Cítím potřebu se někam přiřadit

22. ledna 2017 v 11:07 | Jana |  Dumám
Znáte ten pocit, kdy vás pohlcují některé vaše zájmy natolik, že máte potřebu se sblížit i s lidmi, kteří fanaticky (ano, takto chabě píši na TT - ale můžou za to ostatní blogeři, kteří svými články ve mne tento nápad probudili …) zastávají názor, který se vám bez oné fanatičnosti líbí?


Zkrátka mám potřebu patřit do nějaké komunity lidí a vyznačovat se těmi prvky vášně (když už je i vášně moc, jde o fanatismus doslova), které je už dle prvního pohledu zařadí do té či oné skupiny? Mám teď, co je mi pořád zle, na mysli 6 skupin. Do pěti bych reálně mohla zapadnou bez větší investice času pro získání vědomostí, neboť nějaké povědomí a základ již mám. Ta 6. … myslím, že kdybych propadla té skupině, že by si mne buď princ nevzal nikdy nebo naopak hned (ale spíše nikdy).

1. Kočky

Miluji kočky odjakživa. Většinu času sice mé srdce obývali chrti nebo koně, ale jakmile jsem dostala možnost, kočky si místo našly nejen v mých myšlenkách. Věnuji se hlídání koček v Brně, snažím se v oblasti kočičího světa stále vzdělávat a cokoliv co je možné vyrobit s kočičím motivem - to se snažím mít (oblečení, kabelka, náušnice, diář, deštník, polštáře, obaly na kapesníky, hrnky,… no mohla bych pokračovat hodně dlouho). Tedy zde jakýsi solidní základ pro to být Crazy Cat Lady mám (mám o tom i knihu …).


Co mne odrazuje od propadnutí peklu? To, že pokud bych kdy měl dítě, bude pro mne důležitější než kočky … A taky to, že někdy prostě dám přednost sobě a svému princi než tomu, že je někdy nějaká kočičí akce, na které bych pravděpodobně měla být….

2. Deskové hry

Co jsem na Youtube objevila Deskofobiu, jsem ještě větší magor než předtím. Koukám na každé jejich video o deskových hrách, sleduji i TableTop, snažím se hledat různá fóra, kde lidé diskutují o hrách. Zbožňuji deskoherní akce, kde si mohu zahrát téměř cokoliv, co nemáme doma … Jestliže někdo neví, co mi dát krom koček či knih k narozeninám - ten mi může dát deskovou hru (pokud na to má peníze). V mé potřebě po tom, splynout s deskovými hrami celá, jsem začala natáčet videa. Tedy zatím mám jedno a stříhala jsem ho tři hodiny + ještě musím dodělat efekty - ale nebojte, výsledek zde budu prezentovat …


Co mi brání propadnutí peklu? Peníze. Deskové hry jsou extrémně drahé! Dokonce i jejich hraní. Když jdete na nějakou akci, počítejte se vstupným a celodenním jídlem/pitím v místě konání (čajovna Mystice, jeden celý den - cca 300 korun) a následný šok, když třeba hra Tokaido stojí přes tisíc korun (originál, nové). Pokud bych chtěla natáčet videa alespoň obrazové kvality Deskofobie (do mistrovských vědomostí a umění Petra mám daleko), musel by princ investovat do kamery, mikrofonu, osvětlení …

3.Knihy

Dokážu hltat text, pokud je dostatečně brutální, násilný nebo založený na pravdě (opět dávám přednost násilí atd.). Když na to přijde, dokážu se začíst do čehokoliv, co má děj a není to 50 shades of bulshit nebo Twilight. To mi krapet problémy dělá. V knihovně či knihkupectví dokážu trávit celý den. O knihách ráda píši, s knihami se dokážu mazlit, ráda předčítám kočkám … Neustále potřebuji nasávat nějaké vědomosti a nejčastěji volním tištěnou a svázanou formu - sahám po encyklopediích/publikacích v knihovnách …


Proč nepropadnu peklu zde? Knihovna má tolik knih, že někdy si je jen rozložím kolem sebe do postele a propadnu depresi, co všechno nedokážu přečíst a jdu si číst blogy. Na druhou stranu když něco čtu, drží mne v realitě fakt, že musím chodit do práce a pracovat. Tedy jsem ze svého imaginárního světa často vytržena. A v neposlední řadě - miluji knihy a knihovna mnohdy nestačí. A princ velikou knihovnu nechce (ani ji nemáme kam dát) a knihy něco stojí ( 300 korun a víc - minimálně ty, co chci já…). Naštěstí se vždy tak po měsíci jakoby probudím a chvilku žiju v reálném světě bez knih, než opět narazím na něco natolik brutálního, že nemůžu spát (jo, co čtu Keplera, mám častěji noční můry…).

4. Blog

Bloguji, tedy žiji. Jsem hrozně vděčná za nápad před několika let, že chci blog. Od té doby uplynulo už celkem hodně článků (441), hodně komentářů, hodně slz, hodně vzteku, … Našla jsem přátele, našla jsem sebe sama. Dokonce mne v této sféře princ podporuje natolik, že mi zřídil vlastní webovku www.kockomilkajana.cz, kterou mám dokonce na rámečcích, které na autě drží SPZ. Takže někdy, když jedu jako prase, uvažuji, zda bych neměla psát více článků o tom, jak se snažím zlepšovat v řízení, či jak mne mrzí, že jsem troubila na toho debila co tak dlouho stál na zelené … Blog je pro mne jakési terapeutické místo. Díky blogu, nejspíše, jsem se potkala s Vílou. Skrz nejen tento blog komunikuji se světem, sděluji věci princi … Skrz blog si plním přání …


Proč nepropadnu peklu? Díky Standovi :)

5. BDSM

Tuto skupinu jsem si záměrně nechala naposled, přestože by měla být řazena první. Jak to mám, to asi všichni víte. Kdo neví a chce vědět, nechť mi napíše na můj nový mail kockomilkajana@gmail.com . O této stránce mého života jsem psala už tolik, že se fakt raději ptejte, co nevíte nebo co vás zajímá … prostor této tématice dávám jinde.


Proč nepropadnu peklu v této oblasti? Inu, poznala jsem zatím jen jednu jedinou osobu, která by měla podobné smýšlení jako já a ta mi potvrdila, že v případě nějakého členství v BDSM skupině není o co stát. 90% lidí dokáže jasně oddělit život a BDSM. Což já už bohužel nedokážu. Tady jsem nepropadla peklu, zde jsem propadla svému princi a Pánovi a není pro mne cesta zpět. Obzvláště po tom, co jsem si poprvé zkusila latexové oblečení …

6. Zdraví

Musím konečně přiznat, že jsem nemocná. Nemohu už dál dělat, že některé věci nevidím, dělat, že princ všechno moc řeší. Bohužel jsem bílé pleti a invalidní důchod nedostanu, takže … Takže alespoň to, že sama sobě přiznám, že mám prostě problém (ne jeden…), by mohlo přispět k mému léčebnému procesu.

Tohle téma je pro mne asi nejvíce ožehavé, neboť doktoři mi stále tvrdí, že jsem zdravá. Ovšem nedokáží mi vysvětlit jednu bulku v tříslech… nedokáží mi říci, proč poslední týden skoro pořád upadám do stavu podobného omdlení. Po několika letech si tedy rozmysleli, že mi vyšetří štítnou žlázu a ejhle! Třeba i proto jsem pořád unavená a v depresi a zle se mi hubne (svedeme váhu na žlázu, jistota!). Těch věcí, které doktoři ignorují se slovy, že to nic není, je celkem hodně. Proto se princ pořád rozčiloval… A teď, když jde dle mého do tuhého a najednou bych měla být mnohem více zodpovědnější než kdy dřív, si vážnost situace uvědomuji sama …

Zde nemám tématickou fotku, neboť kočky mi odmítly pomoci ...

Zde bych zcela jistě mohla propadnou peklu tehdy, pokud by mi přeskočilo. Už i v lékárně, kde mne znají, mi říkají, že mám jít za šamanem a zkusit to či ono. Že nic takového oni nemají. Nebo že si to mám jít někde nechat namítat z bylinek … Do této veliké skupiny, pro mne!, patří i jakési ezoterické nesmysly a za vším tím bylinkářstvím vidím i velikou hrozbu, že bych dříve či později odhalila nedostatky medicíny… Kecám. Prostě by mi zabraly nějaké bylinky a já bych se zbláznila a odmítala bych očkovat své děti. Záměrně jsem to celé přehnala a zveličila. Mám sklony k posedlostem a přehnanému zkoumání či pozorování. Nechci skončit jako ženy z Modréhokonika nebo Emimina nebo Beremese. Mohla bych totiž velice rychle skončit na homeopaticích, mohla bych propadnout pyramidám a všude si je věšet … Jako nic proti těm, kteří tomu věří a neobtěžují mne. Ale já jsem prostě jiného názoru a myšlenkového vyznání (proto jsem v úvodu psala, že princ by mě rád zdravou, ale i psychicky). Ovšem začínám být tak moc zoufalá, že bych podepsala smlouvu s ďáblem, aby mi bylo lépe a po zdravotní stránce se mi dařilo, že mám strach i z obyčejného doporučení pití ženského čaje …

Moje slepá vášnivá zaujatost pro čaje ... jedině Ahmad Tea :)
 


Komentáře

1 Mykolas Mykolas | 22. ledna 2017 v 12:20 | Reagovat

Deskové hry a Ahmad Tea máme společné :)

2 A. A. | Web | 22. ledna 2017 v 13:37 | Reagovat

Ahmad Tea a kočky máme společné :) ke kočkám jsem "vedená" od mala, kdy je milovala naše mamka a samozřejmě jsem se "pomámila"..no a k Ahmad tea jsem též vedená od mala:D Mamka pracuje v čajovně, kde tyto čaje prodávají ve velkém, což je super! :)

3 A A | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 14:30 | Reagovat

Krásny blog! :) :)

4 Susane S. Susane S. | Web | 22. ledna 2017 v 15:46 | Reagovat

No máme společné snad všechno až na BDSM, na to abych propadla něčemu takovému jsem až moc poseroutka a cíťa :-D

5 Tea Tea | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 15:53 | Reagovat

Deskové hry zbožňuju taky vždycky jít se skupinkou přátel do kavárny nebo hospody a mít deskový den už mi to zase chybí :D Ale že se konají i nějaké deskové akce celodenní to slyším poprvé :D A ted si připadám hloupě protože nevím možná co znamená to BDSM :O Ale at je to cokoliv, ty sama asi nejlíp víš :) A dávám článek na tema-tydne.blog.cz do zítřejšího Výběru :)

6 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 22. ledna 2017 v 19:24 | Reagovat

Také jsem kočičí maniak - mám o kočkách knížky, časopisy, věci s jejich motivem a hlavně mám teď šest živých exemplářů doma :-D Chápu, že nelze srovnávat kočku a dítě, ale zase se mi nelíbí to, co někteří lidé praktikují bez zjevného důvodu - dát kočku pryč jen proto, že se má narodit mimino :-?

7 Selfish Platinum Selfish Platinum | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 20:43 | Reagovat

Já zase knížky sám píšu. Ale čím víc se jimi zabývám, tím víc si připadám, že snad nezapadám nikam...

8 Jana Jana | E-mail | Web | 23. ledna 2017 v 8:56 | Reagovat

[1]: A dobré jsou deskové hry u čaje, viď :)

[3]: Děkuji :)

[2]: Jééé, mamku v čajovně s kočkama... Já se moc nepomamila - mamka je na chrty a výstavy a dostihy a já se spíše válím s kočkama u deskovek :)

[4]: Není to jen o bolesti ;) Ale taky si někdy říkám, než do něčeho jdu, zda se strachy/napětím ne... :D

[5]: V Brně je taková miniakce skoro každý druhý den v čajovně a dvakrát do roka fakt mega akce v halách, kde se hraje neskutečně moc deskových her. Je to úplně boží :) A děkuji!

[6]: Také nemám ráda maminky, co se zbavují kočky kvůli miminku. Na druhou stranu pokud by to opravdu nešlo nějak vyřešit, miminko je víc (i když jsem zvažovala, že miminko by možná i někdo chtěl, kdežto Summer ne... :D - dám si za takové řeči facku). Každopádně kdyby se mi někdy poštěstilo vyprodukovat potomka, nejspíše bude díky kočkám mužského pohlaví ...

[7]: Také bych ráda něco napsala, ale jakmile se do toho dám, dojde inspirace ...

9 rozsvitsi rozsvitsi | Web | 23. ledna 2017 v 19:29 | Reagovat

Moc pěkný článek :) Ahmad tea mám moc ráda :D a bez kočky ani ráno nevstanu :D  každý je maniak a také každý potřebuje někam patřit :) v některých věcech jsem se opravdu našla :) ale na druhou stranu se mi často stává, že mě něco naprosto ovlivní a pak mě to časem přejde a přecházím na něco dalšího :D

10 Panda Panda | Web | 23. ledna 2017 v 23:34 | Reagovat

Z celkového obsahu je jasné, že bod 1 (kočkomilství) všem ostatním bodům vládne. K bodu 6 by bylo běžné doporučovat půsty. Ale z formy vyjadřování je zřejmé, že tady nestačí fyzikální forma léčby. V psychice je nějaká potlačená bolest, která tomu všemu vládne, a tu je potřeba nejdříve v sobě najít a přijmout, jinak fyzické léčby budou neúčinné. Tomu nasvědčuje i kočkomilství, protože kočky léčí lidské bolesti.

11 Jana Jana | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 6:17 | Reagovat

[9]: Já právě vybrala to, co mne už dlouho drží a nechce se to změnit :D

[10]: Musím své víle říci o tomto komentáři :) Ať "mne léčí efektivně" :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama