Co mi není rovno ...

10. září 2017 v 7:54 | Jana |  Dumám
... po tom je mi hovno. Ale to by nevznikl takový článek. Problematika matek samoživitelek a nedostatečných příjmů mi tak trochu vrtá hlavou delší dobu.

... výraz "do čeho se to zase se*eš?"...


Nechápu, proč si lidé s nedostatečným příjmem či nevyhovujícím partnerem pořizují děti. Ano, do této kategorie jsem spadala také. Nějakou náhodou se stalo, že jsem s transT otěhotněla a čekala Mněňavku. On by se k tomu nepostavil jako chlap, přestože měl koule. A i když mi máma podala pomocnou ruku, měla jsem strach. Nakonec to skončilo, jak to asi skončit mělo. Chápu, že takových náhod, jako byla Měňavka, je na světě asi více. Co na světě, stačí v České republice. Ale jakmile jsem se rozhodla, že již nikdy nebudu sama, nenapadlo mne přemýšlet, že nebudu mít na kadeřnici, že budu nosit obnošené oblečení a že budu třít bídu s nouzí. Vlítla jsem do toho a musela bych se začít otáčet. Nebyl by čas ani peníze na něco jiného. Takže náhody chápu, respektive dokážu se do takových matek vcítit.


Nedokážu se ovšem vcítit do žen, které mají za muže kretény, na které si stěžují ještě před otěhotněním. Pak se diví, že se i ony chovají jako semetriky a chlap jim zdrhne (FB je toho plný).I kdyby se jako semetriky nechovaly, o tom, jak se muži ke své roli neumí postavit, jsem již psala. Pak dokážu jen hůře pochopit lidi, kteří mají opravdu mizerná povolání a přesto do dítěte jdou. Dokážu pochopit, že finance by neměly být překážkou pro kohokoliv mít vlastní rodinu, předat své geny dále (i když někteří by to raději dělat neměli, ale to je můj osobní názor). Ale proč si tito lidé pak stěžují, že mají málo peněz? To nepočítali dopředu? Nebo proč aspoň jeden z nich pořádně nedrží kasu a nehlídá toho druhého v kupování blbin? Polovinu věcí, kterou lidé nakoupí pro dítě, ani nevyužijí, nebo se dají nahradit tím, co je doma (např.přebalovací pult - moje sestra žádný neměla, zvládl to gauč nebo postel, není tím nijak postižena).

Všichni potřebují mít to nejlepší pro své dítě. Nedejbože, když je první. To musí být všechno spešl. Proč to tak lidé nemají u druhého? Proč najednou u druhého kočárek doma nevadí? Že nemá úplně nové oblečení do porodnice? Přijde mi to od rodičů dost povrchní. Hlavně to ohánění se, jak musí mít kočárek úplně nový, protože jde přeci o první dítě! Nechápejte mne zle, kdo na to má, ať si to kupuje. Stejně jako kdo má na šátek za 10 tisíc - ať v tom to dítě nosí. Mně jde primárně opravdu o lidi, kteří si stěžují a pak peníze vyhazují do fialových kontejnerů nebo si berou hrozné půjčky. Respektive ještě o ty, kteří tohle všechno propírají veřejně a stěžují si. Jistě je plno takových, kteří prostě mlčí, nemají potřebu se svojí situací chlubit. Osobně bych s Měňavkou patřila do skupiny, která mlčí. Nepotřebuji, aby každý věděl, jak na něco nemám peníze (paradoxně teď s Princem mi jde - ač nerada - přiznat, že nemám na to jezdit po kavárnách a čajovnách v Brně, že stejně tak si kávu nebo čaj mohu dát s kamarádkou doma. Dříve bych se na něco vymluvila - čas, práce, psi,...).


No a pak je tu pro mne nová skupina lidí, se kterou se poměrně často setkávám, ale registruji ji až poslední dobou. Lidé, kteří sami mají málo a ještě dávají peníze dalším. Chvilku jsem bojovala s pocitem, jak to je krásné. Že z toho mála co mám se snažím ještě někomu pomoci. Znáte ty soucitné obrázky, kdy bezdomovec dá darované jídlo svému psovi, než aby se najedl sám. To mne bere za srdce. To, když dělají lidé pro sebe navzájem, je krásné.

Jenže bezdomovec a pes moc na výběr nemá. Kdežto veřejně se přiznat, že si někdo musel půjčit peníze, aby mohl dát zbytek své výplaty na pomoc nějakému útulku - to mi přijde trochu přitažené za vlasy. Jasně, stane se, že se člověk někdy přepočítá a musí si půjčit. Jenže když se to stane jednou či dvakrát, měl by být natolik rozumný, aby se to nestalo příště (vlastní zkušenost). Třeba když nový zub stojí o 5 tisíc více, než zrovna máte do výplaty. Doktorům se platit musí a jíst se také musí. Poučení do příště? Větší rezerva než 5 tisíc. Možná namítnete, že nový zub je stejné vyhození peněz jako darování útulku (psímu, kočičímu, lidksému,...). Nový zub je navíc dost sobecký, protože pomůže jen vám (že na skoro celý zbytek života, to už je vedlejší, protože pejsci v útulku budou týden mít co jíst!).

Zdroj obrázku - Facebook

Nechci, aby to vyznělo nějak zle. A jak píšu v nadpisu a perexu - co mi není rovno, po tom je mi hovno. Ale fakt mi to vrtá hlavou. Nejspíše i proto, zda bych byla i já taková potroublá, kdybych neměla Prince. Mám pár stovek do výplaty, nemám našetřeno bokem, protože prostě platím nájem, dluhy, jím a jezdím do práce (extrémní případy chodí třeba na sushi nebo si kupují věci, které aktuálně nepotřebují) - a co udělám? Uvidím an FB výzku k pomoci nějakému depozitu... Tak sednu k internetbankingu a posledních 200 korun pošlu tam. A pak jdu a volám mamince/babičce/sourozenci, zda by mi nepůjčili, protože jsem se před chvílí rozhodla udělat správnou věc.

Nepřijde vám to ujeté? Princ mi třeba nezakazuje pomáhat depozitům v rámci bazarů. Když tam najdu něco, co se nám nebo kočkám hodí, rád mi to dopřeje. Pokud máme doma něco, co nepotřebujeme (deky, povlečení, peřiny, ...) - opět nemá problém s tím, že se to dá na pomoc těm, kteří potřebují. Pokud mám doma vše hotovo a on má nachystanou večeři, je plná lednice, nezanedbávám jeho nebo Sviště - klidně můžu jít pomáhat do útulků, depozit, dávat polévku bezdomovcům. Když to vezmu kolem a kolem, tohle po mne vždy chtěla i moje máma - prvně povinnosti, pak radosti. Pokud mám tak málo, že sotva vyžiju já, nebudu dávat dál. Sice se říká, čím více dáš, tím více se ti vrátí. Ale k čemu je vám dneska dobrá karma, když zítra a další dny nemáte co jíst?


Na tohle téma se doma občas bavíme, když chci adoptovat (minimálně) deset dalších koček, protože jsou všechny chudinky bez domova. Jednak teda Princ, přestože naše kočky miluje, nechápe moji potřebu mít plný dům koček, a pak nechápe, kde beru tu jistotu peněz. Dost často mi říká, že si peněz vůbec nevážím. Že se mám dobře, jak se mám, je hlavně díky jeho příjmu a tomu, že je tak dobrý, že si ho některé firmy "nemohou dovolit" (to přiznávám já, on by si nedovolil mi tohle předhodit, není hulvát). Z toho mi tedy vyplývá, že i když já sama umím vydělat dost a přežít, nemám vůbec žádnou finanční gramotnost. A většina národa ji evidentně nemá. Jinak nechápu, proč lidé neustále fňukají, jak nemají peníze. Nebo se chlubí tím, že týden do výplaty nemají co jíst, protože dali peníze tomu či onomu depozitu. V mém případě se občas jedná o náhlý popud koupit své sestře cokoliv, na co si ukáže, protože je prostě rozkošně sladká (ale to je opravdu sobecké na rozdíl od peněz daných kočkám).

Abych to nějak uzavřela. Opět - co mi není rovno ... Ale řeším to trochu jako projev vděčnosti svému manželovi, že se máme doma dobře. Že je ten, kdo má rozum v hlavě, a brání mi dělat věci, které by mne dostaly do spirály chudoby. Sice plné chlupatého štěstí, ale co si budeme povídat - pomáhat se dá i jinak (než že budu ždímat stát na dávkách a podpoře)...
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. září 2017 v 10:08 | Reagovat

K tomu výroku Bělobrádka, aby si ženská našla chlapa: Nepřipadá mi tak hloupý. Odpovědnost za dítě musí mít především žena a ne špatný výběr posléze házet na stát a dožadovat se dávek. A stát by měl více podporovat tradiční rodiny, nemůžu si pomoct, nic lepší zatím není... :-)

2 Atheira Atheira | Web | 10. září 2017 v 10:15 | Reagovat

Jsem v pohodě s pomáháním tím stylem, že věnuji jídlo (nebo jiné věci, které jsou potřeba) na psy nebo kočky atd.- kor v případě, že nakoupím něco, co mi nakonec mrcha nechce jíst. Nebo v rámci nějaké (třeba často bývají vánoční) akce nějak pomohu - většinou ale ne tak, že sednu a z účtu posílám peníze. Nemám ráda, když nevím, co s nima nakonec bude...
Teď mám finanční rezervu celkem velkou, takovou, že se nebojím utrácet (ale musím pořádně zaklepat), i tak ale koukám, komu co posílám a kam své peníze věnuju. Když jsem ale po škole hledala práci a měla jen pár šupů z brigád, zajímala jsem se hlavně o to, abych měla peníze pro sebe a svoje zvířata. Asi trochu sobecky, ale všechny dobročinný činosti spočívající ve věnování peněz šly stranou. Když se fakt chce, jde pomoct i jinak, i kdyby měl člověk jenom chodit třeba venčit psy do útulku. Což jsem nedělala, protože bych se tam musela nějak dopravovat a to by byly prachy navíc, ale v té době jsem si vzala dva potkany, kteří by do pár dní dost možná skončili v lese. A přišlo mi, že to mělo mnohem větší smysl než poslat někomu těch pár korun, který mu stejně moc nepomůžou, ale pro mě jsou dost podstatný a rozhodně by mi chyběly. Nějak vnímám jako větší pomoc, když se někdo angažuje v pomoci někomu konkrétnímu a dá mu svým jednáním kloudný život. Ale posílání peněz na nějakou ještě k tomu třeba ne úplně definovanou činnost, jak řečeno - jenom na podporu nějaké organizace - nemám moc ráda. Když chci pomoct, jdu za někým konkrétním a třeba u zvířat si rovnou nějaké vezmu a pomůžu mu, případně se zasadím o nalezení mu lepšího domova. Posílání zanedbatelných částek (a že pokud se nejedná o desetitisíce, tak to často fakt zanedbatelný částky jsou) mi nikdy nepřišlo úplně jako opravdová pomoc. Jen prostředek pro některý lidi, jak si přijít lepší... Jakože přece dělaj něco dobrýho, ne?

3 Ď Ď | 10. září 2017 v 10:54 | Reagovat

Sto třicet koček objevila francouzská policie v bytě na pařížském předměstí s výměrou pouhých 25 metrů čtverečních. Ženu, která v něm žila, policisté na místě zadrželi. O výjimečném případě týrání zvířat informovala policejní prefektura.   TAKÉ MILOVNICE KOČEK

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2017 v 15:16 | Reagovat

Já žiju asi trošku jinde :-(
Třeba moje sousedka... Celé roky podnikala, vedla hospody, penziony, jezdila po poutích...
Pořídila si tři děti a chlap si našel osmnáctku. Ona je teď na ty tři kluky sama a nespolehlivý bývalý jí ani neplatí alimenty.
Ona je na mateřské a s ročním prckem toho moc nevydělá, ani když jsou větší ve škole a školce.
Navíc šla na poslední mateřskou rovnou z mateřské, takže jí má automaticky na čtyři roky, momentálně asi tři a půl tisíce.
Za tohle ona nemůže.
Rezervu nemá. Nejen to, poslední podnik nevyšel, takže rezerva v čoudu a dvě mega dluhů...
V tomhle všem je ještě nevinně...
No jo, ale ona je bez peněz, dluží za nájem a pak jde a koupí si tři pitomé prstýnky, protože stály jen 45 korun...
Tak a tohle už nechápu. Tohle už je moc...

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 10. září 2017 v 20:34 | Reagovat

Jestli to dobře chápu, tak je autorka sama finančně negramotná (ale zachraňuje to její muž) a podivuje se nad finanční negramotností ostatních?

6 Jana Jana | E-mail | Web | 10. září 2017 v 21:00 | Reagovat

[1]: tak já s ním v zásadě také souhlasím.  I s tím, co jsi v komentáři napsala. Ale nejsem si jistá, zda bych zvládla adekvátně takové tema podat :)

[2]: ja právě šetřit moc neumím, ale to,co popisuješ, mi přijde naprosto normální ... proste pokud nemám co do huby,nebudu cpát prachy jinam ...

[3]: he he :)

[4]: to člověk nepochopí no. Ale zase pokud nemá z čeho davat, tak ji asi netrápí ani dluhy už ...

[5]: jsem finanční tele, ale natolik blba  jako ti lidi zase nejsem. Minimálně ne natolik,abych se chlubila, že týden před výplatou bez rezervy posílám poslední peníze nějak neziskovce...

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 11. září 2017 v 10:46 | Reagovat

Hehe, finanční gramotnost.. Na tohle téma jsem psala diplomovou práci :-D a byť jsem nedělala žádný výzkum, myslím si, že většina naší populace má skutečně nízkou míru finanční gramotnosti. Je to přesně tak, jak píšeš. Ti lidi vůbec nemyslí dopředu! A kdyby ty svoje poslední peníze aspoň vážně utráceli za pomoc druhým.. to si sice taky ťukáš na hlavu, ale aspoň se teda najedí jiní, když ne oni. Ale že někdo utratí poslední peníze za pí*oviny, které nepotřebuje, ale moc se mu líbí nebo je "nutně potřebuje" a druhý den somruje u příbuzných (v lepším případě) nebo volá do Providentu (cesta do pekla), tak to mi rozum nebere.
Ale abych nekázala vodu a nepila víno: vlastní příjmy mám někdy od patnácti let (sirotčí důchod, brigády a teď práce). Občas mi to ujelo a máma mě musela založit (nutno podotknout, že z toho sirotčího jsem si dobíjela kartičku na autobus, platila si naftu do auta a paušál na mobil, takže mi zase tolik nezbývalo), teď co pracuju, tak si nestěžuju, protože nestrádám. Ale ještě nikdy se mi nepodařilo si vytvořit rezervu. :-D Prostě ne. Na druhou stranu si ale ze svých peněz platím stavební spoření, penzijko a životko a dvakrát do roka povinné ručení. A to nejzásadnější - nemám žádné dluhy. Nemám ani nic na splátky. A když můžu, snažím se komukoli prodej na splátky rozmluvit (pokud se teda bavíme o spotřebitelském úvěru - vezmeš si pračku na splátky a platíš dva roky půjčku Cetelemu; něco jiného se skutečně domluvit, např. se zubařem, že mu ten zub/rovnátka/cokoli zaplatíš na třikrát).
Takže sečteno podtrženo: nezvládám šetřit, ale žiju si velmi dobře. A věřím tomu, že v případě dítěte bych se dokázala uskromnit a vybrat si, co opravdu potřebuju a co ne a nelpěla bych na tom, aby to bylo nové. Zkrátka, nějaký základ snad mám :D :)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. září 2017 v 12:45 | Reagovat

no vidíš a nám každý druhý v okolí vyčítal že s dítětem čekáme tak dlouho a nedokázali pochopit že nejdřív se chceme v práci někde posunout, abychom měli peníze a koupit domek a mít finanční rezervu, říkali to se nějak udělá ale podle mě to není takové snadné a nakonec ta fin.rezerva bodla

k tomu přebalovacímu pultu, dá se i bez toho ale já spotřebovala moc savých podložek a lezlo to do peněz, tak jsem koupila 2 přebalovací pulty a pod prcka dávám látkovou plenu a nemůžu si to vynachválit, konečně me nebolí v kříži a moc nestály

9 Jana Jana | E-mail | 17. září 2017 v 8:23 | Reagovat

[7]: Tak chybami se člověk učí. když je ale dělá pořád dokola ... Co jsem pracovala a žila sama, také jsem extra nestrádala. na jídlo a potřeby víceméně vždy bylo. S lepší prací by i zbylo, ale já neumím šetřit no.

[8]: Také mám dva přebalovací pulty, ale vím, že to jde i bez nich (nepamatuji si, že by máma totiž nějaký měla pro sestru před  6 lety). Ale myslím si, že kvůli tomu opustila po 8 letech mého muže jeho expřítelkyně (už to bude 5 nebo 6 let). Do roka po rozchoduse vdala a do dvou let vrhla mládě - asi už nechtěla čekat no ... když je pak rezerva a je z čeho brát, je to o hodně snažší život. Hlavně pro nečekané výdaje...

10 padesatka padesatka | E-mail | Web | Pátek v 7:00 | Reagovat

Milá Jani,
už jsem Tě tu pár dní neviděla.
Jsi v pořádku..? Jméno už máte vybrané..? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama