Nehoda a náhoda

2. února 2017 v 12:40 | Jana |  Ze života
Inspiroval mne jeden z článků na TT a kdyby mne neinspiroval mimo domov, kde si zajímavé odkazy ukládám, nesdílela bych vám zde odkaz. Takto se musíte spokojit s tím, že šlo o velmi povedené dílo.


Už dlouhou, dlouho dobu vím, že nejspíše nikdy nebudu mít děti. Zhruba od druhé gynekologické prohlídky. Tehdy mi doktor řekl, že jsem mladá, že se dá všechno nějak spravit … Neřešila jsem to. Začala jsem na doporučení brát antikoncepci a nevěnovala svému problému žádnou pozornost.

Dokonce jsem na tuto skutečnost zapomněla ve chvíli, kdy jsem nemohla brát antikoncepci, neboť mne z ní chytaly záchvaty migrén, bylo mi velice zle. Dva roky jsem měla jakýsi cyklus, uměle držen antikoncepcí. Po vysazení se cyklus začal rozpad a problém nastal, když zmizel úplně. Že moje tělo po gynekologické stránce nefunguje, jak má, to jsem si uvědomila až u druhého gynekologa, který mi řekl, že pokud se něco neudělá, jsem neplodná.

By Bing - heslo děloha

Dostala jsem nějaké léky, že zkusí cyklus nastartovat pomocí hormonů, které mi evidentně schází. V tom období mi umřela moje milovaná prababička. Neumím oplakávat někoho, s kým jsem moc v kontaktu nebyla. Pevně jsem se tedy upínala na vzpomínky, které se mi k babičce (prababičce, ale víte jak…) vážou. Jak mi schovávala perníčky pod polštář, kdybych v noci dostala hlad (pažravá jsem byla odmalička), jak mne vodila se svým synem (mým dědou) na zámek nebo do Podzámecké zahrady, jak mi česávala vlásky, jak jsem u ní ráda trávila čas (se sousedem Vašíkem…). Když jsem svoji babičku viděla naposledy, byla jsem s ní v kostele. Nevěřím v Boha, ale staří lidé víru potřebují. Pro mne to byla maličkost s ní jít do kostela a společně se s ní modlit … Takže my dvě jsme se rozloučily víceméně před Bohem …

Pohřeb babičky byl prozatím jediný pohřeb, na který jsem kdy šla. Všichni plakali, já ne. Já věděla něco, co si do teď nemohu vysvětlit. Jak tam babička ležela v rakvi (neviděla jsem ji). Najednou jsem věděla, že jsem těhotná. Prostě probíhala pohřební ceremonie, ten, kdo kázal, mluvil napůl polsky, já nebrečela a babička mi z nebíčka pošeptala, že jsem těhotná …

Neumím si to vysvětlit. Neměla jsem nevolnosti, prsa mi rostla jako vždy, když přibírám na váze (což s mojí pažravostí je denní chleba) … Doma jsem si udělala těhotenský test a na něm, jak se píše na emiminu, dálnice jako hrom.

By Bing - heslo neplodnost

Bohužel, to na dlouhou dobu byla jediná radost, kterou jsem měla… Expřítel byl kretén na entou v tomto směru a do dnes mám sto chutí mu hodně hodně ublížit. A tak trochu doufám, že si na další těhotenství nebudu muset čekat do dalšího pohřbu. Protože, popravdě, nechci, aby mi kdy umřela třeba babička Jana. Ta musí být pořád se mnou!


 


Komentáře

1 Cecílie Cecílie | Web | 5. února 2017 v 20:48 | Reagovat

Zajímavé. Slyšela jsem o tom, že ženy poznaly své těhotenství nebo prostě věděly, jestli to bude kluk nebo holka. Asi se to opravdu stává, i když to nedovedeme pochopit.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 5. února 2017 v 21:46 | Reagovat

[1]: Asi to možné je. Jen se někdy bojím, kdo další umře, abych věděla, že jsem těhotná ... :)

3 Slušná úchylačka Slušná úchylačka | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 23:14 | Reagovat

Věřím, že mrtví s námi nějak komunikují. Těhotná jsem sice asi ještě nebyla, ale když jsem se hlásila na medicínu, měla jsem u přijímaček pero od pradědečka, a on mi pomáhal. Dostala jsem se na tu nejlepší školu kam jsem chtěla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama