Divoká Vařečka

16. prosince 2016 v 22:04 | Jana |  Práce
Rok se s rokem sešel a náš tým měl mít vánoční večírek. Šéf je tajnůstkář, tedy nikdo nevěděl, co se vlastně bude dít … nakonec to věděli dva kolegové, kteří svoji roli neználků hráli ovšem tak dobře, že to chvíli vypadalo, že jen já vím, kam ten osudný večer pojedeme (protože mám dovolenou šéf mi napsal, kam mám dojet).


Když mi přišla SMS s adresou, nevěděla jsem, zda se mám radovat nebo mám být smutná a demotivovaná. Popravdě mám poslední dobou pocity jen dvojího typu a to ještě v extrémech… Nakonec jsem si zvolila možnost se těšit. Což mne trochu vyčerpalo. Nakonec tolik, že jsem ani nikam nechtěla jít.

Takže jsem napsala Appě, zda domluví vyzvednutí autem, abych nemusela MHD. Po cestě tam jsem se uklidnila a sdílela zážitky z dovolené (z gauče). Celý tým jsem (já bláhová, kluci to fakt hráli dobře) zavedla na místo konání a tadá! Byli jsme v prostorách Divoké vařečky. V prostorách kuchařské školy pro veřejnost. V místě, kde mnoho týmů (tak tři každý týden) upevňuje v rámci teambuildingu své vztahy.

Fotka pochází z webu Divoké vařečky - klikni pro odkaz na obrázek.

Přivítal nás excelentní číšník Filip. Odebral nám kabátky a ten můj vínový Stradivarius hezky pověsil na ramínko. Po usazení ke stolu nám rozlil bílé víno a my čekali, co se vlastně bude dít. Kus týmu zde již byl, tedy nám společně s majitelem Michalem osvětlili proces. Z ochutnávání kvalitních vín budeme připravovat společně a i zvlášť tříchodové menu, které právě kluci vybrali. Nejvíce mna zaujal dezert - čokoládové soufflé se zmrzlinou z Baileys a banánů.

Po chvíli zábavy u stolu, kdy se diskutovalo o budoucnosti a vizích jsme se odebrali ke kuchařským stolům, prohlédli si menu a Michal nás hned uvedl do děje. Mnoho věcí měl již předchystáno, kvůli době přípravy či zdánlivé jednoduchosti (třeba brambory a řepa v troubě). Avšak nenechal jedinou ingredienci či složku jídla bez komentáře. Vysvětloval, proč brambory připravil na soli, jaký má záměr s dýní, jak může působit řepa … Celý recept rozdělil do několika kroků, tedy jsme začali prvně dělat dezertovou zmrzlinu a jakoby jsme se vraceli zase na začátek. Nevím, zda bych zvládla být v restauraci, kde se dělají takto kreativní pokrmy (pro mne kreativní). Já, která vezmu recept a jedu od začátku do konce. Takže první dojmy? Vaření je namáhavá legrace. Druhý dojem? Kde na to, sakra, ti lidi berou prachy?

Fotka pochází z webu Divoké vařečky - klikni pro odkaz na obrázek.

Michal nám ukazoval i obaly ingrediencí a já měla co dělat, abych při některých částkách neomdlévala. Samozřejmě padalo mnoho dotazů ohledně náhražek (ale ne jako Babica, takoví tragédi nejsme) a Michal vše pečlivě vysvětloval. K jeho výkladu nám sloužily jako dobrý podklad i tištěné recepty s místem pro poznámky. Na poznámky nakonec moc času nebylo, protože poutavý výklad a detailní ukázky s proč a jak a proč ne nám dali tolik zabrat, že tužky šly stranou a my hltali každý šéfkuchařův pohyb. Pozorné sledování se vyplatilo hned při lehkém předkrmu Listový salátek se smaženou buvolí mozzarellou a olivovou tapenádou. O čemž kolega nakonec prohlásil, že ten Hermelín byl fakt dobrý … Přiznávám - lehký a vzdušný předkrm mne nijak nezatížil či neunavilo mne jídlo v žaludku a mohla jsem směle jít pokračovat v přípravě hlavního chodu Nízkého roštěnce s bramborovo-celerovým pyré a nakládanou podzimní zeleninou. Co si budeme povídat, pyré ani zelenina nikoho nezajímalo tolik, jako steak. Ke kterému Filip (který celou dobu všem kromě mne doléval - byl ohleduplný vůči mé prosbě) přinesl veliký plakát s nákresem prasete - kde jaké maso najdeme. Michal nám vysvětlil, jací barbaři v restauracích v Brně jsou (to jsou má slova, on je nikdy nepoužil!), odpověděl na všetečné otázky kolegů a nakonec z něj vypadlo, že má radši ryby. Ovšem neumí je připravit tak delikátně jako steaky… Ukázal nám dokonce, jak maso krájet, abychom se nevyčerpali a nebo si neukroutili pusu od žvýkání (pro mne prospěšné). K masu nám nakonec Filip rozdal sklenice na červené víno a my s chutí začali vrnět nad kvalitním masem (já chvíli uvažovala, zda si to maso přeci jen nepřipravit více na podrážku než na medium).

Hlavní chod, jak jej připravil a upravil Michal - šéfkuchař a náš mentor.

U konzumace hlavního chodu jsme se zdrželi natolik, že Michal a jeho dva pomocníci - překrásná a dokonalá Zuzka a vysněný číšník Filip (jakože takový kdyby obsluhoval na svatbě, vůbec bych se nezlobila… ale tak moje svatba nebude v restauraci Borgo) - připravili základ pro soufflé a my jen naplnili kalíšky a nechali Filipa pečovat o sklenice s vínem (které byly stále prázdné - no kolegové mají splávek…). Jelikož se čas chýlil ke konci a jen já měla dovolenou a mohla si dovolit ponocovat, kolektiv se zvedl a nechal se rozvést do okolních vesnic hezky do tepla domovů. S kvalitním a delikátním jídlem v bříšku a hlavou plnou myšlenek o tom, co bude druhý den či o víkendu k obědu.

Dezert jsem snědla dřív, než jsem jej stihla vyfotit, přikládám aspoň svůj předkrm ...


Za mne se večer moc povedl. Obnášel jen moc stání u kuchařského stolu a vzhledem k velikosti kolektivu to bylo více hlučné a přerušované, než jaké by se asi líbilo i samotnému šéfkuchaři. Celý kurz bych ocenila spíše v odpoledních hodinách, právě do večera, než naopak. Ovšem nemohu celému týmu Vařečky vytknout vůbec nic - pečovali o nás jako o vzácné hosty, učili nás jako budoucí krále gastronomie a celkově nám z akce udělali něco jiného, než prostoduchou chlastačku. Pokud bych měla tuto školu doporučit, neváhala bych ani na minutu. Kuchaři, číšníci i asistenti vám půjdou příkladem po celou dobu akce a vy si svůj čas užijete naplno. Plus se naučíte mnohým novým věcem …
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 17. prosince 2016 v 6:29 | Reagovat

Prostředí i jídlo famózní... 8-O

2 Jana Jana | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 14:15 | Reagovat

[1]: jako ano, netušila jsem, že vaření může být takto krásné :)

3 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 13:36 | Reagovat

Mě tohle vždycky nadchne, jak někteří lidé dokáží mluvit nebo psát o přípravě chutného a vzhledného pokrmu, jako by to byla ta nejprimitivnější věc na světě! :-) A tak se s elánem pustím dle návodu do přípravy jídla s vizí, jak mě všichni budou plácat po ramenech a olizovat se až za ušima a... A pak ztratím iluze o svém umění, většinou ze sebe vypotím průměrné jídlo valné chuti, ale již ne tak valného vzhledu a pochvalu dostanu za celkovou snahu, nikoli za výsledek. :-D Ale člověk se učí každý den. :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama