Co vám o těhotenství málokdo řekne

28. dubna 2017 v 8:04 | Jana |  Svišť
Aneb co mně nikdo neřekl. Nejhůře pak když kolem sebe máte samé schopné těhule, co chodí do práce, dokud je nevyženou na mateřskou…


Přesně to je můj případ. Na těhotenství jsem se hrozně těšila (a na pokračování se i přes tu ironii těším). Jak budu mít bříško, jak budu nosit úplé oblečení a bříško vystavovat. Jak budeme s Princem o víkendu jezdit na zámky a chodit do ZOO. Jak mi hezky vyprší smlouva a já nastoupím na mateřskou … Méně už mi došlo, že se budu vdávat s nepatrným bříškem. Ale těšila jsem se hrozně moc, až budeme celá rodina (a pořád se moc těším a pláču i u psaní radostí).

První měsíc, kdy jsem věděla jen já a kočky, že jsem těhotná, to bylo skvělé. Plnily se mi sny … Těšila jsem se, až to oznámím tatínkovi (Princi)… A pak to přišlo - Princ přišel domů nemocný. No já byla vzteklá jak tygřice v říji! První dny jsem spíše byla vyděšená, protože přeci bych jako těhotná neměla být nemocná, ne? Pak přišla rýma, bolest v krku, teplota houpala nahoru a dolů … Jitrocelový sirup a paralen - toť byla moje léčba. Šlo o obyčejné nachlazení, které mne položilo. Jak hrozné je v dnešní době nevzít si Ibalgin na bolest hlavy od rýmy! Jak hrozné je nestříkat si nic do nosu! A to, co můžete, stejně houby pomáhá … Aspoň ten sirup jsem mohla slopat … Nakonec jsem v práci oznámila, že se tedy vrátím, že už je mi lépe.


No, místo toho mne čekal první výlet na pohotovost. Koukali na mne jako na simulanta a já nechápala. Jak mám vědět, co je dobře a co špatně? Vždyť jsem prvorodička! Jediné, co mám k dispozici, jsou vzpomínky na absolutně zdravou kolegyni a internet s diskuzemi… Řídila jsem se radou doktorky a kamarádky Kim - lepší 99x jet kvůli ničemu, než jednou nejet a bude to něco vážného. Výlety do nemocnice se opakovaly druhý měsíc téměř každý víkend. Nevím proč, asi proto, že o víkendu neordinuje moje hodná paní doktorka.

A nemocnice nebylo všechno. Současně s oznámeným datem vracení se do práce mi začaly nevolnosti. Ale co ranní. Snad celodenní a celonoční. Myslela jsem si, že půjde o stres z toho, že neprobíhá vše, jak má. Ale když už mi poprvé řekli, že jde o ukázkové těhotenství, a já stále zvracela, diagnoza nevolností byla jasná. Tak, jak jsem si první měsíc měsíc dělala v noci karbanátky a vyvařovala lososa na smetaně, tak jsem přestala jíst. Respektive jsem jedla, ale chvilku na to zvracela. A popravdě, na takový sajgon mne opravdu nikdo nepřipravil. S nevolnostmi nešlo nic, jen ležet, sedět a modlit se. V nemocnici, kdy mi dávali silnější léky, jsem pro změnu měla hlad, byl to prima čas, kdy se najíst - a pozor, v nemocnici měli tři jídla, bez svačin a koukali na mne divně, že mám hlad…



Nechutenství, mdloby, závratě … Do půlky dubna nic jiného. Jediné, co mi na chvíli ulevilo (co mne vyčerpalo ke spánku), bylo právě to zvracení … Nespala jsem ani v ložnici s Princem. Nespala jsem ani s kočkama - všechny moje zvracení rušilo … Od půlky dubna jsem se vrátila do ložnice (Princ prodal tu druhou, takže jsem vlastně najednou neměla kde spát). Začala jsem zvládat jíst celkem obstojně a dokázala jsem v sobě jídlo i udržet. Mdloby a závratě stále opanují mou mysl, ale není to tak hrozné. Na zvracení mi začala pomáhat jedlá soda ve vodě, která vše pálivé uvnitř utlumila. Záchranou sítí se mi staly noci - chodím spát kolem 20:00. Nevolnosti mne sice stále trápí, ale už jen odpolední. Dají se přežít (a momentálně na ně funguje pivo…), protože jsou jen na 5 hodin. Tedy mi tak do tří odpoledne je celkem dobře a pak jsem mimo. Díky tomu, že mi je kus dne dobře, zvládám si číst, koukat na televizi, psát na blog (nebo tvořit obsahově svatební noviny). Když je doma jídlo, zvládám si jej připravit, nemusím tedy jen objednávat z vedlejší vesnice rozvoz. Daří se mi jít s Princem na procházku nebo nakoupit (postel, koberec, barvu, kuličky k jídlu do Ikei, kuře do KFC,…). Vrací se mi chutě k jídlu - nejlepší je něco hodně kyselého, pivo, kuličky z Ikei nebo pikantní kuře z KFC. Nesnesu kečup, po sladkém je mi více zle než jindy. Ještě nemám vychytány mouchy u množství jídla - nevím, kdy je mi zle kvůli hladu a kdy kvůli přejední (u obojeho zvracím)…

Tohle všechno ale je úplné nic proti tomu, co všichni ví - že se změní psychika ženy. U mne jste mohli zaznamenat dva smazané články hned na počátku těhotenství. Prostě jsem přemýšlela jinak. Ale nejde o to, jak žena myslí nebo nemyslí. Zrovna v tomto (v psychice) vám všichni řeknou, že jakmile uvidíte bijící srdíčko na monitoru ultrazvuku, budete miminko milovat. Někteří vám řeknou, že jak uvidíte dvě čárky na těhotenském testu … A vy jim to věříte. Obzvláště pokud si přejete miminko tak hrozně moc jako já. Takže čekáte, kdy přijdou tyto emoce (v mezičase se skvěle bavíte tím, jak vám hormony rozhoupou celý den a střídáte smích a pláč). Popravdě nevím, kdy přišly u mne. Snad před prvním výletem do nemocnice jsem si je plně uvědomila. Něco uvnitř mne, neskutečně obřího a silného začalo bušit a já byla úplně hotová strachem a radostí zároveň. Na to, jak jsem se během těhotenství zklidnila, utlumila (Víla říká, že jsem "zpomalená"), tak se dokážu v otázkách miminka postavit i Princi. Samotnou mne mnohdy překvapí míra mojí reakce. Její síla mne mnohdy děsí, obzvláště když mám ještě pořád tvarohovou kostku místo mozku a mnohdy jen Prince zle pochopím.



Až na toho obrovského lva uvnitř mne (miminko nebude znamení lva, jde o příměr obří síly a rozhodnosti) si stále neuvědomuji, že jsem těhotná. Viděla jsem mnoho ultrazvuků, viděla naše miminko jak se hýbe, jak se vrtí a jak zlobí doktory při vyšetření, když škytá a nejde vyšetřit. Máme nachystaný pokojíček (vymalováno, koberec, postel pro návštěvy), mám k dispozici hodně fotek, nesmím olizovat kočky a do ničeho se nevlezu (přibrala jsem jen 1kg, ale nafoukla jsem se neskutečně). Ale pořád si neuvědomuji, že jsem těhotná. Přijdu si spíše nemocná - jsem unavená, zvracím a musím hodně ležet. Na důležitá vyšetření se mnou musí chodit Princ - pro mne je totiž zmínka těhotenství stále jaksi šokující. Miluji toho našeho malého tvorečka, který se má čile k světu a hrozně moc se na toho malého, červeného skrčence těším. Ale pořád mi nedochází, že toho tvorečka fakticky za chvilku budeme moci držet v náručí a bude to náš největší poklad na světě …


To by tak byl průlet prvním trimestrem … Moje očekávání chození do práce a ježdění na výlety se zcela minuly se skutečností pouhé postele doma nebo v nemocnici. Pořád jsem lamentovala, co je na těhotenství krásného a proč tolik žen říká, že bylo krátké a že si jej neužily … Moje rada, pro ostatní holky/ženy v prvním trimestru je asi takováto: Doktoři ví nejlépe, co a jak. Diskuze na netu jsou téměř zbytečné. A hlavně - pokud miminko nemá být, odejde - to není o nás, to je o přírodě. Lehce se to říká, nedá se tomu uvěřit, ale je to tak. Tak hodně sil.

 


Komentáře

1 Blogerka Klárka Blogerka Klárka | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 8:29 | Reagovat

Už dřív mi i moje mamka říkala, že těhotenství není žádná legrace, ale zároveň, že je to něco krásného a nezapomenutelného. U každého to podle všeho probíhá jinak, protože pokud vím, mamka to až takové bouřlivé jako ty neměla. Tak třeba budu po ní a to, co prožíváš ty, zažiju v nižší intenzitě. Hodně sil! ☺

2 Jana Jana | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 8:36 | Reagovat

[1]: Já v začátku moc s mamkou nemluvila, spíše s babičkou. A ta mi řekla, že máma těhotenství se mnou proležela. Takže to možná po maminkách bude. Na druhou stranu s bráchou a sestrou mamce nebylo nijak moc zle, co si matně pamatuji ... Ale přeji méně zvracení a více sil :)

3 Ijacek.007 Ijacek.007 | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 10:25 | Reagovat

Gratuluji k přežití první části těhotenství. Nějak si nevybavuji že by má žena měla v těhotenství podobné problémy jako ty je vidět že každá matka má své těhotenství úplně jinak. Tak se drž a aď ale hlavně ad se daří v pořádku tomu malému. Kdyby si zaháněla inspiraci na svatební noviny u mě na blogu jsou rovou dvoje noviny :-) tak můžeš nakouknout. :-)

Ijacek.007

4 veruce veruce | Web | 28. dubna 2017 v 12:24 | Reagovat

Teda ten první trimestr tě vážně nešetří. Já tohle vůbec neznám, od začátku do konce se mi akorát zvětšovalo břicho, jiné průvodní projevy se naštěstí neobjevily. Říká se ale, že první trimestr je, co se nevolností týče, nejhorší, tak snad už to bude lepší :-)

5 Kája Kája | Web | 28. dubna 2017 v 13:41 | Reagovat

Ach jo. Přesně kvůli tomu doufám, že nebudu nikdy těhotná. Já a zvracení, no. Vůbec nechápu, že jsi schopná o tom tak normálně psát. Asi to mám v hlavě opravdu hooodně posunuté.
Přeji ti, ať je ti čím dál lépe. Aby ses mohla na svatbě věnovat hostům a ne kyblíčku. ;)

6 Metterorwa Metterorwa | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 18:00 | Reagovat

Já mám první trimestr skoro za sebou a musím říct, že u mě naštěstí zatím pohoda. Jen víc spím a cítím že v břiše něco přebývá. Je ale fakt, že jsme to ještě neplánovali, první skoro půlku trimestru sem tahala plné sudy, jen tak - nic jsem netušila. "Otec" to na mě vlastně poznal dřív než jsem si udělala test. Podle náhlého neurotického pečování o leccos - to u mě jaksi není normální, a už vůbec nejsem mateřský typ. A jo, jsem o něco vzteklejší než jsem bývala ;-)
Přeju brzkou úlevu od potíží a zdraví pro oba . ;-)

7 newsfromnature newsfromnature | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 22:51 | Reagovat

Moc ráda čtu Tvé články a ani tento mě nezklamal. :-)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 9:08 | Reagovat

[3]: děkuji :) no já neznám z okolí a skupiny stejně rodicich jako já žádnou. Všem je dobře, všechny chodí do práce ...

[4]: no další taková :D já už si pak říkám, že mi hrabe,ze to není možné,že jen mně je tak zle :D ale teď se přidaly záda a jsem ráda, když chodím :)

[5]: nemam nijak extra pocity proti zvracení, ale myslím, že ne každý to tak má,takže neboj. A svatba bude zábavná no :D

[6]: no já to věděla dříve, než mi vyšla pozitivní krev. Nevím jak,ale věděla jsem to :D nebo jsem si to tak přála, že bych to věděla, i kdybych těhotna nebyla :D tak teď už se setri ;) a děkuji :)

[7]: to jsem ráda :)

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 5. května 2017 v 13:01 | Reagovat

Zvracení mě naštěstí minulo, ale užila jsem si jiné srandy:-)
taky jsem si dlouho neuvědomovala, že jsem těhotná, teda tak nějak jo, ale nějak mi to docvaklo až když jsem měla obří břicho a byla v nemocnici...a teď si to uvědomuji čím dál víc, asi tím, že porod se blíží (je čas ale mně přijde, že to uteče rychle), výbavička je nakoupená, porodnice vybraná, už se ani neohnu...

10 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 27. června 2017 v 23:56 | Reagovat

Moc gratuluju k těhotenství a...ty kočky máš fakt božský! :)

11 Jejka Jejka | Web | 16. září 2017 v 19:06 | Reagovat

První trimestr mám pár týdnů za mnou. :)
Já jsem naopak (díky info od kamarádek) počítala s tím, že budu zvracet, bude mi zle a kdo ví co ještě. A ono nic. Bylo mi sice těžko, ale žádný pokec s mísou na WC se nekonal. Teď jedu 17 týden a popravdě - stále si nějak neuvědomuji, že jsem těhotná. Nejsou  mi kalhoty, trička se mi pomalu vyhrnují ... Ve mě něco úžasného, ale ten nápor emocí se zatím nedostavil v plní míře. Asi mi to furt nedochází.
I tak se těším na další dny s pupkem. :) Až bude cítit, jak malé kope. I na to, až mě ten pišišvor kopne do močáku. :D

12 Jejka Jejka | 16. září 2017 v 19:08 | Reagovat

[11]: Jinak - ten paralen závidím. Já ho nesmím. :( A to jsem taky měla rýmu a i bolesti hlavy řeším paralenem.
Prý dokud nebudu mít teplotu, mám na něj zapomenout.

13 Jana Jana | E-mail | Web | 16. září 2017 v 19:13 | Reagovat

[9]: hehe,takto zpětně to číst ... a ještě když v tom stavu jsem teď já 😂😂😂

[10]: děkuji :)

[11]: jako takové byla kolegyně - všechno v pohodě atd.,v tech dnech, o kterých tu píši, bych lidem jako ty nejraději dupala na nohy, aby je aspoň něco bolelo 😂 neber to osobně,samozřejmě 😂 celkově to s léky ne přeháním ani teď.  I když je mám předepsané, tak jen to nejnutnější no ... strach je svine ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama