Paní Modřínová

18. června 2017 v 9:34 | Jana |  Ze života
Asi nejvíce očekávaný článek měsíce května je zde. V červnu a trochu s donucením …


Když jsem v noci, své poslední svobodné noci, koukala do stropu, uvažovala jsem, kolik se toho změní. Zda se vůbec něco změní. Jsem přece s princem už dlouho, žijeme spolu od začátku, finance spravuje on a jsem navíc těhotná (i když všichni lékaři tvrdili, že to nepůjde …). Já vlastně už v manželství žiju. Takže pro mám sakra takové divné pocity a myšlenky?

Říkala jsem si, že se asi stydím dát najevo lásku k Princi před tolika lidmi, které jsem na svatbě ani nechtěla. Moje představa byla maličká svatba v zahradě u zámku a pak odlet do teplých krajin. Ale Princ měl opět luxusní argumenty, takže jsem ustoupila a takto komorně oslavíme třeba dvacetileté výročí. Navíc jsem i byla ráda, že tam mám holky, že tam bude babička s dědečkem, bráška, sestra … Nebylo to, že bych byla vyloženě proti. Ale nemohla jsem přijít na to, co mne tak nějak trápí. Asi adrenalin. Co si budeme povídat, na nové příjmení jsem se hodně těšila. Konečně nebudu po tátovi, ale po svém muži. Budu moci říkat manžel a budu veliká holka!

Květinka z auta ...

Ráno jsem vstala první. Protože mne budí Ondrášek (ano, nějak dva dny před svatbou o sobě dal kopkáním vědět). Vykuk spal, takže jsem zůstala ležet jako socha, abych ho nevzbudila do pláče. Naštěstí vstal brzy a já mohla jít čurat a vrtět se na vrzající posteli, ve které chyběla jedna šprušle. Záda to ustála obstojně, takže jsem se z postele nakonec zvedla a ani moc nebolela. To už vstávaly i holky a šly jsme na snídani. Čekala jsem nějakou nervozitu nebo tak - a v pohodě. Hezky jsem se nasnídala mléka a křupínku, dala si kakao a kávu. Poctivě jsem si předem dala i prášky proti nevolnosti … V 9 jsem měla být u kadeřnice, která pořád nemohla uvěřit, že chci "jen" narovnat vlasy. Že nechci žádný speciální účes, jen narovnat a upevnit korunku. Ještě mi vytrhala obočí (u čehož jsem jí málem omdlela), lehoulince mne nalíčila, abych neměla vyrážku a donesla mi super luxusní kafe latté. Za hodinu a půl, kdy mne i jednou rozbrečela (a tím i sebe), pro mne přijela Andy a odvezla mne na zámek pro moji svatební kytici. A tam to začalo …

Měla jsem připraven zasedací pořádek a jakési uspořádání stolu - to se změnilo. Uspořádání stolů k mému dobru, zasedací pořádek byl naopak. Ale dle tradic (tedy já měla po svém boku tchyni, Princ tam měl místo mámy moji sestru a pak hned moji mámu). Nerozčilovala jsem se, protože slečna byla úžasně milá a jen se doptala, kdo je kdo, zda motýlky do sklenic usadila správně. Při odchodu ze zámku k autu jsem potkala mámu a její plné auto. Divili se, že jsem pořád v pyžamu (ale už jsem měla krásný účes s korunkou!). Přivezli kočičí pohádkový dort a víno (které všem hrozně chutnalo a tchyně se po něm ptala i včera na návštěvě u mojí mamky). Hned jsem viděla, že bráška má opravdu uniformu a těšila se, až ho uvidím. U brány jsem se dozvěděla další problém. Nikdo nám neřekl, že abychom se u zámku mohli fotit, musíme si zaplatit další peníze navíc. Nešlo o hodně peněz, ale o princip, že to mělo být v ceně akce. Vylezlo z toho, že jinak bychom nemohli mít ani svatební fotky ze zámku. A to by byla sakra škoda!

Moje svatební kytice a jednoduché prstýnky, které zbožňuji!

Andy pak valila (řídila) do penzionu, kde mne začaly s Ivet soukat do šatů. Bály jsme se po zkušenostech ze zkoušky, že budu omdlévat a budou mne křísit, povolovat a zase dopínat šaty … Nekonalo se ani jedno - adrenalin mne udržel na nohou. Tak jsem pak asi hodinu, možná hodinu a půl seděla ve svatebních šatech a koukala na všechny kolem, jak se chystají … Přišla za mnou tchyně a prý jestli dobrý - no byla jsem už nervní a začínala se potit nervozitou. Pak mne napadla legrace, že má jít moje sestřička Anička říci Princi, že na to kašlu, že svatba nebude - naštěstí ho nestihla (beztak bych pak dostala na zadek…). Mamka Aničku stáhla v jejích šatečkách tak moc, že jsme tam seděly jak dvě pecky a až po chvíli mi Anička šeptá, že ji to moc tlačí, tak byla mašle povolena. Bráška přišel v uniformě a fakticky mu to slušelo, klukovi mojemu! No a mamka se oblékla do bílého, co vypadalo s kloboukem, jako by vylezla ze seriálu Vraždy v Midsomeru. Můj komentář, že vypadá jako zahradník, holky označily za nevhodný … Tak jsem pak mlčela a tiše seděla s Aničkou na posteli.

Spuštění vlečky ...

Ještě jsem úplně zapomněla, že všichni spěchali, protože i můj Princ dojel asi o hodinu dříve. Takže mne málem viděl! Ale dobře že přijel, holky mu nazdobily auto, kterým jsem pak jela na zámek. Ano, jela jsem herkou. Princ trval na tom, že nemohu přijet svým kombíkem. Prý by to nebylo vhodné. Autem mne vezl Princův kolega a dobrý kamarád, který je na vše fotkách strašně daleko ode mne. Na to, že mi ještě na penzionu řekli, že nejde hudba (kterou paní i přes mé urgující emaily nezkusila a nakonec to vyřešila Andrea, která na ně zvýšila hlas…) a já smutnila, že ji neuslyším, si ji moc nevybavuji. K příjezdu k oltáři mi hrála písnička z Cindrely 2015 Strong. Miluji ji, ale moc si z ní nepamatuji. Tak jsem se bála, abych se Princi líbila … Anička začala být nervózní z házení okvětních lístků - což pak chuderka trošičku popletla, protože z toho byla celá nesvá. Bráška mne hezky vytáhl z auta s pomocí holek, řidiči auto málem chcíplo, spustili mi vlečku a už jsem šla za Princem. A měla jsem hodně co dělat, abych se nerozbrečela.

No, nejsem úplně nejkrásnější pro jiné, ale pro sebe a Prince jsem byla kočka!

Tohle byl totiž ten okamžik, o kterém jsem odmalička snila. Byla jsem ve svých očích krásná, měla jsem šaty jako princezna a čekal na mne u oltáře Princ, který mne a kočky zachránil … Měla jsem nutkání mu dát pusu, protože mu ji dávám vždy, když se nevidíme. To mne natolik zaměstnalo od pláče, že jsem to přežila já i řasenka. Obřad jsem vydržela stát, příjemně foukalo, svítilo sluníčko a svět byl krásný - brala jsem si toho nejlepšího chlapa na světě. Pusu jsme si dali dvakrát, abych ji měla vyfocenou. Pak přišly podpisy - snažila jsem se přesvědčit svědka, aby to nepodepisoval, ale nakonec poslech Prince a podepsal - takže jsem v tu chvíli byla paní Modřínová. Všichni nám gratulovali, pusinkovali nás a mohlo se jít jíst…


Obsluha trochu pokulhávala, neměli dostatek personálu a také ne úplně vybavený bar. To se lehce podepsalo na náladě hostů. Hlavně rodičů. Ale úplně bych zapomněla na proslov, který měl svědek a který jsem vnímala jen tak napůl, protože jsem byla paní Modřínová! Konečně. No a pak se slova ujala moje Kamča. Jak jsem se držela a neplakala, tak ona mne svým proslovem dojala tolik, že to už nešlo a modlila jsem se, aby mi nestekla řasenka na focení. Protože to, co Kamča říkala, šlo opravdu od srdce a hlavně jsem se v tom poznala … Mám tu holku neskutečně ráda a ona mne tak. Moc si vážím i toho, že ji v životě mám, i když bydlí na druhé straně republiky (dříve jsme byly i každá na jiném kontinentě …). Po proslovech, utřených slzách a šaškování s krmením děravou lžící (trvala jsem na lžíci normální, ale tak to nebyla jediná chyba ten den …), jsme si šli s Princem oddechnout za slečnou fotografkou. Která byla stejně úžasná, jako moje dvorní kočičí fotografka Marťa. Takže Zuzanku mohu jen doporučit. Byla profesionální, hezky oblečená a věděla, co a jak a kde fotit. Hrozně jsem si to užívala, protože jsem mohla pořád pusinkovat Prince a protože máme konečně hodně fotek. Pak se přidal i zbytek svatebčanů pro rodinné a jiné fotky.

Svatební kočičí dortík :) V pozadí dětský šampus na přípitek pro všechny...


Po focení musela Ivet odjet zpět do Brna, aby stihla seminář. S ní odjeli vlastně všichni mí přátelé a já tak zůstala víceméně sama s Princem a rodinou. A se svědkem Prince a Appou. Takže jsem se až do večera, než jsme šli na pokoj užívat si svatební noc, tak trochu nudila. Ale sedět s rodinou se muselo. A dařilo se mi nebýt ani moc otrávená. U krájení dortu byla legrace, neboť jsme nevěděli, co je a co není jedlé. Anička chtěla testovat i plast, zda se dá jíst a máma raději volala cukrářce, zda to jíst může … Po nějaké chvíli jsme si šla sundat i svatební šaty, protože jediný, kdo se mnou pak mohl na záchod, byla moje šestiletá sestra - abych se mohla vyčurat, musela mi držet celé šaty… Ondrášek se začínal více čílit, protože mne tlačil korzet a celkově jsem se potila, protože byly těžké a my venku na sluníčku (uvnitř, kde se jedlo, bylo jen 15°C). S princem jsme šli na pokoj a konečně spolu byli chvilku sami jen my dva a prcek v bříšku. Princ na pokoji vyfotil nejvíc nejkrásnější fotku mne v šatech, jakou asi mám. Byla jsem unavená ale nadšená … A těšila jsem se, až půjdeme spát a budeme jen a jen spolu…

Jen my tři - já, Princ Robert a miminko Ondrášek.

Ale to jsem si musela ještě pár hodin odtrpět v pyžamu, s přejezdem na penzion a posloucháním toho, jak je to hrozné, že máme všude kočičí chlupy a že mi zadusí dítě a … Pak jsem to vzdala, nemělo smysl další hodiny jen sedět a mlčet (což jsem po odjezdu mých přátel dělala, navíc na penzionu nebyl ani brácha a sestra, šli hrát bowling) a přesvědčila jsem Prince, abychom už jeli.

Na zámku jsme zjistili, že nám nikdo nezapnul kotel, tedy nešla teplá voda - celkem problém, kdy už se mi chtělo po té nudě a ničem mezi lidma brečet. Naštěstí jsem si vzala toho nejlepšího muže na světě a vymyslel to tak, že intimní partie a nejvíce ulepené části těla jsme si oba mohli omýt v teplé vodě. Což se na svatební noc hodilo, že? Jediné, co se pro tento slušný blog hodí zmínit z oblasti svatební noci, je to, že jsem zažila opravdu luxusní orgasmus, jaký snad v životě ještě ne! Překrásný zámecký pokoj nás ukolébal ke spánku celkem brzy po půlnoci a ráno nás čekala teplá voda ve sprše. Se snídaní byly problémy, takže jsem si hned první ráno jako paní Modřínová i poplakala, jak mi všichni zkazili svatbu… A to jsem celou dobu nevěděla, že mi chybí moje milovaná kočka! To bych asi umřela! Miluji svého Prince o to více, že mi to neřekl, že mi v tomto ohromně ulehčil život.

Anička nám dala dáreček - zae jsem plakala...


Co mne ještě trošku mrzelo, že jsem na zámku nechala svoji svatební kytici, kterou jsem si chtěla usušit na památku. Pak jsem ale chytla za ruku Prince a věděla jsem, že ta nejhezčí pamatka na svatbu bude vždycky ON. Vzala jsem si opravdového Prince. A s odstupem času, kdy zapomínám na ty organizační chyby a jiné věci, co mne trápily, si vybavuji jen krásné věci - příjemný obřad i s polibkovou písničkou Love me like you do, focení plné pusinek a lásky a každičký okamžik s mým Princem. A za to ta svatba stála!

Tuhle fotku miluji ...


 


Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. června 2017 v 10:22 | Reagovat

Obrovitánsky gratuluju a přeju vám, ať jste spolu pořád šťastní a máte se vždycky tak rádi jako teď. :)
Moc ti to slušelo, nadchly mě šaty i ta krásná kytice. A na dort jsem byla zvědavá - je báječný! :)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 18. června 2017 v 10:47 | Reagovat

Jéééé ♥

Potvrzuje se to, že si nakonec pamatujeme hlavně to pěkné :-) a nejdůležitější je stejně to, že jste si to ano nakonec řekli a všechno to kolem jsou jen méně důležité kulisy <3

3 veruce veruce | Web | 18. června 2017 v 21:43 | Reagovat

Však já říkala, že ti to určitě slušelo, a tady je důkaz :-) Řekla bych, že na ty drobné nedostatky budete za pár let ještě  se smíchem vzpomínat 8-) Tak ať vám to spolu klape!

4 Jana Jana | E-mail | Web | 19. června 2017 v 8:27 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Šaty jsem měla největší ze salonu a úplně jsem se do nich zamilovala ... A kočky musí být všude!

[2]: Možná proto jsem i otálela se sepsáním článku :) Aby se to uklepalo a zůstalo jen to dobré :) No a teď se rozplývám u fotek :D

[3]: Děkujem! :) A doufám, že budu vzpomínat "jen" na to hezké (protože moje paměť... :D)

5 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 19. června 2017 v 15:30 | Reagovat

Dort i šaty jsi měla moc krásné! Vybrala sis dobře, která z nás má doma hollywoodského herce?! :D
Pokud jde o chybky, co se na svatbě udějí... tak hele, já měla naplánováno, jak mě Martin vůbec neuvidí, pak vejdu do síně a on mě tam prvně spatří, jak jdu uličkou, fotograf zachytá jeho první výraz..... ani prd, stál tam s jeho mámou, oba otočení celou dobu směrem k oddávajícímu!! Takže já šla, došla, a klepu mu na rameno, že už jsem jako tady... :D

6 Markéta Markéta | Web | 19. června 2017 v 15:52 | Reagovat

Moc blahopřeji a přeji vše krásné v životě.

7 Storycollector Storycollector | 19. června 2017 v 19:05 | Reagovat

Ten tvůj Princ je fakt sexy chlap. Úplný Robert Downey jr. :P

8 Vivian Vivian | Středa v 12:17 | Reagovat

Ooo, děkuju za článek, krásná svatba <3 Gratulace

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | Včera v 19:10 | Reagovat

Ty jsi fakt drnda, jsi kočka pro všechny, moc Ti to slušelo...!
Na svatbě se vždycky najdou nějaké chybičky, vsadím se, že dneska už Tě netrápí.

10 Antea Antea | Web | Včera v 19:36 | Reagovat

Je to nádhera! Hrozně moc vám to spolu sluší, působíte jako že patříte k sobě :-)

11 Jana Jana | E-mail | Web | Dnes v 8:51 | Reagovat

[5]: No mám jednu fotku, kde se na mne Princ kouká. A kouká na mne (to si aspoň pořád opakuji) a ne na maličkou sestru, která se trápí s okvětními lístky :) A Martin je originální :D

[6]: Děkujeme :)

[7]: Jo no, Ironmana/Sherlocka jsem vždy chtěla ...

[8]: není zač :) Děkujeme :)

[9]: Dneska už na ty chyby nemyslím. Ale ráno jsem brečela jak želva :)

[10]: :) děkujiiii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama