Summer 2.

19. května 2017 v 9:08 | Jana |  Moje kočka Summer
Jít spát druhý den bez své kočičí lásky, to je celkem o nervy. Obzvláště když i to vaše chlupaté kočičí miminko najednou odešlo spinkat do postýlky a vy ležíte v posteli sami. Měsíc svítil na celou zahradu a já ne a ne usnout … Kde ta kočka sakra je? Je aspoň v pohodě nebo někde trpí? Tohle všechno se mi honilo hlavou …


Popravdě nevím, co se dělo v úterý. Ráno jsem se probudila a najedla. Ale dva dny mimo moji postel mi celkem odrovnaly záda, nemohla jsem nikam jít. Respektive jsem se bála, abych pak zase celý den netrpěla … Tedy jsem nešla ani do školy za dětmi, ukázat jim fotku kočku, zda ji neviděly. A nešla jsem ani do obchodu (ale to byla domluva s paní z úřadu, že to tam vyvěsí ona na desku). Takže jsem se s Vaderoškem užírala na gauči představami, zda děláme pro Summer dost …



A o tom to vlastně od neděle bylo. Jsem dobrá majitelka kočky? Je správné se radovat ze svatby, nového příjmení a těšit se na miminko, když mi chybí Summer? Bylo mi hloupé se kvůli čemukoliv radovat, protože mi přece kus mne chybí … Na druhou stranu jsem si dost hodně uvědomovala, že můj život teď není jen o kočkách a lásce k Princi, můj život teď už bude o malém Ondráškovi/Radečkovi. A být v klidu a pohodě je pro nás oba to nejdůležitější. A pak zase výčitky, Summer se mnou byla 6 let, to je déle než kdokoliv jiný krom mámy a bráchy. Byla se mnou ve všech těžkých chvílích a vždycky mi cokoliv odpustila (že u toho byla zlá nebo něco počurala, to je prostě ona). Dokonce i mé tajné myšlenky nakonec vyslovil nahlas samotný Princ:

Byla s tebou ve všech těch těžkých časech, hlídala tě a milovala tě. Teď jsi se vdala, takže už nepotřebuješ jinou ochranu … navíc budeš mít miminko, které ona do teď byla …

Neřekl to úplně těmito slovy, ale obsahově ano. Potvrdil mi to, nad čím jsem přemýšlela já - Summer se rozhodla si začít užívat jako rodiče, co jim dítko vyletí z hnízda … Dalším tipem bylo, že jsem změnila kočkolit, že jsem ji naštvala tím, že jsem si Prince vzala a už se ho nezbavíme … Pak jsem si vyčítala i to, že takto vtipkuji o Saminčině povaze a neberu její důvody odchodu vážně … A kolotoč se vracel na místo začátku - je v pořádku? Je v teple? Netrpí někde bolestí od zranění? Jsem hrozná, že se raduji z manželství a miminka, když moje chudinka je daleko ode mne … A chce ke mně zpátky? Může ke mně zpátky?



Prostě úterý bylo úplně na palici. Kocour se od mne nehnul, maximálně šel na terasu, kde stále koukal jedním směrem. A pak zase za mnou na gauč. Nejevil moc zájmu o jídlo a nechal se nosit v šátku na miminka (měl výhrady, ale nakonec neutekl). Jediným zpestřením dne bylo, že se bavili naši dva sousedi na zahradě a já sebrala odvahu a plakát Summer a šla jim ho ukázat. Mladý soused o ztrátě věděl a starý říkal, že ví, o jakou kočku jde, že už ji dlouho neviděl. Protože ta stříbrná tu loví krtky a hlodavce. No a tu viděl tam a tam ve vysoké trávě, kde ale nejsou lidi … A že by se hodilo, kdyby došla zpátky, protože má v záhoncích asi krtka … Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela i nad situací, že už nikdy nebudu mít kočku, která zabije cokoliv se hýbe a na zahradě bude mít Ondrášek/Radeček krtince …. Také jsme se sousedi mluvili na téma, že vypadala jako šlechtěná, takže ji asi někde někdo zavřel … 40 minut uběhlo jako nic a já se pak mohla vrátit do depresí na gauč … Jsem dobrá matka, když se trápím kvůli kočce a neraduji se kvůli miminku? Zaslouží si Summer, abych se kvůli miminku trápila nad její ztrátou méně? A dokolečka dokola …

V noci se ozvalo mňouknutí. Okamžitě jsem byla vzhůru a i přes ukrutnou bolest zad jsem si sedla. Summer? Zase mňouknutí. Podívala jsem se z okna a ona tam stála. Hned jsem vyběhla z ložnice a s oslovením Lásko moje jsem ji pustila dovnitř. Vaderoška, který stál za ní, samozřejmě taky. Jelikož Lásko moje je oslovení jednoho jediného člena naší domácnosti, okamžitě to zvedlo ze židle Prince, který taky nemohl uvěřit svým očím. Chtěli jsme ji oba pomazlit, ale minimálně já jsem nevěděla jak. A když jsem na ni chtěla sáhnout, uhnula. Nechtěla ani jídlo. Respektive najedla se, ale ne tak, jako by byla 5 dní venku mimo domov. Vader také nevěděl jak se k ní chovat. Takže my dva jsem jen seděli a zírali na ni, zatímco stříbrná madam se jala otírat o Prince. A pak chtěla ven.

Už je mám zase oba dva ...



Chovala se, jako by se nic nestalo. No stress. Tak jsem byla na výletě, však vy dva taky … Nakonec mi Princ podal z lednice šunku a Summer za mnou přišla blíže. Vader ji po chvíli konečně zbil a já začala obepisovat stránky na FB, že se moje kočičí láska našla … Princ mne zkoušel, že se mi to zdá. Věděla jsem, že to není sen. Ale byla jsem lehce mimo. Princ se rozčiloval, kde jako byla a já jen tupě zírala, že ji mám konečně doma. Mrzelo mne, že ke mně nechce … Chtěla jsem ji prohlídnout, zda je v pořádku. Dle slov Prince byla jen od prachu, jako by se popelila v hlíně. Nebyla nijak extra pohublá, zranění žádné. Takže ji asi vážně někdo měl doma a když viděl plakáty, tak ji večer pustil … Ať byla kdekoliv, teď byla doma a ani jeden z nás neměl v plánu ji znovu pustit ven (jako ten večer, tu noc). Sice protestovala celkem nahlas, ale když jsem odešla spát, probudilo mne až jemné předoucí bublání po mém boku - moje kočičí láska si ke mně lehla do postele a předla. Jednu ruku jsem položila na ni a hladila ji. Druhou ruku jsem měla na Ondráškovi/Radečkovi a začala jsem plakat štěstím…
 


Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. května 2017 v 9:19 | Reagovat

Úplně jsem to teď celé prožila s tebou. Kdyby se některá z mých holek ztratila, asi bych umřela strachy, jestli ji něco nezajelo, někdo nechytil a třeba nesnědl (i to se stává), jestli neleží někde ve škarpě zraněná... Jsem moc ráda, že se vaše čiči vrátila domů. :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 19. května 2017 v 9:21 | Reagovat

[1]: Já právě všem říkala, krom dětí, zda tu kočku někde neviděli třeba i mrtvou, zajetou nebo tak ... Abych ji šla "uklidit" ... Proto jsme i chodili po vesnici a koukali na cestu a kolem cest ... Holt kočky jsou kočky a asi nás to někdy čeká znovu, když chodí ven...

3 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 19. května 2017 v 11:22 | Reagovat

Teda... I když jsem věděla, že to dopadne dobře, stejně jsem po celou dobu čtení článku lehce trnula hrůzou :D ale mám radost, že se madam uráčila vrátit domů :-) je to holt osobnost :-) tu jen tak něco nezdolá :-)

4 m. m. | E-mail | Web | 19. května 2017 v 12:47 | Reagovat

To je přesně důvod, proč si neumím představit mít kočku někde, kde má kam utéct. Jako je to pro ně fajn mít volnost a velké teritorium, ale já bych zhebla. My máme doma kočky v bytě, přírodu vidí tak akorát o víkendu na chatě a tam je máme většinou na vodítku nebo jsme s nimi, aby jim neruplo a nepřeskočily plot. Už jsem si párkrát prožila podobně bezespánkové noci a dny bez chuti k jídlu kvůli kočkám, co ani nebyly moje. Být moje, tak to snad vůbec nevydejchám, a nejhorší je situace, kdy se ti kočka ztratí a už se nevrátí. A ty se nikdy nedozvíš, co se s ní stalo. No na to nemám.

Gratuluju k úspěšnému návratu! Já bych teď asi na čas zavedla hýčkání nejlepší potravou, jen tak jako připomenout jí, že tady to má vůbec nejlepší :-D

5 Platan Platan | E-mail | Web | 19. května 2017 v 23:40 | Reagovat

Gratulujem k šťastnému návratu :-) Rozkošné mačiaky :3

6 Jana Jana | E-mail | Web | 20. května 2017 v 16:50 | Reagovat

[3]: Vidíš, to "máš za to", jak jsem trpěla u tvého článku o komunikační krizi :-D  :-D  :-D

[4]: Ve městě jsem měla stejný pohled na věc. Ale když jsem je pak na vesnici viděla, jak je zahrada láká ... A teď, když vidím, jak jsou venku šťastní ... Nemůžu jim to upřít ...

[5]: Děkuji :)

7 Kája Kája | E-mail | Web | 21. května 2017 v 6:28 | Reagovat

To je dobře! I já gratuluji.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 22. května 2017 v 8:11 | Reagovat

[7]: :) Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama