To to letí ...

2. července 2017 v 17:52 | Jana |  Svišť
Tak, jako jsem první tři měsíce trpěla a modlila se, aby už začal druhý trimestr, tak si teď říkám - kam zmizel?


Popravdě mi bylo špatně ještě dneska ráno. Ale úplně nesrovnatelně, jako tomu bylo do půlky května (kde jsem svatbu přežila snad jen silou vůle, s pálením žáhy a bolestmi zad). Dneska jsem si po práci (úklid domácnosti) sedla a vzala do rukou několik poučných mateřských knih. A s úlekem si tak nějak uvědomila, že už bych měla koukat po předporodních kurzech, porodních asistentkách a podobných věcech. Nebo uvědomila, v těch chytrých knihách, které jsem vlastně dva měsíce neviděla, je to všechno psáno. A něco mi naznačila i paní doktorka, když mi řekla, že miminko je pěkně rostlé, že jsem také kus baby, tak se není čemu divit. A tatínek také není tintítko malé.

Jen nevím, co bude mít, když pojedeme Audinou ...

Napsat článek o tom, že už mám druhý trimestr za sebou, mne vlastně napadlo nad chytrou knihou, kde se psalo, že miminka slyší už celkem dobře hlas maminky, začnou slyšet i hluboký hlas tatínka, zase otvírají oči a cucají vše, co jim proplave kolem pusy. Dále tam bylo psáno, co by asi maminka tak jako měla dělat. Hrozně mne potěšilo, že jsem normální a vše je pro mne intuitivní. Zrovna nedávno jsem si o tom psala s kamarádkou - zaručené rady nečtu, jen se zběžně informuji. Stejně to pak bude na mých instinktech, co s miminkem ano a co ne.

Ono k tomu druhému trimestru se asi nejvíce váže zklidnění. Proto jsem prožila v poklidu i svatbu, přestože mi ji svatebčané a obsluha kazili. Většinou mne stresuje právě okolí - ať už kvůli kočkám, nebo kvůli velikosti miminka (nejsme tabulkoví), nebo kvůli kojení, dudlíkům, … Tolik názorů je kolem … Že já jen sedím, hladím Ondráška v bříšku a těším se, až ten poklad bude s námi na světě. Zjistila jsem, že nemá vůbec smysl cokoliv řešit. Stejně už nebude nic tak, jak si co naplánuji. Vše se bude točit kolem toho človíčka, co na nás brzy vykoukne. Tak aspoň trénuji sama sebe.

Absolutně mimo téma? Možná, ale kocour musí být všude ....


Když nezvládnu uklidit, protože mne táhne bříško, tak prostě neuklidím. Když je mi zle, tak oběd pro Prince buď počká, nebo mi s ním pomůže. Když nezvládám jít na schůzku s chůvou a klientem, tak tam prostě nejdu. Ono si teď bříško většinou říká samo, co je vhodné a co už bych dělat neměla. Tak samo se to týká jídla a pohybu. Lidské tělo je opravdu důmyslný stroj, který když člověk poslouchá, tak funguje jako hodinky. Takže i když jsem na rizikovém těhotenství a do práce jsem se nevrátila (povšimněte si nového titulu blogu - již nepracuji na HPP…), je mi dobře. A jelikož je nás víc, tak nám více lidem a kočkám je dobře. Kočkám tedy v tom případě, že se zvládnu ohnout a dát jim najíst. Nebo když je Ondrášek nekope, když mi leží na klíně.

Zažívám teď velice krásné období a konečně chápu, co se těm těhotným ženám tolik líbí. Je to ten klid, ta pohoda. Ačkoliv moje váha atakuje metrák (no jo, před otěhotněním jsem nebyla zrovna fit) a bříško už je pořádný macek (ale není největší, jsem na tom zatím dobře!), takže se mi zle otáčí v posteli, vyjít schody začíná být fakt maraton a celkově je více oblečení malého než volného, je mi skvěle. Kdyby to tak bylo až do porodu, vůbec bych se nezlobila. Aspoň bych neměla před usnutím nutkání jít vyprat oblečení pro miminko či shánět další informace o porodních přáních, porodnicích a výbavičkách pro miminko. Ono se to fakt nezdá, ale ten čas letí. Takže brzy opravdu budu muset balit tašku do porodnice, shánět základní set výbavy krémů pro miminko (méně je více, ale co kdyby, že …), Princ bude kupovat miminku skříň a pak tam budeme skládat hadříky …


Už jsem holt těhotná ...

Měla bych asi začít řešit plenky … taky bych měla asi začít koukat po oblečení do porodnice pro miminko. Ale v tomto jediném si dávám na čas. Už tak je miminko větší, takže uvidíme, kde bude ke konci osmého měsíce, abych nemusela kupovat sety ve velikostech 50, 56 nebo 62. co si budeme povídat, sice peníze jsou, ale nač utrácet za každý set 400-500 korun, když to Ondrášek bude mít tak měsíc (do porodnice samozřejmě setík nový mít bude)? Proto jsem vděčná mamince, že mi po bráškovi poslala několik krabic plných oblečků pro toho našeho nejmenšího miláčka. A dokonce toho není ani tolik růžového, jak jsem se původně bála … A dalších cca 10 krabic na nás stále čeká …


Ale abych to své povídání nějak zakončila. Tak, jak by se dal první trimestr rozkouskovat či každý jev nějak popsat, tak to u toho druhého nejde. Bolí mne záda jako čert. Žáha mne někdy pálí tak, že se pozvracím. Ale to k tomu jinému stavu patří. A když mne nic netrápí, cítím se opravdu skvěle. Plus je Ondrášek beztak už teď malý zákeřňák škodolibý po mamince, protože maminku zlobí tím, že večer kopká jako blázen. Ale když přijde tatínek a položí ruku na bříško (aby pohyby konečně také cítil), tak všechen pohyb rázem ustane (takže si Princ dělá legraci, že kopání a pohyby jsou v mé hlavě a ne břiše).

No dobře, přece jen trochu pracuji ... Fotka z pohovorů na kočičí chůvu u mne doma .

PS: Bude založena i rubrika radosti a strasti mateřství, takže to nebude všechno jen sluníčkové (třeba právě články o oblečení).
 


Komentáře

1 MámaNaPlnýÚvazek MámaNaPlnýÚvazek | 3. července 2017 v 14:41 | Reagovat

Moc gratuluji k miminku. Bříško máš na druhý trimestr teda pořádný, to bude chlap krev a mlíko po mámě :D. Já měla takový škvrně malinký, že bych dala nevim co za to být v tu dobu metráková, aby se mi narodila aspoň trošku větší. A být na svatbě těhotná, to bych asi nedala. Všichni ti řvoucí podnapilý svatebčané a ani bych si nemohla zatančit s manželem :D. To by mi to taky dost kazilo. Zatím držím palečky a těším se na další článek. :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 5. července 2017 v 8:57 | Reagovat

[1]:Fotka je zavádějící, neb je focena tak den dva před napsáním článku (tedy trimestr třetí :D). Ale jinou nemám, nefotím se ... Na svatbě těhotná bylo fajn, stejně se netančilo (a netančilo by se ani kdybych těhotná nebyla) a alkohol by taktéž nebyl (ani já ani manžel nepijeme, moc) - taková jiná svatba to byla :)

3 m. m. | E-mail | Web | 5. července 2017 v 12:26 | Reagovat

Kočičí chůva? Jeden z mých naprostých dream jobů! :)

4 Iris Iris | E-mail | Web | 8. července 2017 v 10:46 | Reagovat

Úplně jsi mě vrátila do doby, kdy jsem byla těhotná O_O  :-D je to něco úžasnýho, ovšem dá to i zabrat.
Dostal mě ten dudlík s tím W :D a co bude mít v audině :D  :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 8. července 2017 v 13:56 | Reagovat

[3]: Vidíš, na začátku prázdnin jsme hledali jak do Brna tak do Prahy :)

[4]: Jo, hodně si to poslední dobou užívám a učím se hodně velikému respektu jednak k sobě samé a pak i k miminku a celkově se mění priority. No a dudlík, já si říkala, že když už mám kluka, tak tu musí být ten nějaký auto-stereotyp, no ne ... A WV jsou kvalitní auta, takže malej bude "kojenej" kvalitou :-D ale mám pocit, že zrovna z porodnice pojedeme audinkou :-D  :-D  :-D

6 m. m. | E-mail | Web | 10. července 2017 v 18:14 | Reagovat

[5]: Pro mě to teď aktuální neni, jsem do ledna v Anglii, ale rozhodně jsem si pohrávala s tou myšlenkou do budoucnosti. Nevím, je to asi jediná práce, kterou si dovedu představit dělat v Čechách, která by mi fakt sedla jako prdel na nočník. Dá se to po Praze i bez řidičáku nebo je ho třeba?

Já když jsem o tom slyšela poprvé, tak jsem na to čuměla snad pět minut s bradou na podlaze a říkala si, tyvado, jaktože o tomhle slyšim až teď! :D Zajímalo by mě, jak na to probíhají pohovory a čím se vlastně může jeden závislák na kočkách odlišit od zbytku závisláků na kočkách. Takových nás musí být strašně moc, tedy obří nápor na ty pozice.

7 Jana Jana | E-mail | Web | 10. července 2017 v 18:19 | Reagovat

[6]: to jsou otázky na pražský tým :) třeba v Brne je řidičák velká výhoda :) a pohovory jsou složité no. Ono jen se k němu dostat dá hodně zabrat (minimálně těm co vybírají) :)

8 m. m. | E-mail | Web | 10. července 2017 v 21:08 | Reagovat

[7]: Uf, no tak uvidíme, třeba to jednou budu zkoušet :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama