Takové lehké zpátky do minulosti

18. ledna 2017 v 10:43 | Jana |  Dumám
A to až do takové minulosti mého žití, kde se vyskytovali koně …

Kdo blog sleduje delší dobu, se koukal i na starší články, tak jistě ví, že jsem vyrostla mezi koňmi. S lehkou nadsázkou by se dalo říci, že jsem byla odkojena v sedle. Bylo tedy nevyhnutelné, abych koňské vášni propadla. Maminka mi ve 4 letech koupila mého prvního poníka - Aretku. S Aretkou jsem poprvé nasála atmosféru soustředění a závodů … Kobylka, kterou mi Ježíšek donesl ve 4 letech pod stromeček, stále žije a já na její laskavou a trpělivou povahu ráda vzpomínám …

Vánoční fotka... Takové dítko jsem byla a Aretka takový čuník můj :)

Od prvního strakatého poníka s rybím okem uplynulo hodně vody. Seděla jsem v sedle hodně koní, byla jsem celkem hodně úspěšná … Nakonec i moje maminka trenérka/voják dovolila, abych jezdila s koňmi sama ven - což je v jejím případě nejvyšší možné ocenění, které mi v jezdectví udělila (a to jsem fakt hodně vyhrávala v parkurech …). Myslím si, že jsem celkem uměla jezdit, rozuměla jsem koním, se kterými jsem trávila čas a myslím si, že mimo to, že mi to utvarovalo mysl, sebevědomí a postavu, to zanechalo i jakési Co se v mládí naučíš… nebo To je jako jezdit na kole… (upřímně na koni jsem vždy jezdila lépe než na kole…).

Proč se tu chlubím? Abyste pochopili mé podivení nad skutečností nabídek vyjížděk do přírody na koni. Mnoho stájí/maštalí nabízí placené vyjížďky do přírody. Netajím se na veřejnosti tím, že toužím znovu usednout do sedla koně. Znovu sedět na koni, v anglickém sedle, a mít pro sebe alespoň 50-60 minut na jízdárně. Proto stále koukám na různé slevové akce (přeci jen je to drahá záležitost a teď se investuje do svatby… resp. chci k šatům i korunku). Většina z nich nabízí hodinovou vyjížďku do přírody (v různě romanticky vyhlížejících slovních obměnách).

Já a Monty na mistrovství ...

Na koni jsem vyrostla, moje máma, voják/pedant na všechno (hlavně po tom co jsem se jí málem zmrzačila), by mne nenechala vyjet na koni bez přilby. Nenechala by vyjet ani nikoho cizího bez přilby a už vůbec by nenechala vyjet začátečníka do přírody. Plně respektuji tento její postoj a dokážu jej přejmout bez výhrad. Znám nebezpečí, které venku číhá, netroufám si věřit zvířeti, na které usednu poprvé a to i přes to, že se v sedle celkem umím udržet. Proto mi vůbec nejde do hlavy, když si koupím voucher (mluvím o minulých dvou zkušenostech) a chci na jízdárnu (ne do přírody), proč mi ti lidé nevyjdou vstříc? Mají v nabídce i jízdu na jízdárně… Ale ne, oni mne vezmou do přírody a celou dobu jdeme hlemýždím tempem (krokem) a rádoby fundovaně si povídáme.

Posledně se pode mnou kůň rozcválal a můj doprovod se divil, že jsem nespadla. Že prý jestli umím jezdit. Nikde neříkám, že umím jezdit. Jezdit pořádně umí jen hrstka lidí. Umím se na koni ve většině případů udržet. Ale nebudu se tím chlubit, obzvláštně pak tehdy, když jim řeknu, že chci na jízdárnu a ne do přírody. Asi jsem rozmazlený spratek, ale než abych se hodinu courala po venku s nějakým vidlákem, to raději ty peníze nacpu do svatební korunky nebo botiček.

Aretkou to začalo... Santou a výškou S to skončilo ...

Jaký smysl pro mne má hodinová procházka terénem, když doslova toužím po pracovní atmosféře? Když si nepřeju nic jiného, že diagonálně měnit směr, dělat si kroužky, ze zastavení nacválat, …? Chápu, že pro kdejakého balíka z města to je vrchol spojení s přírodou. Mnoho rádoby jezdců přímo z toho místa, kde službu nabízí, na jízdárnu raději ani nejde, protože by šlo vidět, že jezdit neumí … V mých očích umí na koni jezdit ten, který zvládne základní drezúrní úlohu a na hodinové vyjížďce umí tempo uzpůsobit terénu. A opravdu umí jezdit teprve ten, který jezdí crossové věci. Protože ač nerozumím dostihům a tempu nájezdu na překážku (jakožto parkurák to nepochopím asi nikdy), je pro mne pevná překážka v terénním závodu hrozbou smrti.

A co vy?
Kupujete podobné vouchery a bez minimálních znalostí/zkušeností
jezdíte bez přilby do terénu?
Nebo patříte k těm, co mají rádi svůj život,
a proto dbáte na svoji bezpečnost (tím i koně, věřte mi)?
 


Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 18. ledna 2017 v 11:04 | Reagovat

skvely članok :)
ja som jazdila 4 roky anglii, len tak-rekreačne, hlavne na jizdarne..potom som musela prestat zo zdravotnych dôvodov. Nebolo pre mna väčšieho šťastia než zas sadnut do sedla po troch rokoch....a to do westernoveho. teraz s a učim jazdit western, komunikovat s konom, pracovať s nim tak inak...a som z to ščťastna. ale hrozne si uživam hlavne vyjiždky do prirody, momenty, kedy môžem cvalat lesom a vypnúť všetko na čo myslim. chapem teda tvoju filozofiu o pracovnej atmosfere, o tom že jezdit vlasten umi malokdo (ja by som o sebe nikdy nepovedala že som jazdec napriklad,a lebo že to robím dobre. ale robím to čo ma baví v snahe neubližiť sebe a ani konikovi)

2 Liliana Liliana | Web | 18. ledna 2017 v 11:14 | Reagovat

Na koni jezdit neumím a ani mě to příliš neláká, takže to nevyhledávám. Sama bych se na koni bála, myslím, že to není jednoduché, naučit se ho ovládat a tak podobně, takže obdivuju ty, co aspoň trochu umí. (V článku jsem postřehla zmínku o svatbě - já bych na to asi neměla odvahu... teda ne že by mi vadilo vzít si mého přítele, ale všechny ty ceremonie kolem a hlavně - pro mě asi to nejhorší, pozvat jeho i moje příbuzenstvo, protože se to tak nějak čeká... už jenom ta představa mě šíleně stresuje, asi jsem magor :-D)

3 A. A. | Web | 18. ledna 2017 v 11:16 | Reagovat

Jsi dobrá :) a ty fotky jsou krásné. Já se na koně bojím nasednout, cžo je škoda, je to nádhera... :

4 pavel pavel | Web | 18. ledna 2017 v 17:05 | Reagovat

Já na koni ještě neseděl, když pominu toho houpacího z dětství. :-D

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 21. ledna 2017 v 16:22 | Reagovat

Před pár lety jsem dostala vyjížďku k narozeninám, bylo to pěkné, letos chci jet znova. V budoucnu, až budu mít možnost vyšetřit nějaké peníze, se chci naučit jezdit tím stylem - udržet se v sedle, překonat nějaké drobné překážky, správně sedět, ovládat koně... a pak možná jednou vlastního právě tak na vyjížďky kolem domu, ale abych tomu koníkovi netýrala hřbet.

6 Iris Iris | E-mail | Web | 21. ledna 2017 v 20:13 | Reagovat

Miluji koně, jezdívala jsem, ale pak nebyl čas.
Ovšem moje srdce navždy koním patří.

důkaz :-D
http://iris-woman.blog.cz/1302/ja-na-koni

7 Jana Jana | E-mail | Web | 23. ledna 2017 v 9:10 | Reagovat

[1]: Jsem starý sporťák, takže mi western bez odborného vedení moc neříká (ostatně to by mi asi neřikala ani drezura :) ). Vlastního koně už nechci. nedokázala bych rozdělit lásku mezi tolik bytostí, které miluji ...

[2]: Jako podařilo se mi usmlouvat malou svatbu na zámku s nejnutnějšími lidmi (plus jsem snížila průměrný věk pozváním pár přátel).

[3]: Nasednutí je pro mne teď paradoxně také strašné, když mám těžkou p*del :D :D :D

[4]: Vidíš, já myslím nikdo houpacího neměla, vždy živého :)

[5]: Styl udržet se v sedle je hrozně ... :D :D Ale nebudu ti brát sen :)

[6]: Čoveče, ty budeš dle fotky obdobný ročník jako já :D Taky jsi se učila hezky s přilbou a pod dohledem na zemi :)

8 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 23. ledna 2017 v 10:50 | Reagovat

[7]: My bychom se asi museli vzít tajně :-D Právě ti nejnutnější lidé jsou pro mě třeba ten největší problém, třeba taková matka mé drahé polovičky, to je kapitola sama o sobě :-D Aspoň, že je to na zámku, to je takové malé plus :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama