám. Sny se mi zdávají a mění se v nich tváře i příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama