Inspirace na titulce

13. prosince 2016 v 9:13 | Jana |  Dumám
Blíží se Vánoce a Márvy mne inspiroval k článku. Nikdy mne totiž nenapadlo, že pro některé děti by mohlo být ponižující říkat, co dostaly. Takové celkem divné u osoby, která pracuje s dětmi, že? Na moji obranu - já se dětí nikdy neptám.


Proč? Od malička jsem divná. Jiná. Zavzpomínejte na Vánoce, co jste dostávali. Telefony (jo jo, naše generace to snad odstartovala), playstationy (ani nemám páru, jak se to píše), … A to je vše, co si tak pamatuji, že se tím děti chlubily. Nebudu lhát, telefon jsem také k Vánocům dostala. Ale chlubila jsem se něčím jiným - pokud jsem mluvila (je fakt, že ve škole jsem velela až od druhého stupně…). Já na Vánoce, na které vzpomínám ráda, dostávala věci na koně. Takový kufřík pro kutily, ve kterém jsem nosila roztříděné pamlsky pro koně, kartáče, hřbílka, … Pokud jsem dostala nové sedlo (a koňáci ví … ) nebo uzdečku, byla jsem u vytržení. Ohromnou radost jsem měla z doma dělané deky na moji Santu … Když jsem dostala bederku, připadala jsem si jako Olympionik … Milovala jsem Vánoce. Dostala jsem dokonce i Santu pod stromečkem. Lásku mého života za kterou by tehdy stálo umřít (pak, po rozvodu rodičů, jsem si vyčítala, že jsem to měla udělat, že mne nic lepšího nečeká).

Pochopilo by tohle nějaké dítě ve škole?
Nikdy jsem se nechlubila, pokud to nemělo sloužit k ponížení toho druhého, co mi ublížil.

Asi jsem byla neobyčejné či divně dítě odjakživa. Měla jsem moc ráda měkké dárky. Dostávala jsem rajtky (jak jinak, že …), ale i kombinézu na bobování a běžkování, pyžamo s obrázky koček či medvídků, slušivý svetřík - měla jsem to moc ráda, protože jsem jeden svetr odmítala dát prát, protože jsem jej dostala na Vánoce. Vždy, když jsem si to oblečení oblékla, věděla jsem, že je z Vánoc, že jej donesl Ježíšek (jeho neexistenci jsem odhalila poměrně brzy a sport z hledání dárků mi zarazil až můj princ minulý týden).


Více obrázků na: https://www.instagram.com/janakockomilka/

No a pak jsem dospěla a lidi mi dali peníze nebo nějakou blbost. Kdyby mi dali knihu, udělají mnohem lépe. Miluji dostávání knih. O knihách se snažím i mluvit, aby lidi věděli, co chci. Dokonce moji kočičí posedlo je taková, že ať mi dáte cokoliv s kočkou, budu to mít někde u sebe. Nebo někde, kde na to narazím. Přestala jsem dostávat měkké dárky, rodiče se rozvedli a Vánoce a atmosféra kolem šlo do pr-háje.

A pak jsem potkala prince … První Vánoce byly divné … Ale uvědomila jsem si jednu věc. Vánoce s princem budou vždy o dětské stránce nás všech v rodině. I když to je spojenou s menší nelibostí na mé straně, co se trávení Štědrého večera týče, jsem ráda, že jsme kompatibilní. Dorovnáváme jen nesrovnalosti a v budoucnu bude ještě hodně diskuze (čistě teoreticky, beztak se to vyvrbí samo). Letos máme stromeček nazdoben od 10.12. - přišli k nám přátelé na výměnu vánočních dárků a já chtěla atmosféru se vším všudy. No a tento týden mám dovolenou. Jako dítě se těším, až bude venku šero, abych si náš 220 cm vysoký strom mohla rozsvítit. Abych si mohla lehnout na gauč pod deku (gauč, deka, stromek - vše sladěno barevně, jsem magor …), uvařit si voňavý čajík, otevřít knihu a s kočkami na břiše či vedle sebe si mohla číst …

Kočky jsou v srdíčku - kvalita nic moc, ale atmosféra vidět jde, ne? :)

Jenže já si nečtu. Vše je připraveno, já ležím a pláču. Štěstím. Jsem doma. Cítím se tu v bezpečí obklopená láskou. Summer na mne kouká zpod víček a i když nechce, vyjadřuje dík, že konečně žijeme a je nám dobře. Chybí mi jen princ, který chodí z práce později. Kdyby ovšem přišel dřív, pláču jako želva déle. Když přijde, jsem už vyplakaná a vysílen štěstím a jen si užívám toho, že jsme spolu.

Včera jsem dost dlouho uvažovala nad tím, zda bych se měla stejně dobře, kdybych neměla tolik peněz. Co si budeme povídat, oba s princem máme lukrativní zaměstnání, máme co jíst a nebydlíme v panelákové králíkárně. Došla jsem ke zjištění, že nevím, jak vnímám Vánoce. Když jsem bydlela v jednom pokoji, tak jsem na Vánoce zvysoka kašlala, nesnášela jsem je. Ale byly chvíle podobné těm, které se mi od soboty promítají - lehla jsem si pod deku s čajem a se Summer jsem užívala pohody, kterou jsme měly. Pak i s Vaderem. Snila jsem o tom, jaké to bude, až jednou budeme mít svoji rodinu, budeme bydlet v domku se zahradou … A teď, když se nám sny splnily, vlastně nevím, jak Vánoce vnímám. Něco mne v tomto období tak nějak více než přes rok hřeje na srdci, jsem taková nějak více rozněžněná (a nesnáším Tchibo reklamy, u kterých vždy brečím).


Princ. Za všechno může princ. Ten chlap mne naučil, že Vánoce jsou svátky jak o dárcích pro naše dětské já, tak o radosti z dávání dárků a radosti z toho, že jsme rodina. Kéž by to skončilo u tohoto tvrzení… Princ se stále snaží mi ukázat, že i širší rodina, nečítající nás dva a naše dvě chlupaté děti, si zaslouží naši přítomnost. Možná kdybych neměla pohnuté vztahy se svojí rodinou …

Ten chlap je prostě neskutečný. On si jen drží svou (nemůžu napsat mele…) a mění mi tím moje sny ve skutečnost. Dokonce přestávám mít hrůzu z vlastního dítěte. Sobeckou hrůzu z toho, že dostane dárky ono a ne já (a který člověk tenhle strach nemá, tak si, dle mého, lže do kapsy). Princ jednak zajistí dárky pro všechny a pak mi neustále dokazuje, že vždycky budu v jeho životě ta nejdůležitější žena (dcera mne možná lehce na piedestalu posune, no … ).

PS: Ježíšku, budu se snažit solit vajíčka… Doneseš mi, prosím, nějaký měkký dárek s kočkou (dárek od Skřítků se nepočítá :D)?




 


Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 9:55 | Reagovat

Krásné, tvůj Princ je vážně princ :)... Jak jsem dočetla tvůj článek, tak zrovna přemýšlím, co bych chtěla já a nevím. Čertice mi vrní na klíně, Drahý přijde za chvíli z práce a tak se asi smířím s hromadou kosmetických balíčků, protože si nejsem schopná říct, co bych chtěla... Nikdo mi nevěří, že už všechno mám :)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 12:22 | Reagovat

Nejlepším dárkem na Světě je pevné objetí a pusa od milované osoby a je zcela jedno, je-li toto darováno o Vánocích, či v jinou dobu. To ostatní jsou kraviny, ne nutně, jsou-li v rodině děti. ;-)  :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 14:22 | Reagovat

Já byla jako dítko nešťastná, když jsem nedostala jiné oblečení, než spoďurky a punčocháče.
Jako jo, panenka byla fajn, ale spolužáci v lednu nastoupili v nových svetrech, později mikinách a já nic...
Přála jsem si aspoň penál, něco, co můžu ve škole ukázat :-)
Ale zas jsem dostávala hromadu knížek, sem tam hračku, oblečení se kupovalo, protože bylo potřeba :-)
Maminka byla vždycky rozumná :-)

Teď, když je všeho dostatek, dostávaj moje holčičky něco, co do školy vzít můžou, i kdyby to měly být korále za desetikačku :-)
Drahé dárky u nás stejně nefrčí :-)
Panenka, batůžek, synek lepší kondomy :-)

4 Joina Joina | Web | 13. prosince 2016 v 14:36 | Reagovat

My s kámoškami vždy rozebíráme co jsme dostali na Vánoce a třeba za nějaký né moc super dárek se nestydím.
Je to od blízkých a to mě hlavně těší :)
To je docela fajn když se nebydlí v paneláku, je tam mnohem více místa...
Není nad to trávit Vánoce v kruhu blízkých jak rodina, tak třeba přátelé :)

5 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 13. prosince 2016 v 19:13 | Reagovat

Na poslední fotce vidím krabičku kapesníků ve slušivém obale... ten samý mám také :-D :-) Vánoce mám celkem ráda... jen ty návštěvy - nuda. Co jsem dostala na Vánoce, nemám potřebu rozebírat... ale matku mého přítele to vždycky hrozně zajímá, stejně jako to, co dávám do bramborového salátu, jakou dělám na Vánoce polévku atd. (na to se ptá každý rok a mě už se nechce pořád dokola opakovat) :-D

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 22:59 | Reagovat

Záleží na jednotlivci. Za mé dárky by se určitě leckteré děcko stydělo teda :D ale my brali věci s humorem, i ty Vánoce. A tak jsem brala s humorem 16 rolí broskvového toaletního papíru (který jsem si poctivě přinášela a odnášela, aby mi ho nikdo nevypotřeboval), nebo kliku od dveří (zrovna byla potřeba vyměnit na mých dveřích). U nás se vždy jelo spíš na kvantitu, než na kvalitu... a já to dělám stejně. Radši koupím 10 blbostí, než jednu pořádnou (tu ať si pak člověk vybere sám ;-) )

7 Jana Jana | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 8:23 | Reagovat

[1]: Vesměs právě taky mám vše, co bych kdy chtěla či si přála... A ještě hůře se vybírají věci mé lásce :)

[2]: Tak tak, jsem ráda, že tohle štěstí máme doma po celý rok, 24 hodin denně :)

[3]: Hehe, kondomy mne nikdy nenapadly bráchovi dávat k Vánocům... Já mu kupuji věci jako jízdu Hummrem atd :D :D Safra, stále se mám co učit!

[4]: To, co popisuješ, jsem poznala až díky princovi... Takže ti už asi rozumím :)

[5]: Do salátu? To jako vážně? Vždyť je to jeden recept jejda... Jinak když si povšimneš, tak na té fotce s obalem na kapesníky je v pozadí i svíčka s motivem Albi koček :D :D

[6]: Takový humor bych asi nerozdýchala. Každopádně si myslím, že opravdu důležité a potřebné věci, jako rychlovarní konvice na indukci, by se měly kupovat, když jsou třeba a tak, aby se líbily opravdu celé rodině, která je bude využívat :)

8 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 14. prosince 2016 v 12:41 | Reagovat

[7]: Jo, do salátu to jako vážně :-D Bylo to minulé Vánoce i ty předminulé... a očekávám to i letos  :-D :-D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:45 | Reagovat

[8]: si to nachystej a odevzdej jí rovnou recept :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama