Pokrytec nebo něco jiného?

30. dubna 2017 v 11:39 | Jana |  Ze života
Pokrytec bývá člověk s dvojí tváří. Jenže jak přežít ve světě plném závisti a nenávisti s tváří jednou? Proto asi pokrytec jsme …


Ačkoliv si sama o sobě myslím, že jsem velice a hodný a vstřícný člověk, k některým se nejspíše jako pokrytec chovám. Mrzí mne to. A nebo jen neznám slovo, které by se k tomuto stavu hodilo více. Posuďte sami a když tak mi v komentáři napište, co teda vlastně jsem (nějak slušně, prosím).

Mám kolem sebe od základní školy jakýsi okruh lidí. Členové se obměňují, podle toho, v jakém stádiu života jsem. Vždy si ale najdu jednu či dvě osoby, které mám neskutečně ráda a které respektuji i pro jejich značně odlišný názor (třeba na Prince). Na základní škole jsem měla kamarádku, která vypadala jako já. Zbožňovala jsem ji jako sestru. Trávily jsme spolu hodně času. Dokud si nepořídila svého psa (pak už mne a moje psy nepotřebovala). Ale i tak jsme spolu trávily čas. Dokud si nenašla přítele. Od té doby, kdykoliv jsem k ní přišla nebo přijela z jižní Moravy, její přítel vždy byl s námi. Bylo to odporné. Ne, že bych jí záviděla přítele (asi jako taky), ale nemohla jsem si s ní pořádně popovídat o ničem … Obdobná situace se konala znovu na střední. Opět dokonalá slečna, vypadala skoro jako já a já ji milovala jako sestru. Měla jsem tedy Kim a ji, sestru. Nechodily jsme spolu nijak moc nikam, ale hodně jsme se přátelily ve škole … Dokud si nenašla svého od včerejška manžela. Ne, že bych jim lásku nepřála. Spíše jsem ji obdivovala. Ale zase - její kluk s námi byl všude jak ocas. Na lyžáku mi slíbila, že se mnou bude den lyžovat a pomůže mi se zlepšit. Vydržela to hodinu a Ocas byl s ní. Na pokoji se pořád miliskovali a já sedávala sama na chodbě v křesle a četla si (pak si ke mně přisedl jeden kvartán a byla legrace). Dokonce na své fotce na tablu mám Ocasovu nohu. Na plese pro maturanty byl taky, přestože nebyl třeťák … Tu slečnu mám pořád moc ráda, ale Ocase prostě nesnesu. A není to vůbec špatný kluk!



Pak jsou v mém životě lidé, kteří mi hodně ublížili. Ale třeba díky Víle nebo Kim nebo Poppy jsem dokázala jejich jednání pochopit a nadále s nimi zůstat v kontaktu bez rozbití huby cihlou. Určitě není jednoduché se mnou vyjít, obzvláště pokud jediný, komu dám opravdu za pravdu, je Princ. Ale některé věci jsou i u mne přes čáru a takové lidi, pokud je nemám ráda, mažu ze svého života úplně bez výčitek. Některé s výčitkami (ty, kterým jsem se mstila).

Ale co mi poslední dobou rotuje v hlavě? Je to ode mne hezké, že i když je v koutku duše tak trochu nenávidím, že se s nimi přátelím? Jsem vůči nim, co nejvíce dokážu, být milá, vstřícná … Napadá mne, že by to mohla být jakási ambivalence přátelství. Protože se snažím i na těch, kteří mi nějak ublížili, vidět jejich druhou stranu, jejich druhou tvář, která není pokřivena emocemi. Ve své slabé chvilce si říkám - tu holku ze střední jsi fakt měla ráda, než se to pok*rvilo v posledním ročníku, byly jste i s Kim dobré trio. Co si s nimi dát sraz a pokecat? Zvládla bych to? Zvládla bych obě slečny pozvat na svatbu? Kim mi jde za svědka, takže ta tam bude, ale co ta druhá? Bylo by blbé ji říci, že tam chci jen ji a třeba její dvě děti, ale Ocase tam nechci?



Nebudu zastírat, že doma se nevyjádřím upřímně. Ale doma, u Prince v pohádce, přeci můžu říkat cokoliv. Je sice mnohdy překvapen mou záští vůči někomu, většinu času kroutí hlavou, kde se ta zlost ve mně bere … A když to přeženu, dostane se mi mravního kárání a lekce do života. Když se mi to nelíbí od Prince, dostanu další ťafku od Víly, abych se zamyslela. Trápí mne, že se někdy neumím chovat, ale myslím si, že vždy se snažím mile a přátelsky jednat s každým, kdo jedná slušně se mnou (plus Princem, kočkama, sestrou, bratrem, mámou, …). Chybí mi nejen ta kamarádka ze střední, protože nejen s ní jsme si do několika konfliktů rozuměla. Jenže jak ji říci, ať nechá Ocase doma? Jk říci nějaké jiné, že je trapná, aby se neurazila, protože mimo ty trapné situace je to bombový posluchač a vypravěč?


No a pak je tu ta věc, že jsem žena. Tedy mne těší drobné nezdravy v životě jiných žen kolem mne. I když říkám "Hele tobě to zhubnutí tak sluší", tak myslím "Do pr*ele jak to, že tobě to jde a mně ne? No aspoň ses dneska polila polévkou a já jsem čistá ..." … Ale to je asi fakt proto, že jsem žena.

Kočky a chlapi to mají ve vztazích mnohem jednodušší :) Jde především o jídlo ...
 


Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 30. dubna 2017 v 11:55 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
díky :D

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 12:07 | Reagovat

Pokrytec? spíš nerozhodná. Nebo tak nějak zaklínačsky neutrální. Já se tak nějak naučila žít na plotě a vycházet s jedněmi druhými, ale pokud se strany nějak nepohodnou a chtějí po mně vyjádření, jsem v hajzlu, jen spláchnout. Ale zatím mi ta neutralita vychází a jsem ta, která s nikým nemá problém.
Ohledně zášti k Ocasovi ti moc neporadím, já sama nedokážu nenávidět, zatím jsem to v sobě nenašla. I z lidí, kteří mi ublížili jsem cítila spíš strach, pak opovržení a nakonec lhostejnost. Já jsem taková, že bych pozvala celou rodinu a prostě si ho nevšímala. Vůbec.

3 Lotta Lotta | Web | 1. května 2017 v 9:44 | Reagovat

Hele, to v tom posledním odstavci asi nebude tím, že jsi ženská, ale prostě tím, že jsi hrozně nejistá sama se sebou, a proto máš pořád tendenci se porovnávat. Když budeš v pohodě, s tím, kdo jsi, nebudeš lidem závidět, ale budeš mít radost z toho, že se jim daří. Ale líp se o tom mluví, než se to dělá. Ale věř tomu, že to, že jsi žena neznamená, že musíš být nenávistná a nepřející.

4 Iris Iris | E-mail | Web | 1. května 2017 v 10:40 | Reagovat

Já asi souhlasím s těmi komentáři viz. výše, já pokud někomu něco řeknu, tak to tak taky myslím.
Když nějaké ženě řeknu, že jí to sluší, tak to tak taky myslím, a pokud mě někdo nasere, tak mu to dám opravdu najevo.
Tudíž pokud někoho nemusím, naprosto to pozná.

5 Jana Jana | E-mail | Web | 2. května 2017 v 8:32 | Reagovat

[2]: Já se snažím tam vidět i tu svoji chybu, no... Ne vždy jde o akci toho člověka bez reakce ... Jako to s tou svatbou je hypotetické. Nestýkali jsme se od střední, ani nepsali, takže by to bylo hodně divné je pozvat :D

[3]: No to je ono, já lidem nemám co závidět, sama se sebou jsem spokojená, protože když chci (rozumněj když už i Princ pak pomůže), tak dokážu téměř cokoliv. Jsem jen žensky škodolibá :) Navíc kdykoliv někomu pomůžu, nečekám ani nic zpět, mám prostě dobrý pocit, že je ten člověk spokojený (a zatím se to vždy vyplatilo).

[4]: Já jsem milá i k těm, které nemusím. Jednak se můžou hodit, protože nejsem dokonalá a všeznalá a pak, jsem hrozně náročná na lidi a asi bych nenáviděla většinu jich jako moje kočka :D

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. května 2017 v 0:02 | Reagovat

" Já na obědě byl u strýce .....
,, co jíme ?? ,, ( hovořím )

" Zajíce !!"  skuhrá strýc : " Chceš ještě trošku ??"

... já poznal, že dědek pek´ kočku !!
blekotám :  " Přidej mi zajíce !!

Takto jsem se stal pokrytcem !!
vskutku to zážitek netušený !!
Múj metabolismus  je narušený !!"

... muž odchází od strýce rozrušený
a krkat a prdět  má pokušení !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama