Alkohol za volantem a pohřby

14. prosince 2016 v 8:17 | Jana |  Dumám
Když jsem jedno úterý jela od víly, viděla jsem na konci Brna celkem veliký hlouček lidí přímo uprostřed silnice a podél cesty až na tříproudový výjezd hodně zaparkovaných a blikajících aut. Vypadalo to, jakoby znovu umřel ten nagelovaný maník z Rychle a zběsile ságy …



Až v sobotu jsem se dozvěděla, že tam nějací mladí kluci nedali přednost autu Pošty a ta je smetla. Kluci umřeli, zbytek … no to si umí představit málokdo. Ale řeknete si - žijí.

Na této události mne upoutaly dvě věci - alkohol/nealkohol a onen hlouček pár dní po nehodě. Nevím, k čemu se vyjádřit první. Snad k alkoholu … Démon … Nemoc … Říkejte si tomu, jak chcete. I já mám ve své minulosti dva alkoholové zážitky. Za jeden se stydím, druhý byl produktem okolností. Ten, za který se stydím - pro ten nemám ospravedlnění a kdyby se tehdy někomu něco stalo, radši si hodím mašlí. Štěstí tehdy bylo více než rozum. Byl to sice jen jeden panák … Ale bylo náledí … Ulítla mi sice jen trochu prdel v zatáčce na silnici mezi městy, kde nikdo nebyl, ale i tak … Nechápu tedy, proč někteří lidé usedají za volant, když vypijí víc. A už vůbec nechápu lidi, kteří usedají do auta k opilému řidiči.

U nehody, co se stala v Brně, nevím, zda ti kluci byli opilí (někdo říká že jo, jiný tvrdí opak). Každopádně museli být blbí až na půdu. To není o nepozornosti či čemkoliv jiném. Kamion je veliký a svítí … A jelikož někdo nedá přednost kamionu na hlavní, když nejdou semafory a jde o jakýsi sjezd z dálnice (povolená rychlost 80 km/h a málokdo tam nejede rychleji) - to samo o sobě inteligentnímu člověku jaksi ponoukne zpomalit … Proto si myslím, že to byli tupí frajírci, kteří beztak projeli rychle i křižovatku nad místem nehody (že sjížděli kopec od Hřbitova). Nechci ty trotly urážet. Zlobím se na ně. Jasně že to mohli být hodní kluci (hej to říkám jen na obranu, nemyslím si, že by hodný kluk jel jako debil… i když mohl se vytahovat před ostatními - a zase jsme u toho, že to byl osel …). Těžko soudit situaci, o které nic nevím … To je jako když jeden známý z tábora (akce, ne města) zabil svoji přítelkyni při autonehodě - jel riskantně a v zatáčce vyletěl a přítelkyni rozmáčkl o strom … Okolí té slečny ho začalo nenávidět. Mně ho bylo líto. Chlapec dostal lekci do života jako málokdo. Ač mi to zní ošklivě - za chyby se platí… Samozřejmě kdyby to byla moje sestra, asi ho taky nenávidím. Sama mám problém odpouštět …



Letos jsem se dozvěděla, že mi umřel spolužák ze základky. Na parte stálo, po dlouhé a zákeřné nemoci. Fakt mne to vzalo. Byl stejně starý jako já … No a pak jsem se dozvěděla, že se uchlastal. Rázem byl smutek ten tam a zbyla lítost. A líbilo se mi, že na FB mu (sice již mrtvému) lidé psali, že dokud nezačal pít, byl fajn týpek. Mnoho z nich na pohřeb nešlo, jak jsem se dozvěděla. Protože ten démonický alkohol chudáka Honzu změnil …

A tím se dostávám k onomu mnou viděnému hloučku. Bylo to rozloučení s mrtvými. Na místě, kde zemřeli. Přijde mi to nechutné (ale ne v tom zákeřném slova smyslu). Je hrozné vracet se na místo, kde ten člověk umřel … Já bych na takové místo nešla. A pokud by umřeli pod vlivem alkoholu, nešla bych ani na to rozloučení!

Víte, nedokážu to pochopit. Jednak proč se lidí sjednocují a potom proč mají takovou potřebu se seskupit na místě smrti. Snažím se do nich vžít tím, že si řeknu, co kdyby tam zemřel můj bráška. Svého bratra miluji nadevše na světě a dala bych za hlavu na špalek. Věřím mu jako nikomu jinému. Možná jen princi věřím o krapet víc. A kdyby mi umřel bráška, protože by byl debil a porušoval pravidla a žil extrémně riskantně (no, s povoláním vojáka tomu není daleko…), asi bych se spíše zlobila, že umřel, než že bych šla na místo jeho smrti, kde nedal přednost kamionu a choval se jako prvotřídní debil. Klidně si mne odsuďte. Myslete si cokoliv co chcete. Jsem jaká jsem, lidé u mne mají omezené šance (výjimky existují - princ, bratr, …) a pokud mne raní, smůla. Spálím most a jdu dál. Nedržím si u sebe lidi, kteří mi ubližují či mne ranili natolik, že si mne nezaslouží.



Na všechny, které jsem kdy v životě potkala, ale vzpomínám. Mám mnoho překrásných zážitků v hlavě. I na Honzu, co se uchlastal, pár vzpomínek mám. A ne, to že byl osel a uchlastal se, je vůbec nijak nezměnilo. Jen jim možná dalo jiný nádech barevnosti ve vzpomínce.

Že mám strach ze smrti a proto nechodím na pohřby a nešla bych na místo, kde někdo mně blízký umřel? Možná. Ale se smrtí jsem díky zvířatům konfrontována odmalička. Stejně jako moje sestra. Když nám umřel pes či kůň - máma nelhala. Pohřby mi přijdou ale hrozné. Plno lidí pláče. I ti, co s mrtvým nebyli tak často a kdesi cosi … Proč chodit na pohřeb do davu lidí, když stejně tak mohu zapálit svíčku, kouknout večer na nebe a rozloučit se upřímně a sama? Nemám paměť na slova, ale na city. Proto sice nikdy nevím, kdo mi co řekl, ale pamatuji si vřelý úsměv, láskyplné pohlazení, objetí. Nebudu sedět s bandou lidí u stolu a vykládat si, co ten či ten tehdy a tehdy řekl a jak jsme se všichni smáli. Možná je to kus mého zvířecího já. Kus zvířete v mém srdci … Protože v přírodě není čas truchlit. V přírodě je maximálně čas na zapamatování si toho krásného …

A právě proto možná nechápu, proč šli lidi na místo smrti dvou hloupých kluků a stáli tam bůh ví jak dlouho. A už vůbec to nepochopím, jestli se dozvím, že byli opilí …


A co vy? Chodíte na pohřby?

Šli byste se rozloučit s kamarádem, který byl osel a chlastal?

 


Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 10:12 | Reagovat

Jestli je to ta nehoda, co myslim, tak kluci opili nebyli. Resili jsme to v praci. Ale smrtelnych nehod osobaku a nakladaku mame vice, tak treba si to pletu s jinou.
Ale i prave z prace jsem se naucila nenavidet alkohol za volantem.
Resila jsem jednu nehodu, pri ktere jely 3 holky z akce, vsechny total namol, nevidely v zatacce auto, napalily do nej, a auto spadlo ze srazu. Ony to prezily, posadka druheho auta nastesti taky, ac s vetsimi zranenimi.
Ale jak rikam-v praci resime alkohol za volantem dost casto, coz me donulp temi lidmi opovrhovat.

2 Katarína Katarína | Web | 14. prosince 2016 v 11:54 | Reagovat

K opilým ľuďom za volantom tiež nemám veľa pochopenia. Preto sa mi už viackrát stalo, že som odmietla nastúpiť k takémuto vodičovi a radšej som si celú cestu domov "odšlapala" (alebo našla inú dopravu.)

To, že tam ich blízki stáli, dokážem pochopiť, pretože každý vníma smrť inak a inak sa s ňou potrebuje vyrovnať. Ale ja sama by som asi tiež neabsolvovala.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 13:52 | Reagovat

Alkohol za volant nepatří, to je jasný. ;-)  :-(

4 Susane S. Susane S. | Web | 14. prosince 2016 v 17:09 | Reagovat

O té nehodě s tím chlapcem co zabil svoji přítelkyni o strom něco vím, možná to bude i stejný případ ...
Jinak s tebou ve směs ve vším souhlasím, až na to že jsi hned na začátku řekla o mém milovaném Paulovi, že je nagelovanej maník :-D

5 Eliss Eliss | Web | 14. prosince 2016 v 17:45 | Reagovat

Alkohol mi zabil otce a málem i partnera...

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 18:25 | Reagovat

"Plno lidí pláče. I ti, co s mrtvým nebyli tak často a kdesi cosi … "
Právě z tohoto důvodu na pohřby nechodím. Nesnáším, jak se lidi přetvařují...

Kde u tebe zůstaly Vánoce? ;-)

7 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 10:48 | Reagovat

Chodím na pohřby, ale ne na místa úmrtí. Tomu také moc nerozumím, ani těm svícím apod. Na druhou stranu pohřeb chápu, je to z psychologického hlediska poměrně důležitý aspekt rozloučení se s blízkým (alespoň pro mne). Důraz ale kladu na slovo "blízký." Pokud někdo už za života začne pít nebo jeho cesta jde jinam a už mi není tak blízký, je mi ho/ji líto, ale asi bych na rozloučení nešla... Konečně stále to vidím jako rituální rozloučení hlavně pro jeho nejbližší.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:45 | Reagovat

[1]: No tvoji práci bych nechtěla... nenáviděla bych mladé lidi za jejich hloupost ještě více ... A celkově bych více nenáviděla lidi ...

[2]: Já si to vyzkoušela a od té doby dám přednost spaní na nádraží při čekání na vlak. Či můj princ nepije, aby mne vyzvedl - nikdy více ...

[3]: Je fakt, že ani tráva tam nepatří ... Asi k něčemu ta pravidla provozu atd. budou no :)

[4]: No, byl třeba v prvním díle fakt na ránu, skřípala jsem zubama...

[5]: Nevím co napsat... Snad jen, že to na tobě nenechalo viditelné šrámy a tvá malovaná díla miluji ...

[6]: jak kde zůstaly? :)

[7]: Ono rozloučení u mne nejspíše probíhá v osamocení no ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama