Více štěstí než rozumu III.

16. února 2017 v 8:21 | Jana |  Ze života
Stále více a více narážím na svého dávného úhlavního nepřítele. Na zlo, se kterým jsem se setkávala na základní škole, střední i vysoké a teď … Teď by mi mohlo být útěchou, ale i tak mne hrozně rozčiluje. Jde o zlo jménem rostliny.


Rostliny ve veškeré své podobě mi komplikují můj život vlastně celý život. Na základní škole a ve skautu to byly nevinné poznávačky. Ve skautu to ještě šlo, protože to bylo učení hrou a v přírodě, takže ani lenoch Janička neremcala. Navíc jsem pak při projíždkách ukazovala koníkovi, na kterém jsem jela (nejčastěji Santa nebo Katuščin Apač), jak se který strom jmenuje … Že Poodří má/měl ve znaku stulík (snad si to pamatuji správně) a také jsem ráda sbírala kotvice (viz znak a prapor vesnice) …


Na střední škole jsem už neměla koně a Akabku květiny moc nezajímaly. Ačkoliv jsem stále utíkala do přírody na Pohansko atd., psí holky byly spíše na zvěř. Zájem o rostliny odešel. Na testy v biologii jsem se potřebné věci učila, ale nebyla to řádná biologie, tedy poznávačka a kdesi cosi nehrozilo - prostě suchá a nezáživná data nazpaměť. Při učení na maturitu (maturovala jsem z biologie) jsem se otázkám rostlin lehce věnovala, ale spíše mne bavili živočichové a člověk. A to tak, že jsem uměla soustavy pomalu i latinsky … A co si Janička vytáhla jako maturitní zkoušky? Jednoděložné a dvouděložné rostliny. V životě jsem neměla větší okno. Ale ne okno, že bych nevěděla. Tohle okno způsobil neskutečný vztek, že mám kytky a ne zvíře! No … Popletla jsem úplně všechno, přestože mi přísedící radila pomalu každé slovo. Odcházela jsem se špatnou známkou a útěchou mi bylo, že všichni věděli, že jsem na biologii machr a omluvila se mi za tu známku i zkoušející (dala by mi jedničku, jenže jsem fakt hodně nevěděla…).

Já bláhová si myslela, že tím pro mne rostlinné utrpení končí. Proto jsem byla stále šťastná, i když mne přijali na veterinu. Máma byla nadšená, že její dítě je lepší než dítě otce, jehož děti jsou sice chytřejší než já, ale na medicínu se nedostaly (a jeho děti mají titul, kdežto já ostrouhala s gymplem). A hned v prvním semestru se zlo zjevilo v té nejhorší možné podobě! Botanika vedená fanatičkami a docentem byl gay. Učit se na testy celkem šlo, protože průběžná příprava hodně pomáhala (do všech 10 předmětů, takže jsem nežila, jen se učila… a ani to nestačilo… ). Bohužel naučit se na zkoušku všechny rostlinky latinsky, naučit se, jak mnoho z nich vypadá a ještě vytvořit herbář?


Myslela jsem si, že vyletí na chemii nebo biofizice… Po shlédnutí okruhů ke zkoušce z botaniky jsem propadala panice. Nutno podotknout, že už tehdy mi mozek začal vynechávat a bouřil se proti memorování nazpaměť téměř nonstop, bez žádných aktivit a v ne úplně ideálním zázemí. Sama jsem cítila, že na veterinu ne že nemám, ale že tohle prostě není můj obor. Ale moc moc moc jsem si přála léčit krávy… Nebo odjet do Afriky léčit žirafy … A u snů to zůstane, protože tohle je nesplnitelné (třeba jen finančně). Jak jsem zmiňovala, většinu času jsem se učila. V té době možným uvolněním byl sex. Nebo nákup párků a polívek v sáčku - jinak učení (ke konci i práce). Jak jsem asi měla mít čas na sběr kytek? Takže jsem herbář koupila od staršího studenta a vytvořila jej znovu - na katedře botaniky zkoumali všechno hodně detailně (i přelepované štítky, rukopis,…).


V den zkoušky jsem se oblékla do černého roláku, rozpustila si své husté vlnité vlasy, rifle byly taktéž černé a co jsem měla na nohou si nepamatuji. Před písemnou části zkoušky jsem si nasadila sluchátko a volala bráškovi - právně, ten byl po celý čas zkoušky na druhé straně telefonu. Otázky byly jak na potvoru psané na tabuli, tedy abych je bráškovi nadiktovala, jak největší hňup jsem se ptala, zda-li je otázka XXX a otázka YYY a otázka ZZZ vážně pro mou skupinu - fakt se na mne i dívali jako na méněcenného. Bráška měl ale zadání a diktoval mi úplně všechno, co jsem měla v poznámkách. Můj řád rostlin mi ovšem chyběl, tak jsem mu šeptala řád druhé skupiny, kde toho bylo hodně …



V místnosti bylo ticho, já byla vytřepaná, zpocená a s nervama na pochodu. Bráška diktoval. Když jsem řekla, že už stačí, že už snad mám vše, začal mne brzdit, že mi ještě všechno neřekl … I přes jeho protesty jsem test odevzdala a šla do haly, kde se mi ruka třepala až k ramenu. První část zkoušky jsem prošla - i když jsem spletla a zaměnila poslední otázky, byla jsem přeci tak bledá a nervózní. Druhá část zkoušky byla poznávačka květin. Měla jsem celkem dobrou krátkodobou paměť a proto jsem si chvilku před zkouškou zašla do labortoře a květiny, jsem očíhla. Některé se mi pojili se šťastným dětstvím a byly lehce zapamatovatelné (takže houby paměť krátkodobá, toh jsem beztak tahala až z paty…). Ale druhou částí jsem také prošla …

Třetí část, pořád v ten jeden den, byla část ústní u docenta … Znovu kytky ve váze - ale teď i kytky, které jsem v životě neviděla … Jen já, docent a jedna fanatička - která ukázala, že na testu jsem uměla a kytky celkem poznám. Nevím, který anděl při mne stál, ale když docent zjistil, že se moc neorientuji a že si tak tak vybavím otázky z písemné části, poslal fanatičku pryč … Ha ha, zůstala jsem s gayem sama a on se dál ptal na rosliny… V jednu chvíli, když si bral index, jsem se rozplakala, sepjala ruce a lehce sklouzla ze židle a téměř na kolenou jsem ho prosila, ať mi tu zkoušku dá, že to zlo nechci zažít znovu, že nechci znovu vidět mikroskopické stavby stonků a kořenů …


Docent se na mne díval a do indexu mi napsal D. Ne nejhorší E, ale D a já nechápala. A on mi řekl, že ho na kolenou ještě nikdy nikdo o nic neprosil (byla jsem, vlastně stále jsem, rudá studem…) + můj udivený výraz. Nakonec mi řekl, že jsem mu dokonale popsala stonky a kořeny rostlin z pohledu mikroskopického, takže nejsem úplně ztracená … Vypadla jsem hodně rychle, aby si to nerozmyslel …


Když nad tím teď tak přemýšlím, vůbec si nepamatuji, jak to že měl brácha volno a mohl mi diktovat odpovědi? Pořád nevycházím z údivu, že mi zkoušku dali, i když si od mne nevzali herbář … Měla jsem ho hotový a měla jsem ho na zkoušce … A už vůbec mi stále není jasné, že nikdo neslyšela bráchu, jak mi to do sluchátka, jehož sňůra vedla pomocí náplastí až k mému uchu, diktuje odpovědi … Každopádně z tohodle jsem byla mimo dost dlouho a docentovi jsem se pak úspěšně po zbytek pobytu na VFU vyhýbala …
 


Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. února 2017 v 8:44 | Reagovat

Jaj, Tak to musel být zajímavý zážitek, já bych asi neměla kuráž dat si sluchátko kde mě budou říkat odpovědi, bych zemřela :D

2 JB JB | Web | 16. února 2017 v 11:47 | Reagovat

:D štěstí, že máš dlouhé vlasy, nemít dlouhé vlasy šlo by to vidět až z konce třídy... :))))

3 Iris Iris | E-mail | Web | 16. února 2017 v 13:47 | Reagovat

Teda ty se nezdáš, já bych ty sluchátka nedala O_O  :D

4 Antea Antea | Web | 18. února 2017 v 10:40 | Reagovat

Páni! A já si přišla provinile, když jsem měla pod lavicí mobil :-D
Ale na druhou stranu, proč ne, určitě jsi nebyla jediná a svůj účel to splnilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama