Pozastavení se

12. srpna 2017 v 18:40 | Jana
Čas od času je třeba se zastavit, nadechnout se a tak trochu popřemýšlet.


Začnu asi kočičími věcmi … Pomalu ale jistě se smiřuji s tím, že nebudu pracovat. Určitě ale nechci skončit minimálně s psaním o kočkách. Sice mne to neživí a asi by dlouho ani neuživilo (minimálně ne mne a moje dva chlupaté dezertéry, jejichž loajalita silně inklinuje k mužské části naší domácnosti…). Ale je to forma toho, jak se udržet při zdravé mysli, nezbláznit se a stále být ve střehu, co se týče v závorce zmíněných oblud. Je to vlastně i jediná věc, která mne drží od zbláznění se z toho, že jsem nevystudovala vysokou školu a jsem tedy pohopouhý břídil s maturitou (která dnes stojí za starou bačkoru, když vidím tu úroveň).

Asi jste si všimli, že zde nevychází nijak extra zaměřené kočičí články. To proto, že se Janička zaprodala a publikuje pouze do kočičích novin či čas od času se jí podaří uchytit v papírových časopisech. A s tím souvisí exkluzivita (snad jsem zvolila správný pojem). Moje odborněji laděné články jsou k nalezení na webu HolidayCat, kde mi aktuálně vyšel článek o kočičí obezitě (odkaz + níže). Je psán i hodně z praxe, neboť kocour Vader je teď úplně jiný - štíhlý především. Tele s mastnými zády to je pořád. Taky má pořád celkem dost kilo, takže to hezky duní, když seskakuje … Saminka je pořád drobounka princezna, která je věčně naštvaná a nespokojená. Dobře, abych jí nekřivdila, je spokojená, pokud spí se mnou v posteli a není tam ani Vader ani Princ.


Dále si nebudeme lhát do kapsy a na rovinu si přiznáme, že mým zájmem číslo jedna je, a ještě dlouho bude, Svišť. Ať se snažím jakkoliv, prostě můj svět se teď točí kolem něj. Aktuálně kolem nosítek a bundy, která zakryje i nosítko. Netrpělivě čekám, až jej budu svírat v náručí a plakat radostí, co za rošťáka jsme to stvořili. Mezitím se snažím doma poslouchat, nosit obojek (když zrovna nezvracím) a čas od času dokonce rozjímám nad tím, jestli jsem pořád psychicky blázen. Už nějakou dobu jsem odloučena od Víly, protože jaksi nebylo potřeba.

Ono už od žádosti o ruku se toho doma tolik změnilo. Jakoby někdo mávl kouzelným proutkem a Janička byla najednou zdravá. Více samostatná, nějak více sebevědomá a hlavně strašně spokojená. Takový první krok do toho pomyslného konce pohádky - a žili spolu šťastně až do smrti. Jsem pořád škodolibá a mnohdy ošklivě zlá, ale už ne vůči svému manželovi. Občas mi to ujede, ale to je na jiné povídání (strach z toho, co bude - porod, šestinedělí, … a tak občas ujedou nervy no). Po zásnubám přišlo tak jako chtěné/nechtěné těhotenství. Všichni říkali, že neotěhotním… Jen můj Princ věřil v to, že to bude bez problému. A nakonec? Hned jak to šlo, tak to šlo. Takže celé svatební přípravy jsem prožívala víceméně v klidu, protože najednou se objevil druhý nejdůležitější člověk v mém světě. A to se stalo dalším kouzelným proutkem, který mne uzdravil. Dokážu jít sama do kina, chodím běžně sama nakupovat do Olympie a není mi to nepříjemné víc než komukoliv jinému, kdo nemá rád lidi. Myslím, že bych zvládla i ZOO sama, ale zase proč, když to je rodinná záležitost.



Nejzajímavější na tom je, že Princ se za celou dobu vlastně vůbec nezměnil. Možná si více stříhá vlasy a nechává si vousy. Ale co se týká jeho chování či vystupování či čehokoliv jiného - je pořád stejný. Ba možná je lepší v tom, jak do mne vidí a odhaduje, na co asi myslím. Největší pokrok vidím sama u sebe. Díky Víle najednou umím více mluvit. Není to úplně výhra, pořád se lépe vyjadřuji psaným slovem než mluveným, ale snažím se. Méně se vztekám. Aplikuji na sebe to, co jsem učila děti. Stále jsem jim pokládala otázky, až si na řešení přišly samy. A co dělala Víla? Krom toho, že ve většině případů dala za pravdu tomu protivnému a vševědoucímu chlapovi, kterého jsem si vzala za muže? Víla mi pokládala otázky a já musela přemýšlet. Teď, když se chci vztekat nebo být ten největší chudák na světě, protože se neshodneme s Princem nebo ho nechápu, tak se prvně snažím uklidnit a mluvit sama se sebou, kde je zakopaný pes. A hle, ono to funguje. Nefunguje to okamžitě, protože dostat se přes moje ego dá někdy dost práce.

Proč ale vznikl celý tento článek?


Jednak jak jsem zmínila v úvodu - psaním se sice neuživím, ale drží mne to pohromadě co se týká jakéhosi sebeuplatnění ve světě mimo zdi mého království. A pak taky Facebook (jak originální, že?). 11.8. mi nabídl vzpomínku. Vzpomínku na článek, který jsem psala před rokem. Odkaz na něj je ZDE. Je to celkem hluboký článek o tom, jak se cítím a jak mi hned napoprvé Víla pomohla. A také je v něm batůžek … Maličké zavazadlo, které jsem měla sbalené pro případ nouze, že bych musela odejít. Maličké zavazadlo s kartáčkem, pastou, kreditkou, … Víte, přišlo mi to hrozně dojemné, že jsem před rokem psala o tom, že mám strach, že zase budu muset odejít. Na druhou stranu jsem byla už tehdy neskutečně při vědomí, na čem mi opravdu záleží. A to se nezměnilo. A je skoro až magické, že je tomu rok a já mám ve skříni zase sbalené zavazadlo. Tentokrát ne k útěku, ale ke startu úplně nové životní etapy. Pokud to někomu nedošlo, jde o tašku do porodnice…


Je fajn mít po boku někoho, kdo vám věří víc než vy sám sobě a dodrží každé slovo, které dá …
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 19:19 | Reagovat

Milá Jano,
ta poslední fotka je moc pěkná. Přečetla jsem oba články. Držím Ti pěsti, určitě všechno zvládneš a budeš šťastná.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 19:24 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Šťastná už jsem, jen na to občas zapomenu :)

3 Pear Pear | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 19:39 | Reagovat

Mám za sebou náročné období a aktuálně to budoucí i kapku nejisté, takže jsem v poslední době těch zastavení se a popřemýšlení měla habakuk. A je to asi jedna z nejlepších věcí, co člověk může udělat, protože ať už je výsledek jakýkoli, člověk se tím popřemýšlením pokusil něco udělat a jen tak nevláčel za sebou problém.
Jsem moc ráda, že se toho po roce u tebe tolik změnilo a ta poslední fotka jen dokazuje to, že nová další etapa se před tebou jen otevírá. Dítě je sice občas i takovým malým neštěstím, ale převládá to, že je to ta šťastná část života a tak buď jednoduše šťastná a věřím, že když se na malého podíváš, připomeneš si vždy, že šťastná jsi a už na to tím pádem nikdy nezapomeneš. ;)
Doufám, že můj sálodlouhý komentář má v sobě alespoň trochu té logiky. :)

4 Eliss Eliss | Web | 12. srpna 2017 v 20:42 | Reagovat

Koukám že máš stejnou peřinu :-D  Přeji ti hodně štěstí s miminkem, a ať jsi šťastná už napořád :-)

5 Lenča Lenča | Web | 12. srpna 2017 v 22:24 | Reagovat

Také přeji hodně štěstí s miminkem i do budoucna :-)

6 Kay Kay | Web | 13. srpna 2017 v 0:12 | Reagovat

Krádny článok na zamyslenie a prajem veľa šťastia a len a len to najlepšie do budúcna!! :-)

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 13. srpna 2017 v 13:35 | Reagovat

Někdy to ohlédnutí se na to, co bylo před rokem, což není zase tak dávno, stojí za to :-) já když si pomyslím, že ještě před rokem v tento den jsem si nebyla jistá tím, jestli veškerá má snaha o získání přítelova srdce není vlastně marná, a za dva týdny to bude rok, co se mi život obrátil vzhůru nohama, když se mi splnilo zbožné přání a on mě prvně políbil <3 a hle, za pár měsíců nás čeká společné bydlení... :-D to by mě prostě před rokem ani nenapadlo :-D

Přeju ti, ať ti to štěstí, které teď máš ve všech důležitých aspektech života, vydrží co nejdéle a hlavně ať se Svišť narodí v pořádku a bude vám ve zdraví dělat jen radost! :-)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 11:39 | Reagovat

[3]: Ono já se snažím moc nehloubat nad minulostí, protože stejně už toho moc nevyřeším. jen mi muž občas připomíná, co bylo, abych si uvědomila některé věci. A teď i FB :)

[4]: Značka Marko, mám pocit. protože je na zip :D

[5]: Děkuji :)

[6]: Děkuji :)

[7]: A vidíš, i na tebe jsem myslela, když jsem nad tím tak dumala... Jak je to vlastně dlouho, co jsi mi psala o tom stěhování a kdy že jste se dali dohromady... pak ta "krize" (viz obrázek z FB, proč mi nestartuje motorka) ... Jsem hrozně ráda, že mám v životě i někoho jako ty, koho takto dlouhodobě mám možnost vidět a vidět, že se mění i věci a lidi kolem, ne jen já :) Držíš mne v reálném světě ;)

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 11:57 | Reagovat

[8]: Jeeee, to je kráááásný <3 :) díky, že mě máš :D :)

10 Kája Kája | E-mail | Web | Úterý v 18:15 | Reagovat

Je to strašně krásnej článek a hlavně ten závěr o zavazadlech, mě rozněžnil. Víš, všichni jsme tu četli, co jsi prožila, jaké jsi měla strachy a když vidíme ten pohádkovej závěr, radujeme se s Tebou :)

11 Jana Jana | E-mail | Web | Včera v 8:51 | Reagovat

[9]: <3 :D

[10]: To jsem hrozně ráda :) Já u psaní tohoto článku brečela jak želva... A pak při dalších asi 5 čteních taky... No a teď, po nějaké době, zase ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama