Jak to mám s VŠ

4. března 2017 v 9:52 | Jana |  Ze života
Tohle téma jsem už dvakrát zamáslila osobním (a špatným evidentně) vnímáním nějaké skutečnosti. Tedy napíšu článek třetí, který se zkusím oprostit jakýchkoliv mých konstrukí vycházejících z chování jedince.

V minulém článku se tématu chytla snad pouze Bloudička, u které stále považuji za čest, když mi napíše komentář (pro mne to je taková blogová legenda).


Rozhodli jsme se doma, že jsem více na hromadě než zdravá, že jsem často unavená a že nebudu chodit na vysokou školu, kterou jsem rozestudovala (a hodně často si stěžovala na nepedagogický přístup). Rozhodnutí bylo postaveno na tom, že jsem bohužel líná dělat nějaké věci navíc a tedy bych při práci školu nezvládala. Dále jsem se snažila studovat dlouho a na dostudování by bylo třeba cca 100 tisíc korun. Co si budeme povídat - proti argumentu peněz jsem neměla co namítnout. Peníze již brzy využijeme jinde.

Ani jedna z věcí ovšem nepřesvědčila mé ego. Dobré srdce dalo za pravdu rozumu Prince, ale ego a ješitnost se stále bouří a ten pod*laný titul si přejí. Takže se dostávám do střetu - rozum a ego (to by Jane Austen koukala). Podívejme se na celou situaci z pohledu rozumu.


Jak jsem zmiňovala, velikým a nezvratným argumentem jsou peníze. Prostě už jsem starší a jsou lepší věci na práci než mi financovat školu, kde se vztekám, protože mne učí lidi bez praxe (a mnohdy pozitivnímu přístupu k dětem) a nebo mne (a další mnohem starší) nutí skákat přes kozu či bednu … Na druhou stranu všechna čest výjimkám! Ty na škole, kterou jsem chtěla dostudovat byly. Jenže ne tolik, aby to převážilo v pozitivní pocity. Dalším argumentem, který jsem musela uznat, je to, že jsem často nemocná. Bohužel, prostě chytnu všechno, co jde kolem (někdy i dvakrát). I sebemenší blbost se u mne dostává sloní velikost. A chodit do práce, školy a pak se léčit bez času na Prince či sebe? Tím se dostáváme k lenosti. Mnoho mých posledních školních úspěchů je založeno na systému odměny a trestu od Pince (což jen dokazuje, že blbá nejsem, protože jsem dostávala A). Nemenší podíl na rozhodnutí odejít z VŠ je i fakt, že mým snem není šílená kariéra kdekoliv, mým snem je spokojená rodina. Nebo takto, jako malá jsem chtěla léčit žirafy v Africe nebo učit děti (nejlépe v Africe). Za oběma sny jsem šla, jen mi vždy chyběla rodina. A protože si odmítám vzít kohokoliv jiného než Čecha (všechna čest, Porcelánko), prostě mé africké sny se rozplývaly. Takže nač mít titul, když bych se nejraději věnovala jen domácnosti a rodině?

Na druhou stranu, kdybych se při prvních finančních problémech rozhodla jinak (tedy pracovat, ne studovat), mohla jsem jednak ušetřit a jednak uvolnit místo dalšímu debilovi, co na pajdáku jen zabíjí čas a chce titul (všechna čest lidem, kteří byli zapálení jako já a poctivě studovali i problematiku mimo školu!). Jenže mně baví učit děti. Neskutečně mne naplňuje, když v jejich očích vidím, že konečně rozumí něčemu, co brali jako veliký problém. Fascinuje mne jejich zvídavost a užívám si poodhalování skutečností, po kterých malé hlavičky baží a díky kterým jim září očička. Navíc jsem svojí skromnou praxí zjistila, že děti nejsou zase tak hloupější, jako spíše demotivovanější a mají více strach, protože samá písemka a test a málo času na učivo - mnoho dětí není hloupých, jen se neumí učit nebo se bojí. Navíc mne extrémně bavilo diskutovat s lidmi o tom, co jsem si v mnoha knihách o dětech načetla. Trávila jsem i čas po škole s některými vyučujícími a prostě jsme se bavili a já nasávala zkušenosti starších.


Co z toho mého povídání má vyplynout? Určitě ne to, že si stěžuji. Rozhodnutí jako takové mi vadí, na druhou stranu je plně oprávněné a dospělé. Navíc mám teď práci, kde beru více penízků než učitelé (co jsem si zjišťovala pro Brno a okolí - tedy od učitelů, ne dle tabulek či tak). Což mi minimálně slouží k tomu, že se cítím alespoň trochu lépe než lidi s titulem, kteří sice školu mají, ale peněz tolik ne. Škodolibost a závist … Tím, že jsem vlastně nevystudovala tak zodpovědný obor, jsem si ušetřila mnoho stresu (učitelství je jedním z nejvíce stresujících povolání prý) a zbavila jsem se jakési přímé zodpovědnosti za budoucí generace. Práci mám od do. Víkendy volné. Práce sice stereotypní, ale jistá a díky komunikaci mnohdy zábavná. Taky se mnohému stále učím - třeba komunikaci s lidmi (s tím mi hodně včera pomohl Honzík), trpělivosti (opět Honzík - protože přestože jeho práci zvládám rychle, dělám v ní chyby a musím trpělivě vše hezky postupně dělat) a taky nebýt tak zahleděná do sebe a svých problémů (Princ a Poppy, i když nejsou z práce, Víla, babička, … no ti všichni mi to hlavně na práci ukazují).

Proto každý, kdo si není jistý, jakou vysokou školu chce studovat, by si měl pamatovat, že titul není všechno.

Že záleží více na tom, jaký život chcete žít a zda ke splnění svých snů ten titul potřebujete.

Pokud mi hrábne a rozhodnu se učit, budu muset vyhrát ve sportce - protože ke splnění mého druhého snu - pomoc dětem ve škole - titul potřebuji …

Můj zájem bude patřit už jen rodině :)
 


Komentáře

1 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 4. března 2017 v 10:29 | Reagovat

Vida, napotřetí jsi se prokousala k jádru pudla.
Život je plný kompromisů a člověk často musí istoupit od jednoho snu, aby mohl realizovat sen druhý. Já se třeba nedokáži vcítit ani do jedné z tvých tuh, protože  apriori nemám ráda děti. Přesto ti rozumím. Do ledna jsem se snažila si dodělat střední. To je ještě míň, než titul a přesto jsem na to nedosáhla nikoliv kvůli hlouposti (na ičňáku ksem byla premiantka) ale kvůli jisté dávce despektu k současnému školství. Vždycky mě drtilo se učit věci, které v životě nepoužiji. Nakonec ksem kvůli tomu sekla i s tím ičňákem. Můj odpor ke škole vyústil až ve fobii, kdy se mi zdálo, že jsem zkoušená z něčeho, co jsem v žovotě neviděla. Letos jsem si po víc jak deseti letech marných pokusů na různých školách řekla, že mi to za ten stres a nervy nestojí. Žere mě, že mám základku a přitom maturitu manečisto jsem udělala ale v reálu ji nemám. Ale je to lepší, než se psychicky týrat v našem masokombinátním školství. :-(

2 Daysy Daysy | E-mail | Web | 4. března 2017 v 12:04 | Reagovat

Podle mě to nikomu nikdo nemusí nijak obhajovat. :) Také jsem skončila s vysokou, a to hned po prvním semestru. A vůbec toho nelituju! Jen mě to trápilo, teď jsem o 100% šťastnější. :) Přeju ti hodně štěstí v pracovním životě! :) Opravdu škola není všechno, já se o tom sama několikrát přesvědčila. :)

http://days-of-daysy.blogspot.cz/

http://agregatorblogu.cz/ Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 4. března 2017 v 13:42 | Reagovat

Jednomu nerozumím: když bys tedy v budoucnu byla ráda ženou v domácnosti a starala se o dům, děti, můźe atd., a nechodila do práce...tak pak ty peníze nebudou už argument jako jsou teď? Pak nebudou potřeba? :)

4 Kája Kája | E-mail | Web | 4. března 2017 v 18:05 | Reagovat

Já mám vždycky chuť se školou seknout, když se projeví nemožná organizace.
Nedovedu si ale představit práci, kterou bych mohla dělat s gymplem a která by mě bavila.
Učitelování mě bavit bude. Těším se na to. Z těch pár zkušeností, co s dětmi mám, vím, že je to to pravé pro mě. Ráda vidím, jak se můj žák, kterého doučuju matiku, zlepšuje. Nejvíc mě potěšila věta od holčičky na škole v přírodě: ,,Já mám nejradši, když nás něco učíš!" Osudová věta byla: ,,My chceme, abys byla naše paní učitelka!" A když začnu mezi kamarády zpívat nějakou písničku, hned mi říkají, že patřím mezi děti. :D

Ostatní ať to mají, jak je napadne. Titul není všechno, nezaručuje kvalitní život. Záleží, jak si to kdo udělá. Přesně jak říkáš, nevystudovaný člověk se klidně může mít mnohem lépe.

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 5. března 2017 v 21:47 | Reagovat

Já ti dám Bloudičku :)

Mně prostě jenom přijde, že všechno co tu zmiňuješ by si měl člověk vyhodnotit před tím než jde k zápisu...pokud chce být zodpovědný i vůči společnosti, nejenom vůči sobě.

6 KamčaB KamčaB | 6. března 2017 v 3:09 | Reagovat

Myslím si, že se těžko tohle vyhodnocuje před zápisem. Já jsem až do třeťáku byla přesvědčena o tom, že studuju nejlepší školu na světě, která je úplně určená pro mě. Pak se člověk už po třetí učí jak trotl anatomii a fyziologii, přičemž se dozví, že dálkaři ani jedno nemají??? Řeknu Ti, Jani, že nic neublížilo mému egu víc, než vysoká škola. Přesně jak popisuješ, ta spravedlnost je někde jinde. Dneska už lze všechno řešit i bez vysoké školy, je spousta kurzů, které netrvají tak dlouho a učí tam jenom ty zajímavé a důležité věci. Výšku uznávám asi jenom v těch odbornejch předmětech. A léčit zvířata v Africe můžeš kdykoliv, chce to teda jenom peníze :D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 6. března 2017 v 8:36 | Reagovat

[1]: Dalo mi to zabrat no. To asi ty hormony mi kalí mysl :) Ono v dnešním školství mít svou vlastní hlavu vždy znamená problém :(

[2]: To jo, VŠ není třeba, ale když jsem v tom vyrůstala, stín pochybnosti mi asi zůstane :) Zase kdo nepochybuje ...

[3]: Peníze budou třeba vždy, jen se změní jejich potřeba v tom či onom odtoku ...

[4]: Já na vysoké, pajdáku, hodně narazila. Pro mne budou asi lepší kurzy, kterými se pak budu dětem věnovat. Je fakt, že pokud někdo má zázemí a "čas" (není magor na vlastní děti), tak by to vystudovat šlo ...

[5]: Já vyhodnocovala dobře. Patřila jsem mezi ty zodpovědnější. Navíc rozhodnutí před zápisem, při kterém tě všichni podporují, může být sebelépe vyhodnocené, ale k čemu, když tě pak podpora opustí? A opravdu si nemyslím, že bych brala místo lepším - jak jsem psala, na PdF MU je většina lidí proto, že se nikam nedostala a učit nebudou nikdy - ti berou místo lidem, kteří jako já učit chtějí.

[6]: Právě ty kurzy mne tak jako kolébají v klidu, že nějako šanci ještě mám... A peníze... již jsou lepší způsoby jak je utratit tady u nás doma :)

8 Poppy Poppy | 6. března 2017 v 10:42 | Reagovat

[7]: K těm kurzům - je pravda, že na spousty pracovních míst zatím nějaký kurz stačí (tam, kde člověk pracuje s lidmi), ale od nového roku by měl být i nový zákon o sociálních službách a je docela velká pravděpodobnost, že pak na spoustu těch profesí kurz stačit nebude. To vás nechci strašit, jen je to prostě bohužel fakt, že se stát snaží srát do úplně všeho a házet klacky pod nohy obyčejným lidem :/

9 Lukas Lukas | Web | 8. března 2017 v 13:17 | Reagovat

já také nemám titul a přesto doučuji anglický jazyk...

10 Sonča Sonča | E-mail | Web | 10. března 2017 v 14:02 | Reagovat

A něco dálkově? ... I když, to stále neřeší finance.. I tam se platí... :/

Ale je pravda, že titul není všechno... Jsou lidi s titulem, co vědí víc jak ti, co ten titul mají.. A pokud máš dobrou práci a práce tě alespoň trochu baví, vždy si můžeš "učitelování" nějak nahradit.. například to doučování... A co si budeme nalhávat.. české školství není nějak extra a děti tě div nešikanujou.. :/

Každopádně, dělej to, co tě baví a buď šťastná.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama