Co zvolit za nadpis...?

12. prosince 2016 v 16:27 | Jana |  Ze života
V životě každého člověka přijde chvíle, kdy si musí vybrat. Někdy je výběr jednoduchý, jindy je složitější. A někdy až na příkladě jiného člověka vidíme, co je hezké, co je ošklivé a co z nás dělá subinku. Co je opravdu uvnitř nás, co nás činní tím, kým jsme.


Díky dvěma velice výjimečným osobám, z nichž aniž jedna není můj princ, vidím a umím vidět, co jsem já a kdo jsem já. Vidím chování, které mi princ vytýká. Konečně vidím, že to, co princ říká, se vážně stane. Víte, princ rozhoduje na základě všech vědomostí, které má. Navíc je to inteligentní, zodpovědný, schopný a čestný člověk. Tedy dokáže, bohužel/bohudík, rozpoznat, kdy mám oprávněné a podložené výmluvy a kdy se mi nechce. Někdy mi to nahání hrůzu ... Tedy když trvám na nějaké věci a princ ji vyhodnotí jako hloupou, měla bych poslechnout. Následky, když neposlechnu, nejsou totiž vždy jen v podobě trestu. Následky, které jsem si nikdy neuměla představit. Samozřejmě mi je princ přednášel ... A až teď si díky Zrcadlu dokážu uvědomit a představit, co mi vlastně princ říkal celé ty ... roky. Uvědomila jsem si, že je úplně jedno, že doma poslechnu na slovo (nebo se aspoň snažím), pokud se mnou princ nemůže chlubit.


Není to tak, jak to zní. Pokud neposlouchám v celé škále působnosti a svého života, je celkem jedno, že doma udělám první poslední. Druhá dobrá duše (Víla) mi totiž potvrdila něco, co jsem při pohledu na Zrcadlo tak nějak začala tušit. Pokud si něco vynutím, doma může být vše OK. Princ může být spokojený. Ale nebude spokojený venku. Nebude moci vzít svoji subinku ven, protože bude vědět, že když se jí nebude chtít, bude ji to trápit, že bude vypadat jako podpantoflák ... Což co si budeme povídat - tak by to asi v D/s vztahu vypadat nemělo ... Až dokud jsem já sama nebyla hostitelka a nebylo mi z pochybného důvodu odřeknuto účasti ... Stydím se, jakože hodně moc. V tu chvíli, kdy jsem pohlédla na Zrcadlo a viděla sebe sama, měla jsem sto chutí sednout do auta a jet domů.

Měla bych začít jednat tak, jak si přeje princ a jak toužím já. Pokud by tohle někdy četla nějaká slečna, která by chtěla být hodná, milá a jednoduše úúúžasná - princové to myslí dobře. Ne nadarmo si vybíráme lepší, silnější chlapy za dominanty. Subinky by měly být takové vylepšené ženy, které ve většině případů ostatní muži závidí dominantům.

Druhá věc, kterou jsem si uvědomila... Proč bych měla jednat na úkor toho, co dělám ráda? Proč bych měla omezovat věci, které zbožňuji? Byla bych divná. Každá žena si ráda plní sny ... A moje sny jsou úzce spjaty s princem. Uvědomila jsem si, že někdy bych měla dát přednost tomu, co vážně chci já. Neměla bych koukat na to, co na to řekne kolektiv. Jak budu vypadat před kolektivem ... Přijde mi hrozné ovlivňovat plány sebe a svého partnera jen kvůli tomu, abych udělala radost kolektivu v práci. Neměla bych hledět na pohodlí či dobro někoho jiného, kdo mi najednou změní plán. Pokud nejde o prince, mne nebo naše miminko, nic nespěchá natolik, abych měnila plány princovi. Pokud by to znamenalo i to, že nebudu na firemním večírku pít, jen abych mohla brzy či v pořádku či levněji. Hlavně jsem si uvědomila, jaké mám priority. Hrozně mne potěšilo, že umím žít v páru, že dokážu přizpůsobit program potřebám oběma. Že neorganizuji čas druhého, aniž by o tom nevěděl a naopak … Je to hřejivý pocit u srdíčka.


Možná to zní jako nějaké obhajování se. Možná je, ale já to tak myslím vážně. Nějak jsem se proměnila, nějak jsem se uklidnila a snad i dospěla a uvědomila jsem si, co vlastně chci. Co je pro mne důležité, co mne naplňuje, co vlastně chci. A užívám si to. Teď totiž týden můžu. Mám teď týden na to, abych ukázala, že to, co se bude dít tento týden, bude dříve či později každodenním štěstím mého života. Dobře, s obměnami. Nikdo se nenudí rád. Ale i tak.

PS: Snad se mi brzy podaří napsat něco rozumného bez skryté hloubky …


 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 18:38 | Reagovat

Milá Janičko, tohle mi nedělej :-)
Začala jsi tak, že jsem se já začala bát, že se s blogem loučíš :-)
Ufff, není to tak...
A, květinko, buď taková, jaká chceš být, je to to nejjednodušší a zároveň nejlepší pro Tebe :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 8:10 | Reagovat

[1]: Tak to se omlouvám Baru :) To jsem nechtěla! Článek měl být původně na červeném blogu, ale protože mi přišlo, že více lidí by mělo dělat, co rádo a nemanipulovat okolím, že to stálo za zveřejnění zde :)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 9:09 | Reagovat

[2]: To stálo :-)
Jen ten začátek, ten mě rozhodil :-)
Ale o to rychleji jsem to přečetla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama