Moderní doba – lenost, degenerace?

8. ledna 2017 v 10:33 | Jana |  Dumám
Poprvé jsem si této skutečnosti všimla v práci. Mazala jsem tabuli cross docků a najedou jsem Standovi smazala čísla, která jsem mazat neměla…


A co Janičku jako první napadlo? Klávesová zkratka. Alt + Backspace. A ono to nešlo. Překvapivě! Musela jsem o pomoc požádat Appu, aby se o tom Standa ani nedozvěděl. Ne, že by se na mne zlobil, ale víte jak - lepší se zeptat někoho dalšího a hned je další spoluviník …



Dále se mi počítačová práce promítá do čtení knih. Ne vždy, ale když se mi to stalo u detektivky Jako zvěř, celkem mne to vyděsilo! Seveřané jsou totiž zvyklí používat mnoho jmen a mnoho přímé řeči. A já a můj líný mozek jsme chtěli vědět, zdali ten člověk v knize už mluvil, nebo si jej pletu. Co mi jako první koplo do myšlenek? Ctrl + F. Na zlomek sekundy jsem i zalitovala, že nemám knihu v PDF verzi … Nakonec jsem si jméno poznamenala a četla dál …

No a poslední případ se mi stává celkem často. Víceméně tak často, jak často píšu text ručně, jak často opisuji něco na papír vlastní rukou … Jistě tušíte, že v duchu má líná Jana nadává, proč nejde Ctrl+C a Ctrl+V použít i na ručně psaný text. Nejčastěji mne to ovšem chytne, když se mi nechce. Věřte nebo ne, mám ráda svůj rukopis (princ mi včera pochválil, jak píšu 7) a ráda píši ručně. Ráda si dělám poznámky na papír, neboť mi přijde, že poznámka v notebooku jaksi ztratí pointu či nádech myšlenky. Vážně, asi jsem magor no. I když je psaní na notebooku rychlejší, dávám přednost vlastní ruce a plnícímu peru. Mnoho poznámek, které mi třeba někdo dá v PC verzi si sama přepíšu. Jednak se přepisem učím, jednak se v tom lépe vyznám, udělám si vlastní formátování, hraji si s barvičkami …



Ovšem jakmile se unavím, vyčerpám, nechce se mi … To pak lituji, že nejdou myšlenky zhmotňovat samy na papír přímo z mé hlavy. Popravdě třeba teď, kdy se mi chce, mám z takového zhmotňování panickou hrůzu. Vemte si, že už by vás pomalu nic nenutilo to po sobě číst… nebo naopak byste to museli číst několikrát a hodně přepisovat… Co si budeme povídat, pokud jde proces myšlení přes ruce, nemůže se stát, že svému šéfovi napíšete sprostý eamil nebo příteli nepěkný vzkaz (místo "Miláčku, zamkni prosím dveře" by vaše hlava vyprodukovala "Ty megero blbá, opovaž se zase zapomenout zamknout!"). Bylo by úplně k nevydržení, dělat zápisy z porady (Dle měsíčního KPI se stále držíme v zelených číslech… - Všiml si někdo, jak má Boss namakané bicepsy?) nebo psát nákupní seznamy (Vajíčka, chléb, máslo, kuřecí prsa, brambory … - Merlot, Ryzlink, Bohemia Sekt, Amundsen, Pilsner, …) a jakákoliv přání či oznámení by asi musela přestat chodit (Přejeme jen to nejlepší do budoucího života = Doufáme, že se rozvedete až po pár letech nebo vychovaných dětech.; Všechno nejlepší k Tvým kulatým narozeninám! = Jsi starší než já, tak si to užij, umřeš dřív!).

Jistě si i vy, milí čtenáři, uvědomujete nebezpečnost moderní doby. Jediná myšlenka, která by se zhmotnil, by vám mohla zruinovat život. Mohla by mnohonásobně vzrůst kriminalita, protože místo obyčejného kolektivního nadšení byste člověku poslali Polib si, práci jsem odvedla já a ty bys zasloužil cihlou do obličeje. Asi by se naše společnost stala mnohem více upřímnější, v mém případě asi i lehce od světa separovanější. Pokud bych žila, protože co si budeme povídat, jakmile by se mi zhmotňovaly myšlenky, mnoho lidí by zatoužilo mne zabít. Možná krom prince, protože na komunikaci s ním pracuji a fakt se snažím ovládat. Protože pokud bych v sobě něco potlačovala, vytrysklo by to jako nechutný vřed a celý vztah by šel do kytek …




Takže pamatujte, všeho s mírou! Psát rukou je bezpečné, protože máte čas na to si promyslet, koho zabijete a koho ne. A to, že vám lidi nevidí do hlavy, má svůj účel - mohli byste být dávno po smrti. A pokud vám vadí, že nejde klávesovou zkratkou vrátit nápis na tabuli, naučte se s tím žít. Hezký den! Doufám, že vám všem taky zapadaly auta a musíte ten sníh odhazovat!

