O čem se moc nemluví

10. července 2017 v 11:30 | Jana |  Svišť
Jsou věci, o kterých se nemluví, protože prostě není proč. Všichni je berou automaticky, že to třeba k těhotenství patří. Navíc každá žena je jiná, každé tělo reaguje jinak. A když se zeptáte trošku přísnější doktorky nebo mámy/babičky/tchyně, tak vám odpoví, že to buď moc prožíváte, nebo že to je normální. Ovšem že vás to hodně trápí, to si tak jako nemáte komu postěžovat …


Těhotenství je doprovázeno mnoha jevy, které tak jako na chvilku mění vaše tělo a fyziologické procesy v něm. O prvním, nejznámějším jevu, jsem toho napsala už hodně. Zvracení. Někdo zvrací hodně a skončí na kapačkách. Někdo nezvrací vůbec a v klidečku si chodí do práce. I tady se najdou specialisti, kteří vám na vaše extrémní nevolnosti, díky kterým jste třeba i hospitalizováni, řeknou pouze to, že to máte zkousnout, zatnout zuby a myslet na jiné věci, zaměstnat hlavu. Hezká rada. Těm přeji, aby to sami zažili. Nejsem nepřející, ale pokud zvládám jen ležet a hrozí mi kapačky, krvácím a poslouchám tohle? Jako sorry, ale zkuste si to sami.



Co je další nepříjemný jev doprovázející zrod nového života? Pálení žáhy. Trpí jí mnoho žen. A zase - každá je jiná. Takže některá to pozná ve třetím trimestru a jiná už ve druhém … Hormony jsou mocné, zvětšující se nový život taky, takže váš žaludek a svěrač jsou pouhopouhými pěšáčky v tomto nelítostném souboji plném bolesti. Na žáhu naštěstí v pozdějším těhotenství můžete téměř cokoliv. Ale téměř cokoliv nezabírá. Na netu je tisíc milion rad, jak tomu předcházet. Funguje to stejně jako věštění z křišťálové koule. Vím o tom své, protože druhý trimestr byl prokletý a tento třetí, když na věc přijde, tak je také sajgon. Naštěstí mám teď klidné období a žáha zlobí jednou týdně. Takže všechny prostředky (soda, ocet, kyselá jablka, led, …) jsou schované a já můžu jíst cokoliv. Blbý ale je, že když nepálí žáha, tak se ze mne stává přežvýkavec. Kdo alespoň trochu dával ve škole pozor, tak ví, proč krávy pořád přežvykují. A ač je to nechutné - taky bych přežvykovala, kdyby bylo co. Žaludek mi totiž mnoho z potravy vrací. Jde o takové jakoby ublinkávání. Cítíte, že se vám vrací poslední sousta/hlty, a se zavřenýma očima polknete nebo se napijete. Můžete jít zvracet, proč ne, ale pak jde ven všechno. I to, co sníte hodinu potom. Plus voda … která je v těhotenství důležitá …


O některých věcech ale nejspíše nebudete chtít mluvit ani s partnerem, otcem dítěte. Věřte, že Princ je svatý. Neumím si představit, že bych byla těhotná s někým jiným. Je to dar z nebe, který se o mne stará jako o poklad. O mne a Ondráška pečuje tak, že se máme jako v bavlnce. Ale ani on nesnese moc dlouho moje prdy … Nikdy jsem neměla problém s pravidelným vyprazdňováním. Od půlky druhého trimestru je pro mne vykonávání velké potřeby vzácností - patřím mezi skupinu trpící zácpou. Vždycky jsem byla tak jako více uprděná. Ale dalo se to řešit rozumným stravováním a větráním. Teď? Ať sním cokoliv a větrám celý den, prostě to je hrozné. Pořád. Nejde to ani ovlivnit. Stydím se. Je mi to nepříjemné … Kdyby zvracení neubližovalo i miminku, raději bych zvracela než prděla, protože to je fakt obtěžující okolí. A když už jdu na záchod a celá šťastná si říkám, super, teď se vyprázdním, vyjedeme ze mne buď pár bobků nebo naprosto tekutá stolice (druhá skupina těhotných) a … No prostě jiný stav, u kterého i obyčejné věci smrdí jako skunk …



Bolesti zad možná někdo očekává a možná se na ně někdo i chystá. Já byla opravdu vykulená, když mne už v počátcích, bez jakéhokoliv bříška, chytla bolest zad tak, že jsem nemohla (a mnohdy stále nemohu) řídit auto. A co kdyby šlo jen o řízení. Vstát z postele, to je teprve peklo. Sedět na židli? No možná když sedíte přesně tak, jak si zrovna tělo představuje. Není to tak strašné a obtěžující jako prdění nebo žáha, ale je to nepříjemné, protože to dost omezuje. Naštěstí na to fungují teplé obklady (vyhřívaná dečka) a kočky. V pozdějších stádiích pouze ta dečka, protože na břicho si už nelehnete. Bolesti zad zde zmiňuji jen proto, že mohou začít kdykoliv, tak abyste nebyly jak vyorané myši, až vám nějaký 18.týden nepůjde vstát z postele. Můžou za to jak hormony, tak příprava spodku na porod. A jak roste bříško, tak i špatné držení těla.

A aby to nebyl jen další článek z tisíce, přihodím na závěr jednu příhodu. Nechutnou, takže kdo má po jídle nebo jí (nebo slabý žaludek), nechť zanechá čtení a jde si hledat rady, jak bojovat s pálením žáhy a co funguje na těhotenské nevolnosti …


Se všemi výše uvedenými jevy bojuji opravdu téměř celé těhotenství. Výjimku snad tvoří jen ta zácpa, takže možná proto jsem celou tu událost podcenila. Jakmile si totiž zvyknete na jisté projevy svého těla (sníte kečup a jdete zvracet), počítáte s nimi. Takže je úplně jasné, že když půjdete vedle do vesnice na meníčko a hned vám po něm nebude úplně OK, znamená to pálení žáhy s možným prohnáním střev. No a protože jste čuňata těhotné a fakt se chcete najíst, i na úkor následků to risknete - někdy se následky dostaví, jindy ne. Takový jídelní hazard. Jenže někdy vás tělo oblafne … A to se mi právě stalo.

Byli jsme se najíst do pizzerie a já si dala kuřecí maso s kaší. Hned mi po něm nebylo nejlépe, ale měla jsem fakt hlad. Zapila jsem to vodou a pocit divného na chvíli zmizel. Do večera mi bylo pořád tak jako divně, ale když máte velké břicho a malej se naučí, že když sedíte blbě, tak stačí kopnout do žaludku a hned má více místa, prostě si zvyknete, že vám je tak jako nonstop blbě. V noci, kolem jedenácté, mne pak začala nechutně pálet žáha. Tak jsem to snad ještě nezažila. Vyhrabala jsem se z postele a šla si dát sodu. Ulevilo se mi tak na hodinu a potom zase. Po 5 měsících s hlavou v záchodě mi Princ nadává, že si tou sodou vypínám žaludeční procesy. Ale opravdu šlo o použití po dlouhé době, takže jsem si dala silnější dávku. Usnula jsem na delší dobu i díky mojí Summince, která mi přišla vrnět do ouška. Jenže když pak přišel Princ a Summer odešla a já měla nabouraný spánek, začalo mi být i těžko. Vrtěla jsem se více než obvykle. I přes kosatčí rozměry jsem se více otáčela z boku na bok … Až jsem to kolem páté ráno nevydržela a vzala si kyblíka Pepu na záchod. No projelo mne to vrchem i spodem (a šlo především o oběd předcházejícího dne). Udělalo se mi dobře a šla jsem si psát k počítači a pak znovu spát.

Ráno jsem se probudila svěží a začali jsme řešit, kam půjdeme na oběd a že pak pojedu podepsat předávací papíry do práce, kde mi skončila smlouva. Asi v půlce toho rozhovoru mi začalo být trochu divně, ale ten pocit byl jako pocit hladu … Takže jsme jeli do Olympie, že tam v restauračce bude někde polévka. Šlo o svátek, proto jsme nešli na meníčko. Už v autě se pocit nevolnosti stupňoval, ale pořád šlo o klasickou hladovou nevolnost. Až v když jsme došli do míst jídelních a objednali si, tak jsem se začala neskutečně potit a myslela jsem na cokoliv, jen ne na jídlo a na to, kde jsem. Princ se začal rozčilovat, že jsme měli být doma … Pořád jsem si ale říkala, že asi mám jen hlad a průjem asi ještě jednou budu muset absolvovat. Zobla jsem si (doslova) polévky a odešla na toalety. Tam proběhlo vyprázdnění, mně se udělalo lépe a Princ mne nas*aný vyzvedl, protože jsem si objednala polévku a nesnědla ji, a že půjdeme nakoupit. Tak tento plán trval asi 30 sekund, než mi došlo, že i když jsem na toaletě byla snad 5-10 minut, že to není všechno…



Tak rychle, jako jsem se vracela do kabinky z chodby, jsem se v těhotenství ještě nepohybovala. Bohužel pro personál jsem se od dveří blijící netrefila do mísy a poblila i ji … Pak jsem si ještě klekla a nějakou chvíli setrvávala dávíc se a trpíc křečemi žaludku. No a protože jsem těhotná a všechno v mém těle na sebe tlačí, tak tyto procesy zatlačily na močový měchýř … Pokud hádáte, že jsem se počurala, hádáte správně. Naštěstí to odnesly jen kalhotky a já pak rychle zasáhla toaletním papírem, ale i tak …

Takže těhotná a počůraná Janička pak vlhčenými toaletními ubrousky utírala záchodovou mísu a nejbližší okolí a širokým krokem odcházela (po umytí rukou a obličeje) za Princem, který nevěděl, zda mne má zabít za nezodpovědné chování nebo odvézt do nemocnice… Nakonec mne celou ubrečenou odvezl na igelitem vyložené sedačce domů a moc to nekomentoval. Ono totiž já se tak styděla, tak mi bylo blbě a do toho jsem ještě brečela, že vlastně ani nebylo moc co říkat … Doma jsem zjistila, že jde nejspíše o střevní chřipku a zůstala celý den a ten následující v posteli … Když jsem volala na pohotovost, jestli mám přijet, tak mi řekli, že pouze pokud bych měla problémy i následující den (šla bych na kapačky)… Zhubla jsem dvě kila a měla strach o Ondráška ...



A poučení na závěr? Poslouchejte své tělo. A nesedejte si na veřejných záchodech na prkénko. Ne každý to po sobě zvládne uklidit a vydesinfikovat.
 


Komentáře

1 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 10. července 2017 v 15:09 | Reagovat

Dobrý Jani, dobrý. Ty víš jak člověka uklidnit a doporučit těhotenství :-D Po tomhle mám o 50% menší chuť být těhotná :-| Ale s počuráním bych si nedělala hlavu. To se děje i v dospělosti dnes a denně. Můžem se pochcat už jen ze smíchu, leknutím nebo nevědomky ve spaní.

2 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 10. července 2017 v 15:09 | Reagovat

[1]: Btw ale z mého okolí od žen co jsou již matky jsem o tak velkých problémech nikdy neslyšela...

3 Jana Jana | E-mail | Web | 10. července 2017 v 15:33 | Reagovat

[1]:[2]: naštěstí to není 100% času. takže těhotenství si i s tímto fakt užívám (respektive poslední dobou). Ale právě jsem o tom taky nikdy neslyšela a vždycky kolem mne byly ženy fit a v pohodě a bez sebemenšího problému. Takže jde asi o druhou stranu těhotenství. takže se s ní ani možná nesetkáš.

A to počurání - přidej si k tomu hormony a strach o miminko a máš z toho takový guláš ... :-D  :-D  :-D

4 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 10. července 2017 v 18:11 | Reagovat

[3]: Nó tak mě ještě napadá, že to nevím a ty jsi to nevěděla třeba proto že se o tom raději nemluví. :-D O trapných věcech, jak obě dobře víme, se zrovna moc nemluví :-P  8-) Prdění a kadění jsi totiž popsala tak dobře jak nikdo jiný :D

A druhá část: to si asi těžko představím protože nejsem těhotná. Vlastně ani nevím jak bych se cítila u takového počurání smíchem. Možná bych se smála o to víc protože jsem tele 8-O Ale dva týdny zpět jsme letěli na dovolenou, byl to můj první let a čurání jsem držela od doby co jsem sedla do sedačky. Byla jsem při vzletu jak pochcaná a hned jak to šlo jsem šla na toaletu. Tam jsem zjistila že jsem si cvrkla jak štěně :-D Nechápala jsem. Možná stačí jen vypjaté emoce a tělo neposlouchá. Ještě že v té chvíli ve mně dítě nebylo páč by bylo možný že bych se zechcala na sedačku v letadle při letu který trval 4 hodiny :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 10. července 2017 v 18:22 | Reagovat

[4]: ono tohle je všechno tak 1% celkových starosti. Sice to popisuji jako peklo,ale pak si člověk lehne a vidí jak se mu mexi břicho a všechno je zapomenuto :) a při lítání mi bylo vždycky jen zle od žaludku nebo jako malá jsem hrozne brečela :D ale asi jak píšeš, vypjaté emoce,soustředění jde jinam ...

6 Joina Joina | Web | 11. července 2017 v 12:18 | Reagovat

Napsala jsi to skvěle... Já tedy naštěstí těhotná nejsem, ale... některé věci mě děsí.
Nejvíce mě děsí zvracení a každý mě utišuje, že né u každého se to projeví a třeba u mojí mamky to nebylo.
Tak občas takové věci, které jsi zažila ti tedy nezávidím a docela se toho děsím... protože to od malička nesnáším...

7 Jana Jana | E-mail | Web | 11. července 2017 v 12:54 | Reagovat

[6]: Ale mají pravdu, někdo nezvrací vůbec nebo jen omylem, když má střevní chřipku ... někdo celé těhotenství projde jako zahradou radosti. A právě samé takové jsem znala. Proto mne udivilo, co všechno mi je a fakt jsem z toho byla i zdrclá, že nic nevydržím. Až mne pak i gynekoložka uklidňovala, že třeba 90% jejích těhotných pacientek má problémy se zády, některé ještě více než já. není se čeho děsit, je dobré být připravena :)

8 Eliss Eliss | Web | 13. července 2017 v 15:03 | Reagovat

Tu příhodu s těmi toaletami ti nezávidím, ale každý jsme jen člověk a může se to stát každé ženě. Doufám, že už tě nevolnosti netrápí :-)

9 Cecílie Cecílie | Web | 15. července 2017 v 11:41 | Reagovat

Jo, já v těhotenství "milovala" všechny články o tom, jak je super být těhotná a jak si to mám užívat. Když má člověk neustále pocit, že se každou chvíli pozvrací a občas se mu to i povede, jde to dost těžko. Vydrž a věř, že jednou na to budeš i tak vzpomínat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama