Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. září 2017 v 10:08 | Reagovat

K tomu výroku Bělobrádka, aby si ženská našla chlapa: Nepřipadá mi tak hloupý. Odpovědnost za dítě musí mít především žena a ne špatný výběr posléze házet na stát a dožadovat se dávek. A stát by měl více podporovat tradiční rodiny, nemůžu si pomoct, nic lepší zatím není... :-)

2 Atheira Atheira | Web | 10. září 2017 v 10:15 | Reagovat

Jsem v pohodě s pomáháním tím stylem, že věnuji jídlo (nebo jiné věci, které jsou potřeba) na psy nebo kočky atd.- kor v případě, že nakoupím něco, co mi nakonec mrcha nechce jíst. Nebo v rámci nějaké (třeba často bývají vánoční) akce nějak pomohu - většinou ale ne tak, že sednu a z účtu posílám peníze. Nemám ráda, když nevím, co s nima nakonec bude...
Teď mám finanční rezervu celkem velkou, takovou, že se nebojím utrácet (ale musím pořádně zaklepat), i tak ale koukám, komu co posílám a kam své peníze věnuju. Když jsem ale po škole hledala práci a měla jen pár šupů z brigád, zajímala jsem se hlavně o to, abych měla peníze pro sebe a svoje zvířata. Asi trochu sobecky, ale všechny dobročinný činosti spočívající ve věnování peněz šly stranou. Když se fakt chce, jde pomoct i jinak, i kdyby měl člověk jenom chodit třeba venčit psy do útulku. Což jsem nedělala, protože bych se tam musela nějak dopravovat a to by byly prachy navíc, ale v té době jsem si vzala dva potkany, kteří by do pár dní dost možná skončili v lese. A přišlo mi, že to mělo mnohem větší smysl než poslat někomu těch pár korun, který mu stejně moc nepomůžou, ale pro mě jsou dost podstatný a rozhodně by mi chyběly. Nějak vnímám jako větší pomoc, když se někdo angažuje v pomoci někomu konkrétnímu a dá mu svým jednáním kloudný život. Ale posílání peněz na nějakou ještě k tomu třeba ne úplně definovanou činnost, jak řečeno - jenom na podporu nějaké organizace - nemám moc ráda. Když chci pomoct, jdu za někým konkrétním a třeba u zvířat si rovnou nějaké vezmu a pomůžu mu, případně se zasadím o nalezení mu lepšího domova. Posílání zanedbatelných částek (a že pokud se nejedná o desetitisíce, tak to často fakt zanedbatelný částky jsou) mi nikdy nepřišlo úplně jako opravdová pomoc. Jen prostředek pro některý lidi, jak si přijít lepší... Jakože přece dělaj něco dobrýho, ne?

3 Ď Ď | 10. září 2017 v 10:54 | Reagovat

Sto třicet koček objevila francouzská policie v bytě na pařížském předměstí s výměrou pouhých 25 metrů čtverečních. Ženu, která v něm žila, policisté na místě zadrželi. O výjimečném případě týrání zvířat informovala policejní prefektura.   TAKÉ MILOVNICE KOČEK

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2017 v 15:16 | Reagovat

Já žiju asi trošku jinde :-(
Třeba moje sousedka... Celé roky podnikala, vedla hospody, penziony, jezdila po poutích...
Pořídila si tři děti a chlap si našel osmnáctku. Ona je teď na ty tři kluky sama a nespolehlivý bývalý jí ani neplatí alimenty.
Ona je na mateřské a s ročním prckem toho moc nevydělá, ani když jsou větší ve škole a školce.
Navíc šla na poslední mateřskou rovnou z mateřské, takže jí má automaticky na čtyři roky, momentálně asi tři a půl tisíce.
Za tohle ona nemůže.
Rezervu nemá. Nejen to, poslední podnik nevyšel, takže rezerva v čoudu a dvě mega dluhů...
V tomhle všem je ještě nevinně...
No jo, ale ona je bez peněz, dluží za nájem a pak jde a koupí si tři pitomé prstýnky, protože stály jen 45 korun...
Tak a tohle už nechápu. Tohle už je moc...

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 10. září 2017 v 20:34 | Reagovat

Jestli to dobře chápu, tak je autorka sama finančně negramotná (ale zachraňuje to její muž) a podivuje se nad finanční negramotností ostatních?

6 Jana Jana | E-mail | Web | 10. září 2017 v 21:00 | Reagovat

[1]: tak já s ním v zásadě také souhlasím.  I s tím, co jsi v komentáři napsala. Ale nejsem si jistá, zda bych zvládla adekvátně takové tema podat :)

[2]: ja právě šetřit moc neumím, ale to,co popisuješ, mi přijde naprosto normální ... proste pokud nemám co do huby,nebudu cpát prachy jinam ...

[3]: he he :)

[4]: to člověk nepochopí no. Ale zase pokud nemá z čeho davat, tak ji asi netrápí ani dluhy už ...

[5]: jsem finanční tele, ale natolik blba  jako ti lidi zase nejsem. Minimálně ne natolik,abych se chlubila, že týden před výplatou bez rezervy posílám poslední peníze nějak neziskovce...

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 11. září 2017 v 10:46 | Reagovat

Hehe, finanční gramotnost.. Na tohle téma jsem psala diplomovou práci :-D a byť jsem nedělala žádný výzkum, myslím si, že většina naší populace má skutečně nízkou míru finanční gramotnosti. Je to přesně tak, jak píšeš. Ti lidi vůbec nemyslí dopředu! A kdyby ty svoje poslední peníze aspoň vážně utráceli za pomoc druhým.. to si sice taky ťukáš na hlavu, ale aspoň se teda najedí jiní, když ne oni. Ale že někdo utratí poslední peníze za pí*oviny, které nepotřebuje, ale moc se mu líbí nebo je "nutně potřebuje" a druhý den somruje u příbuzných (v lepším případě) nebo volá do Providentu (cesta do pekla), tak to mi rozum nebere.
Ale abych nekázala vodu a nepila víno: vlastní příjmy mám někdy od patnácti let (sirotčí důchod, brigády a teď práce). Občas mi to ujelo a máma mě musela založit (nutno podotknout, že z toho sirotčího jsem si dobíjela kartičku na autobus, platila si naftu do auta a paušál na mobil, takže mi zase tolik nezbývalo), teď co pracuju, tak si nestěžuju, protože nestrádám. Ale ještě nikdy se mi nepodařilo si vytvořit rezervu. :-D Prostě ne. Na druhou stranu si ale ze svých peněz platím stavební spoření, penzijko a životko a dvakrát do roka povinné ručení. A to nejzásadnější - nemám žádné dluhy. Nemám ani nic na splátky. A když můžu, snažím se komukoli prodej na splátky rozmluvit (pokud se teda bavíme o spotřebitelském úvěru - vezmeš si pračku na splátky a platíš dva roky půjčku Cetelemu; něco jiného se skutečně domluvit, např. se zubařem, že mu ten zub/rovnátka/cokoli zaplatíš na třikrát).
Takže sečteno podtrženo: nezvládám šetřit, ale žiju si velmi dobře. A věřím tomu, že v případě dítěte bych se dokázala uskromnit a vybrat si, co opravdu potřebuju a co ne a nelpěla bych na tom, aby to bylo nové. Zkrátka, nějaký základ snad mám :D :)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. září 2017 v 12:45 | Reagovat

no vidíš a nám každý druhý v okolí vyčítal že s dítětem čekáme tak dlouho a nedokázali pochopit že nejdřív se chceme v práci někde posunout, abychom měli peníze a koupit domek a mít finanční rezervu, říkali to se nějak udělá ale podle mě to není takové snadné a nakonec ta fin.rezerva bodla

k tomu přebalovacímu pultu, dá se i bez toho ale já spotřebovala moc savých podložek a lezlo to do peněz, tak jsem koupila 2 přebalovací pulty a pod prcka dávám látkovou plenu a nemůžu si to vynachválit, konečně me nebolí v kříži a moc nestály

9 Jana Jana | E-mail | 17. září 2017 v 8:23 | Reagovat

[7]: Tak chybami se člověk učí. když je ale dělá pořád dokola ... Co jsem pracovala a žila sama, také jsem extra nestrádala. na jídlo a potřeby víceméně vždy bylo. S lepší prací by i zbylo, ale já neumím šetřit no.

[8]: Také mám dva přebalovací pulty, ale vím, že to jde i bez nich (nepamatuji si, že by máma totiž nějaký měla pro sestru před  6 lety). Ale myslím si, že kvůli tomu opustila po 8 letech mého muže jeho expřítelkyně (už to bude 5 nebo 6 let). Do roka po rozchoduse vdala a do dvou let vrhla mládě - asi už nechtěla čekat no ... když je pak rezerva a je z čeho brát, je to o hodně snažší život. Hlavně pro nečekané výdaje...

10 padesatka padesatka | E-mail | Web | Pátek v 7:00 | Reagovat

Milá Jani,
už jsem Tě tu pár dní neviděla.
Jsi v pořádku..? Jméno už máte vybrané..? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.