BTW. Když jsem teď tlustá, tak můžu dělat vtipy na tlusté, že?

Když se vás někdo zeptá, většinou žena, zda je tlustá,
vaše odpověď bývá: Ne, v pohodě. Jako zpevnění by ti neuškodilo, ale hlavně, že se máš ráda, jaká jsi ...

Co napadá poslední dobou mne?
Otázka: Jsem tlustá?
Odpověď: Slyšíš ten zvuk? To koberec a základy domu naříkají, že na nich stojí hroch ...
 


Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 8. ledna 2017 v 11:00 | Reagovat

Mně žádný princ nikdy písmo nepochválil a nepochválí, protože škrábu jako kocour. O:) Každopádně jasně, taky mám ty nápady s klávesovými zkratkami. A není se co divit, je to obrovská pomoc.

2 Coura. Coura. | Web | 8. ledna 2017 v 13:32 | Reagovat

Super článek ;)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 13:47 | Reagovat

Já tuhle psala po dlouhé době dopis.
U třetího řádku už mě bolela ruka, ale pořád jsem psala, protože není nic hezčího, než rukou psaná myšlenka na druhého.
Jsem zvyklá jen podepisovat žákovské a omluvňáky, no :-)

A k těm tlustým...
Kdysi dávno si kamarádka stěžovala, že je tlustá, když má hubeného přítele.
Vysvětlila jsem jí, že kdyby byli oba hubení, dřeli by si o sebe kosti.
Na chvilku ji to uklidnilo, než přišla s myšlenkou, že jak na ní přítel skočí, mají to sex bez práce, protože to rozbouřené moře špeků člověk jen tak neuklidní :-)
Smysl pro humor je důležitější, než krásná postava :-)
Tuhle přišel synek, že má místo břicha vypracovaný pekáč.
Zvedl tričko a chlubil se.
Tak jsem zvedla tričko já a ukázala jsem mu, že nemusí mít jen pekáč, i špekáč existuje :-)

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. ledna 2017 v 13:55 | Reagovat

Zdá se mi, že jsi tu smotala dvě věci ne tak docela související. Radši napsat věci na počítači než rukou je jedna věc. Někdo to dělá proto, že to po něm nejde přečíst už od školních let, kdy počítač ještě ani neviděl (třeba můj brácha), někdo proto, že je línej. Já třeba v práci pořád pracuju s počítačem, tak mi vůbec nevadí vést si pro poznámky k blogu a mým povídkám papírový sešit. Ale už jako dítě jsem milovala neustálé a dobrovolné přepisování sešitů, takže v tom jsem ujetá :D

Ale automaticky hledat ctrl+f nebo jinou klávesovou zkratku při čtení papírové knihy nebo při ručním psaní mi nepřijde jako lenost nebo degenerace, ale automatický reflex získaný tím, co často používám. Třeba když si poraním pravou dlaň a budu jí mít zavázanou, taky stejně budu po lžíci nejdřív sahat neschopnou pravou, protože jsem na to zvyklá víc. Nebo když si každý den připravuju snídani do lednice a jeden den nebudu mít pečivo, tak si řeknu, že si ji koupím až cestou, tak taky nejdřív stejně zvykem zamířím do lednice. Takže na stejném principu funguje to, že když celý den pracuju s elektronickými texty, mám tendenci bezmyšlenkovitě spustit vyhledávání nebo kouknout na roh stránky pro přepnutí na tu další. V tom fakt nevidím lenost :D

5 Mia Mia | Web | 8. ledna 2017 v 15:06 | Reagovat

Super článek :)

6 ♫♫♫♫ ♫♫♫♫ | 8. ledna 2017 v 15:48 | Reagovat

Zkoušel jsem hledat ctrl+J, ale ať jsem zada cokoli, nikdy jsem nic nenašel.

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 11:22 | Reagovat

Jáá, jáá taky ráda píšu ručně :-) i když to po mě málokdo přečte, natož aby to pochválil :-( :D

Ale zrovna včera jsem psala dopis svému bývalému šéfovi. Je teď na odvykačce a potřeboval něco poslat. Tak jsem mu k tomu, co požadoval, napsala ještě vlastnoručně psaný dopis. Jednak jsem mu chtěla poděkovat za to, že díky němu sedím tam, kde sedím a taky doufám, že ho můj dopis potěší a povzbudí. No, uvidíme. :-)
Každopádně jsem se asi dvakrát upsala a napsala písmenko navíc nebo nečitelně a už bych bývala použila backspace :D ale ono to nešlo :D tak jsem škrtla a psala dál :D i v tom je kouzlo dopisů :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama