Více štěstí než rozumu …

24. ledna 2017 v 8:36 | Jana |  Ze života
Baruščin článek o její dceři a její vlastní organizace pokoje mne inspiroval ke sdílené některých mých zážitků z mého života. Samotné inspiraci dopomohla i Dorka svou reakcí na můj komentář …

Všichni víme, že moje maminka je bývalý voják. Kdo to neví, tak už to teď ví. Někteří lidé říkají, že má slepičí komplex - o všem musí vědět, vše musí být, jak ona řekne a dle jejích pravidel …


Asi vás při zmínce o vojácích jako první napadne pořádek ve skříni. Hromádky úhledně srovnané dle barev, velikostí a funkce. Máma se zaměřila pouze na funkci. Měli jsme vždy hodně oblečení, tedy třídit to dle barvy bylo nemyslitelné. Pořád ve skříni ale musel být. Vše hezky složené, na hromádkách, letní trika s krátkým rukávem u sebe, tepláky jinde, kalhoty jinde, polička pro oblečení, co právě nosíme … Asi si umíte představit skříň děcka, které je furt od hlíny, špinavé a neumí si poskládat oblečení … Do dnešních dní mi z toho zůstal jakýsi tik - princ má ve skříni vše v hromádkách, úhledně složeno, na policích v jeho skříni panuje organizace. Oproti tomu skříň budoucí princezny je hromada hader (ano, uklízím u něj i u sebe já). Něco je vyprané a nevyžehlené, neboť mi je týden tak blbě, že většinu dne jen ležím … No a něco je pozůstatek toho, jak se oblékám. Tedy vyhážu půlku skříně na postel, pak si do toho sednu a přemýšlím, v čem nepůjde vidět břicho, co mne nebude nikde škrtit, v čemu budu vypadat sexy a co si mohu ke svému věku dovolit nosit do práce … A když si vyberu, většinou už nemám čas a z oblečení vznikne hromada … Jedna hromada je i v koupelně - to jsou věci, které aktuálně nosím (opět milion). Tento zlozvyk si s sebou nesu od dětství a trápí všechny, kteří se mnou kdy žili … Až na spolubydlící na koleji …

Sen, který mámě ani princi nikdy nesplním ...

Na kolejích, když jsem studovala vysokou školu v Brně, jsem měla dvě spolubydlící. Jedna byla tak extrémně extrémní, že se s ní nedalo žít. Přestěhovala jsem se za spolužačkami do vedlejšího pokoje a nakonec jsme tam zůstaly jen my dvě - Jana a Jana. Jana se mnou prožívala různé radosti a strasti mého milostného života (protože ten byl jak telenovela tou dobou). Byla u toho, když jsem přijela zničená z domu, protože jsme se pohádaly s mamkou … Byla to má spřízněná duše … Hlavně byla obdobně škodolibá jako já a tedy jsme si výborně rozuměly.

Nikdy jí nevadila moje vlastní organizace oblečení. Měla výhrady k četnosti mého sexuální styku s partnerem, ale to se vyřešilo tím, že jsem partnera kluka ze střední vyměnila za partnera muže s vlastním autem a bydlením. To pak měla trošku výhrady k tomu, že v noci nejsem doma a ona se dívá na seriály sama a Šťáva (to byla moje přezdívka odvozená od mého příjmení… relativně neškodná přezdívka oproti té druhé, ale též zavádějící oproti té třetí přezdívce) jí někde lítá po venku. Jednou jsem se jí svěřila s tím, protože jsme samozřejmě moji mámu řešily, že moje máma trvá na tom, abych byla v noci vždy na koleji a nikde nelítala a věnovala se pouze studiu (pochopitelně). Také věděla o tom, že moje máma nemá ráda, když utrácím peníze za hlouposti (jako jsou redbully - plechovky zabíraly celou polici nad postelí … furt lepší než prázdné lahváče, jak to bylo na jiných pokojích) a že mám mít pořádek ve skříni …

Pro představu rozestlanosti postele - kočky jsem ještě neměla...


A jednou jsem tak byla přivezena svým aktuálním milencem po noci plné sexu na kolej, ještě v bundě jsem si zamilovaně sedla na postel a nadechla se k líčení věcí své spolubydlící, když v tom mi zazvonil telefon a volala máma … Neexistovalo nebrat jí telefon! Takže jsem to zvedla a jakože rozespale, bylo cca 7:00, jsem se ozvala, jakože co se děje …
No a máma byla v Brně… A kdeže jen v Brně, ona stála dole, na vrátnici kolejí! Já oblečená v bundě nahoře na posteli hrála, že jsem právě vstala! Kolem mne bordel jako v tanku… Spolubydlící Jana omdlévala smíchy … Já byla vděčná bohu, že jsem se nenalíčila ani řasenkou! No řekla jsem jí, že si umyju zuby a doběhnu … Zuby jsem naštěstí umyté měla a tak jsem všechen bordel, všechno oblečení, které nebylo složené, vyházela ze skříně na zem. Rozkopala jsem postel, aby vypadala, že jsem právě vstala, převlékla jsem se do teplákovky a přemýšlela, co s tím oblečením … nenapadlo mne nic lepšího, než oblečení smuchlat, hodit na postel a překrýt peřinou tak, že to vypadalo, že jsem jen odkryla postel a peřinu přehodila tak napůl … Jana chytala záchvaty smíchu a pláče, já začínala hysterčit (máma vždy věděla, že zuby čistím rychle a tedy jsem neměla ani 3 minuty…).

Nedalo se nic dělat… Po cestě dolů na vrátnici jsem si do pusy dala trochu pasty, aby byla hodně cítit (a málem jsem se poblila… nesnáším pastu s mentolem), rozchuchala jsem si vlasy a protřela oči … Přivítala jsem se mámou a za pochodu jsem jí líčila, jak se mám ve škole atd (bylo snad úterý a viděly jsme se v neděli, ale co jiného jsem jí měla říkat? Jak mně můj nový chlap ojíždí kdekoliv může?). Při vstupu do pokoje bylo vyvětráno a Jana se učila na posteli. Bestie si uklidila a převlékla se z pyžama. A co udělala maminka jako první po pozdravu mé spolubydlící? Otevřela skříně. Fakt. A prohlídla, zda mám uklizeno … Pak pohledem spočinula na poličce a dostalo se mi kázání, že to je drahé, nezdravé, tloustnu a že se mám obléct, že jdeme nakupovat jídlo … Mámin přítel dusil smích podobně jako Jana … protože když viděl poloprázdnou skříň a postel - došlo mu to. Pak si sedl na židli a čekal, zda se máma do postele podívá … Naštěstí byla natolik rozhořčená stavem mé poličky, že mi jen řekla ať se obleču a že jdeme … Jana div nevyprskla smíchy, protože všechno nositelné, teplé, oblečení, jsem měla v posteli! Mámin přítel také věděla, která bije, když jsem po mámině rozkazu zasekla a odešel na záchod … Já se s obtížemi nasoukala do slimriflí, které ležely ve skříni netknuté tak od října, oblékla si hezkou halenku (ono totiž ve skříni bylo pouze to, co jsem nenosila z důvodu velikosti - prostě jsem se do ničeho nevlezla) a rychle vystřelila s bundou v ruce ven. Máma se slušně rozloučila s kolegyní a ta mohla začít brečet smíchy bez skrývání …

V obchodě nastala chvíle, kdy jsem zůstala s máminým přítelem sama a on se mně rudý smíchy ptal: Byla jsi hodně připos*aná, že odkryje tu peřinu, co?

Takto jsem tehdá vypadala (ne to ráno, ale to období)
Lukáš mi vždy říkal, že stačí, abych se usmála ... Že podle úsměvu by mne poznal kdykoliv a kdekoliv ...

Při vzpomínce na tuto událost se mi ještě teď rozbuší srdce. Co bych mámě řekla, kdybych zrovna přijela? Lukáš mne vždy vysazoval přímo před vchodem kolejí … Přímo před vchodem, kde čekala máma … Tehdy jsem vážně měla více štěstí než rozumu a stáli u mne všichni mí strážní andělé …


Myslíte, že jsem si pak začala uklízet a spala jsem pouze na koleji? Ha ha :)
 


Komentáře

1 Life by Marie Life by Marie | Web | 24. ledna 2017 v 9:19 | Reagovat

Teda tvoje maminka je rovnou generál. Docela tě obdivuji, že si tohle zvládla ve zdraví, protože mě by z toho asi  kleplo, kdyby se ráno v 7 u mě na koleji objevila máma a kontrolovala stav mé skříně :D

2 Liliana Liliana | Web | 24. ledna 2017 v 11:38 | Reagovat

Tak to mě opravdu pobavilo :-D S pořádkem ve skříni mám také trochu problém... takže když už je tam toho moc a naházené jedno přes druhé, všechno vyhážu, poskládám to a dám zpátky do skříně... tak za dva týdny to zase začíná vypadat chaoticky :-D

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 14:10 | Reagovat

Já mám ve skříni celkem pořádek.
Možná proto, že oblečení, které aktuálně nosím, nedávám do skříně.
Odjakživa jsme kuřácká domácnost a představa, že bych si zakouřené oblečení složila k čistému, je blbá :-)
A prát to po jednom nošení?
Ale taky je fakt, že díky tomu, že jsem doma, mám venku jedny rifle a jeden svetr. Neřeším jiné oblečení :-)
Jo, to princeznička, to je jiná. Tos viděla :-)
Ta si vezme i tři trička za den a navíc ty odspodu, takže ty vrchní, nakomínkované, vypadnou :-)
A já fakt nejsem uklízecí.
Vrhnu se tam tak jednou týdně a pak to lítá :-)

4 beallara beallara | Web | 24. ledna 2017 v 17:43 | Reagovat

Jako na férovku...konečně jsem se dnes někde na blogu pobavila...pro mě jsi dnes BLOG DNE ...fakt boží počteníčko :D  :D  :D  :D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 19:54 | Reagovat

Směji se, až se popadám za břicho, i když je mi jasné, že tobě do smíchu tehdy moc nebylo. :-P  ;-)  :-)  :-D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 6:16 | Reagovat

[1]: No zda to bylo úplně ve zdraví nevím, chodím k terapeutovi a máma je žhavé téma :D

[2]: Ano, když mám čas a nemám doma chlapa, udělám to tak taky. Většinu věcí pak znovu vyperu a vyžehlím a uklidím :)

[3]: Když jsem doma, tak ráda uklízím - kočky mi pomáhají a já si pak s klidným srdcem sednu... Teď, co je mi zle, se tu váli chuchvalce chlupů, tak jsem si, naštěstí mi síly stačily, zametla v kuchyni a kolem gauče a je to lepší :D

[4]: To jsem moc ráda!

[5]: No jako potom, když mi to Jana líčila, tak jsem se už smála taky no ... :)

7 valin valin | Web | 25. ledna 2017 v 20:06 | Reagovat

Hihihihi, musím se smát úplně nahlas. Je mi docela líto, že nejsem bývalý voják a moje mladší odnož ze mě nemá jaksi vítr. Protože jeho pokoj, to je takový čurbes, který se hned tak nevidí. A jeho argument je, že prej to tak mají všude... tak nevím... :-D  :-D  :-D

8 Selfish Platinum Selfish Platinum | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 21:54 | Reagovat

Takovéhle příhody jsou nejlepší :-D. Nejtěžší je potom dělat, jakože nic. Mně se zase nedávno stalo, že jsem si omylem, a aniž bych si toho byl pořádně vědom, na telefonu přenastavil volání, aby se volanému nezobrazovalo moje číslo. Pak jsem volal jednomu příbuznému, který mi to nezvedl, a pak asi dva týdny mluvil všude o tom, že mu volalo skryté číslo :-D

9 JB JB | Web | 26. ledna 2017 v 14:44 | Reagovat

zábavný článek.. s tvou maminkou to musí být fakt zábava :-D  je fakt hezké mít takové vzpomínky

10 Antea Antea | Web | 29. ledna 2017 v 17:44 | Reagovat

Už jsem ten článek četla po třetí a pořád mi přijde stejně neuvěřitelný :-) Já prostě nechápu, jak jsi mohla Tvojí mamce dovolit, aby si tohle dovolila. Kdyby mojí máti jen napadlo, přijet bez pozvání ke mně na kolej a dovolit si mi vlézt do skříně... to by byl řev, že by kolej spadla. Ale je fakt, že tohle by si moje máti prostě nedovolila. Má svoje mouchy, ale tohle už mi přijde fakt extrém. :-D Jak jsi tohle mohla vydržet? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama