Svatba - příprava 2.

16. května 2017 v 14:07 | Jana |  Ze života
Chvilku to vypadalo, že budou na svatbě dorty dva. Nakonec ale v jedné cukrárně neměli formy na kočičky, které jsem na dort vyžadovala, tak to zachránila Cukrárna Levandule (odkaz) z Břeclavi. Teď, v týden svatby, mne čekalo výletování a zkoušení šatů …


Výlet do Letovic, kde se svatba má konat, mne celkem rozrušil, neboť je to přeci jen 50 - 60 kilometrů a mně nebylo úplně nejlépe (začala i nervozita…). Setkání s paní kadeřnicí jsem se lehce bála, neboť byla domluvena na poslední chvíli. Zbytečně. Tak úžasnou ženu jsem dlouho nepotkala! Navíc má doma kočku, upovídanou, takže se vůbec nebylo čeho bát … Dokonce mi upravila obočí a já odcházela jako princezna …


Na další setkání, se slečnou fotografkou, jsem čekala v nedaleké kavárně. Pan číšník byl dokonalý! Nejenže mi doporučil málo sladký zákusek z borůvek, ale celou hodinu jsme si skvěle popovídali o dětech. Záviděl mi syna. Sám má doma dvě dcerky (a nekončí) a jeho bratranec (myslím) má doma dcer pět … A oba by rádi syna … Pak jsme si povídali o psech… Velice mne překvapil jeho přístup k plemenům. Vždy si pořídí nové plemeno - nikdy ne dvakrát to stejné. Vždy s průkazem původu. Nejezdí na výstavy, vychová na základní povely, … Zajímavý a zábavný chlapík. Tehdy jsem si poprvé během těhotenství dala kávu (jo, na to, kolik jsem jich vypila předtím, teď v 5.měsíci jsem si dala první).

Setkání se slečnou fotografkou bylo osvěžující! Opět skvělá žena, se kterou jsem strávila snad dvě hodiny, vypila druhou kávu a bavily jsme se nejen o fotografování … Dokonce jsem se nakonec odvážila zeptat, zda přijde slušně oblečená - nemám totiž ráda ty bohémské typy, které chodí na svatbu v rifích a batikovaném tričku. Prostě na svatbu, když jsem fotografku dostala, jsem chtěla slušné oblečení … Jsem holt magor. Se slečnou jsme probíraly i téma práce, koček, …


Druhý výlet byl pouze do Brna, ale byl o to náročnější. Naštěstí se mnou byla moje drahá Andrejka. A bylo to opravdu štěstí! Od rána mi nebylo moc dobře, druhý trimestr mne krom zad trápí i dost nízký tlak (proto jsem tolik zmiňovala tu kávu - po ní mi bylo výjimečně skvěle). A když je někde horko a vlhko, tak celkem rychle omdlévám. Mít tedy po svém boku někoho schopného a rázného a s jasnou vizí, co vlastně chce, a může mne vidět ve svatebních šatech před svatbou - to se ukázalo jako ten nejlepší možný tah na světě! Andrejka nejenže věděla, jak šněrovat šaty (dokonce věděla dříve než já, že jsou moc utáhlé), ale dokázala mne podpořit, podržet (když jsem díky vedru a utaženým šatům omdlévala), napojit (když jsem se v šatech nemohla hýbat) a nakonec mi zařídila skvělý kožíšek, kdyby mi v den svatby byla zima. S její pomocí jsem si sehnala i kytici na auto a mašle, neboť kočár nakonec padl (prý bych jela 2 kilometry asi hodinu …). Pomohla mi donést šaty do auta, seznámila se s ženichem (aby aspoň věděl, kdo na svatbě bude …). A! Dala mi překrásný řetízek s kočičkou …



Pokračování o odjezdu a rozlučce se svobodu přijde brzy …


 


Komentáře

1 barbarajane barbarajane | Web | 16. května 2017 v 14:15 | Reagovat

Vida, kočkový dort na svatbu, to by mě nenapadlo! Muselo to vypadat skvěle - určitě originálně. Co na to říkali hosté? :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 16. května 2017 v 14:16 | Reagovat

[1]: Fotky budou v příštím díle (nebo popříštím) :) Krásný byl! Dokonce na něm byly i v tu dobu obě dvě moje kočky :)

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 16. května 2017 v 14:38 | Reagovat

Úplně bych se z tebe chtěla taky vdávat! :D

Hodně štěstí a radosti! :-) :-)

4 Nikola • newin.blog.cz Nikola • newin.blog.cz | Web | 16. května 2017 v 18:31 | Reagovat

Jé, tak to opravdu můžeš být ráda. Já jsem sice svatbu neměla, ale byla jsem za hlavní družičku a bylo to šílenství :D popisuješ to tu hrozně příjemně a klidně, tak doufám, že to i tak je ..
Tolik věcí a zařizování a nejhorší byl proslov bylo tam tolik lidí a já musela mluvit a ještě k tomu do mikrofonu :D zachránilo mě asi to, že jsem začala brečet a popřála svatebčanům hodně štěstí :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 17. května 2017 v 7:39 | Reagovat

[3]: Děkujiiii :) Vdávání je prima, když je jednou :D znovu bych asi nechtěla :D I když tohoto svého Prince a zase na zámku ... proč ne :D

[4]: Já když šla k oltáři, tak jsem zadržovala slzy, jak to Princi seklo ... Pak u proslovu svědka jsem byla lehce mimo, bo mi nebylo úplně dobře a při proslovu mé svědkyně jsem to nevydržela a brečela jako želva (což ona taky). A i Princ říká, že být svědek je mnohonásobně náročnější než být novomanžel :D :D :D

6 Antea Antea | Web | 17. května 2017 v 19:45 | Reagovat

Jsem hrozně ráda, že to nakonec všechno dobře dopadlo :-) V sobotu jsem na vás myslela :-)

7 Kája Kája | Web | 18. května 2017 v 9:17 | Reagovat

Špatně oblečená fotografka by mě tqky naštvala. Jednu takovou jsem zažila, styděla jsem se za ni.
Jindy jsem zase viděla nevhodně oblečeného řidiče. Připletli jsme se psem mezi svatebčany čekající před domem na nevěstu. Jet měli všichni autobusem. Řidič neměl oblek, neměl ani šoférskou uniformu, měl nějaké tričko s nápisem. Že mu nebyla hamba! I já jsem se tam cítila blbě a to jsem jenom procházela.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 22. května 2017 v 8:13 | Reagovat

[6]: Jako byly tam momenty, o kterých pak budu psát, kvůli kterým jsem smutkem brečela. Ale celkově se vše hodně podařilo :)

[7]: Ono lidé si někdy neuvědomí, že jsou součástí toho kolektivu. Naštěstí moje paní fotografka byla fakt super ženská a zapadla k nám :)

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. června 2017 v 11:44 | Reagovat

Letovice jsou fajn, snad se svatba povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama