Pohovory ...

26. června 2017 v 16:51 | Jana |  Práce
Nikdo je extra nemá rád. Možná sociopat, ten si to vyloženě užívá … Většina z nás je zná ze strany lehké či těžší nervozity, protože chceme tu či onu práci. Někteří je znají i z druhé strany. Tam je nervozita jistě také, minimálně u těch prvních pár desítek. Než si člověk zvykne. Já jsem za poslední tři dny měla šanci být u sedmi pohovorů a to mne přivedlo k jakési sebereflexi.


1. Na pohovor chodím včas
Někdy se stane, že Vám ujede spoj nebo se ocitnete v zácpě (zácpu sami většinou nemáte). Což je vlastně omluvitelné jen na půl. Měli jste si to zařídit tak, abyste tam byli včas. Pokud vám o práci jde, opravdu o ni stojíte. A když už jdete pozdě, je přeci slušné alespoň zavolat, že jdete pozdě z toho a toho důvodu. Nakonec se při příchodu i omluvíte ještě jednou. Nebo jsem divná a nedělá se to?

Já osobně chodím tak o 15-20 minut dříve. Raději čekám někde blízko, ale vím přesně, v jakém domě, v jakém poschodí je ta či ona instituce. Pak se takových 10 minut předem nahlásím na recepci nebo zvoním/klepu na dveře. Kdybych se spletla, mám totiž právě 10 minut trochu se odrosit od trapasu, že jsem zaklepala na špatné dveře. Na jeden jediný pohovor jsem nešla na čas, ale na domluvu. Jela jsem do Prahy a informovala svoji nadřízenou, kde zrovna jsem (teď jsem na Florenci, teď přestupuji zde, za nějakých 10 minut bude šalina na Vámi zadané zastávce). Pokud se stane, že nestíhám (třeba na schůzku s klientem, kterému budu hlídat kočičku, tak volám raději 10 minut dopředu, co se děje).


2. Na pohovor chodím slušně oblečená
Léto je svině a svádí k různým módním kouskům, které na pohovor dvakrát přijatelné nejsou. Moc odhalená prsa? Moc krátká sukně? Ne, že by se někdy nebylo na co podívat, když jsem se vrátila z Amsterdamu, byla jsem fakt kost … A doufám, že zase budu. Ale teď by si minisukni rozhodně nevzala. A není to jen o sexy oblečení. Co takový metalový potisk trička? Nebo cyklistický dres? Dle zaměření budoucí vysněné práce je někdy i výrazná kérka či piersing na škodu …

Osobně na pohovory chodím v košili pastelové barvy (modrá nebo růžová) a černé sukni. Boty volím nejčastěji lodičky černé nebo bílé. Kombinuji k tomu i kabelku a obojek. Druhou košili mívám v autě - jistota je jistota. Když je chladněji, mám černé sako nebo lehký kabátek, který odkládám. Jelikož nemám tetování ani piersing, nic neschovávám. Dokonce si na pohovory (většinou do kanceláře) nechávám dělat gelové nehty.

No někdy první dojem ani hezké nehty a košile nezachrání ...

3. Na pohovoru zhruba vím, kam se hlásím
Přijde mi přirozené, že vím, u jaké firmy se hlásím o práci. Mám představu o své pracovní náplni a zběžně jsem projela internetové stránky potencionálního zaměstnavatele. Nebo to se dneska také už nesluší? Já osobně si dokonce vyhledávám lidi, se kterými budu mít u pohovoru tu čest. LinkedIn je skvělá věc. A ještě lepší věc je Facebook. Člověk se tam dozví takových věcí … Že pak alespoň adekvátně přizpůsobí svůj projev. A nebo ví, do čeho tak trochu jde … A když už nic jiného, eliminuje se tím strach z neznámého (aspoň trošku).

Sem by se dalo zahrnout i to, že pokud firma pracuje s přepravou zboží, nebudu si stěžovat na dopravce a poškozené balíky a … Nebo když se hlásím do kavárny, nebudu říkat, že nemám ráda kontakt s lidmi. Pokud chci pracovat se slepeckými psy, asi těžko na pohovoru budu mluvit jen o kočkách … A když jdu do reklamní společnosti, shlédnu pár reklam … Dokonce není vhodné při pohovoru na asistentku do advokátní kanceláře dělat hloupé vtipy o právnících (tohle mi říkala známá, nevěřila jsem, že byla schopná to udělat).

Vážně? Já budu pracovat v kavárně mezi lidmi?

4. Na pohovoru nejím, nežvýkám, nekouřím a nepiju alkoholické nápoje
Světe div se, fakt není úplně super přežvykovat během doby, kdy se ucházíte o zaměstnání a chcete působit jako člověk a ne přežvýkavý druh zvířete. Nikdy by mne nenapadlo během pohovoru jíst, pokud by to nebyl pohovor u oběda. Ale to se děje jen hrstce vyvolených. Co se týká alkoholu a kouření - myslím si, že v dnešní době jde pouze o třídící chytáky. Každopádně to přežvykování, které se týká i nás smrtelníků, …

Hezkej, co?


A jak jste na tom s pohovory vy?
Chodíte slušně a adekvátně své postavě oblečení? Nebo při 100 kilech (na 175 cm výšky) nosíte minisukni?
Chodíte včas? Umíte se omluvit, když jdete pozdě?
Víte, že žvýkačka na pohovor nepatří?
A zjišťujete si něco o firmě, kam se hlásíte?
 


Komentáře

1 veruce veruce | Web | 26. června 2017 v 17:26 | Reagovat

Já teda za svůj život absolvovala pohovory jen dva (bylo mi tehdy 19) a tohle všechno mi přišlo tak nějak automatické 8-)

2 m. m. | E-mail | Web | 26. června 2017 v 17:33 | Reagovat

Já už naštěstí na pohovoru nebyla spoustu let, ale kdyby na to znovu došlo, určitě bych se i ve vedru snažila obléct co nejadekvátněji. Radši mám kalhoty než sukně, takže ideálně něco slušného z tenkého materiálu, abych se v tom nevařila. A navrch slušnou halenku nebo tílko a přes něj tenkej svetřík. Pamatuju pár pohovorů, kde jsem se fakt snažila vyfiknout a maximálně jsem se vařila. To už nechci nikdy zažít, radši volím něco, co mi sedí a v čem se neuvařim, než se nutit do sukní, punčoch, podpatků a košil. Ale záleží samozřejmě taky na pozici.

Práce, co jsem dělala v posledních letech, si naštěstí vždycky vystačily s pohovorem po Skypu, a jelikož nešlo moc o vizáž, nebylo třeba se s tím tak vymýšlet a módit, jen prostě nemít na sobě pyžamo a bejt od pasu nahoru ve slušnym stavu :D

3 SAGI Style SAGI Style | Web | 26. června 2017 v 18:05 | Reagovat

Naštěstí jsem zatím nikdy nepřišla na pohovor pozdě, jelikož opravdu chodím klidně i půlhodiny napřed a radši jsem někde v okolí.
Co se týče oblečení, tak to hodně záleží na tom, kde se zrovna ucházím o místo. Sama o sobě chodím elegantně oblečená téměř denně, takže to pro mě zároveň není nic výjimečného. Ač jsem trochu extravagantní, tak právě kvůli tomu mě vždy přijali.
Vždy vím kam se hlásím, jelikož nikdy nemám zájem o práci o které nic nevím.
A netušila jsem, že někdo dokáže při pohovoru vypadat jako "póvl" se žvýkačkou a v klidu mluvit. - Neslušné!

4 Kája Kája | Web | 26. června 2017 v 18:35 | Reagovat

S předstihem, slušně oblečená, usměvavá... Chystám se o tom někdy napsat. Nejtěžší pro mě bylo se na daných místech představit. Kdyby bylo po mém, radši bych postávala před vchodem a čekala, že si mě někdo všimne. :D

5 Antea Antea | Web | 26. června 2017 v 19:42 | Reagovat

Když to tak čtu, tak si říkám, že já jsem úplně vzorná, jen tu žvýkačku občas mívám :-)

6 Poppy Poppy | E-mail | Web | 26. června 2017 v 20:19 | Reagovat

Mě by zajímalo, proč chodíš na pohovor, když za chvíli budeš rodit?

7 Veronika Veronika | Web | 27. června 2017 v 6:11 | Reagovat

Neměla jsem zatím čest s nějakým pohovorem, ale žádnou extravaganci bych si nebrala. Tím myslím i třeba veliký výstřih nebo minisukni, která se při posazení mění v opasek.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 27. června 2017 v 8:23 | Reagovat

[1]: No mně také, pohovorů jsem absolvovala více, ale nikdy tohle nebylo na škodu.

[2]: Já jsem zvyklá nosit silonky a lodičky, k tomu oblečení, takže pro mne to je vlastně rutina :) Ale Skype pohovory mají taky něco do sebe - zda se dotyčný zvládne aspoň učesat :D

[3]: To mi komentoval jeden mladík na FB, že chodí na pohovor tak, jak bude chodit do práce. Proto, jak jsem psala výše, mi nepřijde divné chodit sukýnkách - chodím tak téměř denně. resp.chodila.

[4]: Já nemám ráda pasáže o platu :)

[5]: Za žvýkačku jedna slečna neprošla (plus ještě za jednu věc, no :) )

[6]: Sedím na druhé straně stolu :) Na té, která práci nabízí :)

[7]: Ono když člověku o to místo jde a má rozum, tak volí střízlivě.

9 Radka Radka | Web | 27. června 2017 v 13:31 | Reagovat

Už ani nevím, jaký byl můj první pohovor, ale asi jsem nebyla úplně bravurně připravená. Pořád se ale lepším a v podstatě dodržuju ty zásady, o kterých píšeš. Teď končím školu, a tak je to docela aktuální téma.

10 Platan Platan | E-mail | Web | 28. června 2017 v 10:28 | Reagovat

Myslím si, že veci, ktoré uvádzaš by mali byť samozrejmosťou pre každého kto na pohovor ide. Najmä na to chodenie na čas často ľudia kašlú/nechávajú to na poslednú chvíľu. :-D

11 Simoneta blog Simoneta blog | Web | 28. června 2017 v 10:54 | Reagovat

Moc pěkný článek

12 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 28. června 2017 v 17:50 | Reagovat

Povětšinou jde hlavně zkrátka o sympatie vzbuzené ve druhém člověku, ale to bohužel nemá s pracovní kompetencí moc společného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama