Materialistická závist

2. září 2017 v 10:39 | Jana |  Ze života
Vítám vás u svého materialistického povrchního článku na téma spokojenosti. Očekávám opět komentáře typu, že se chlubím nebo že si přehnaně na něco hraji. U vás dalších, co se i nadále stydíte psát komentáře veřejně, se těším na maily plné zášti, zloby a závisti. A vy, co máte v hlavě zdravý rozum, článek pochopíte.


Jako malá holka jsem sice měla koně a chrty a žila jsem na obrovském statku, ale nikdy jsem neměla časopis. Neměla jsem jako holka mýdlo na intimní hygienu a další věci, které jsem pak vídávala třeba u tety, co má dvě holčičky a jejich koupelna je plná ženských přípravků (žijí bez tatínka holek, respektive v tu dobu, kdy jsem tam jezdila já). Když jsem byla starší, nikdy jsem neměla pořádný makeup, i když mi maminka k narozeninám koupila celý kufřík pro holky (zbytky mám dodnes, šlo povětšinou o stíny a tvářenky). Stále jsem neměla mýdlo na intimní hygienu a zuby jsem si musela čistit jednou z nejlevnějších past (tedy obsahovala mátu a blééé). Když jsem začala chodit ke kamarádce, která měla v koupelně vířivku, zatoužila jsem po různých pěnách do koupele, peelingu jak na tělo tak na pleť, po maskách na pleť i tělo … Po éterických olejích …


Nebyla jsem nešťastná, jen jsem chtěla taky takové různé věci, které bych na sebe patlala a byla spokojená. Třeba jen kvalitnější žiletky … Mnoho z těch věcí plno lidí stále nemá a nestrádají. Já také nestrádala, jen jsem jednoduše záviděla. Z koupelen mých kamarádek a příbuzných se staly takové svatyně. Taky jsem po takové svatyni ženy toužila … Postupem času ke koupelně přibyla i kuchyň. Kamarádka, u které jsem trávila dost času, neměla lednici plnou toho nejlevnějšího hnusu z Penny. Měla více druhů sýrů, různé šunky … Bylo to skoro jako u babičky … Jenže ta kamarádka žila v milionářské čtvrti, takže si mohla denně dopřát čerstvý chléb (ovšem do dnes byste na ní nepoznali, kde vyrostla! Pořád je to normální holka, možná normálnější než já).

Než jsem byla adoptována Saminkou, snažila jsem si čas od času něco takového dopřát - tu lepší šampon na vlasy, nějakou masku na vlasy … na pleť jsem toho nikdy moc nesehnala, neboť jsem světlý typ co má pihy a spálí ho téměř cokoliv … Mýdlo na intimní hygienu jsem měla to nejlevnější, ale měla jsem ho, aby se neřeklo. Konečně jsem ho měla … Zubní kartáček a pasta - byla jsem hloupá a netušila jsem, že opravdu existují pasty, které by nespouštěly dávící efekt. Na to jsem přišla až v Holandsku… Až v Amsterdamu jsem měla finance, čas a VANU. Mohla jsem se rozmazlovat jak moc jsem chtěla… Ne pořád, ale když rodina odjela na dovolenou, byla jsem svou paní. To se týká i jídla. V Česku jsem totiž žila s T. a peníze nebyly. Samince a pak i Vaderoškovi jsem se sice snažila dopřávat to nejlepší, protože veterinář je sakra drahý (a Saminka trpěla na alergie). My jedli jen zeleninu, jednou týdně maso, jinak samé levné věci… Ryby byly v našem jídelníčku vzácností. Bydleli jsme v jednom pokoji, tedy na kosmetiku a mé koupelnové radosti nebylo místo ani finance …


Podotýkám, že jsem nijak extra nestrádala. Pouze jsem snila o tom, že by mi mohlo být lépe. Že bych jednou mohla mít koupelnu plnou p*čovin jak na tělo, tak na vlasy, obličej, do vany, … Záviděla jsem lidem, co mají doma "značky" … Ne, že bych v Amstru nezjistila, že na českém trhu jde povětšinou o jednoho výrobce, jen se jmenuje jinak. Co na českém, na evropském. A většinou ta kvalita nestojí ani za cenu brandového výrobku z Tesca nebo Albertu …

No a pak se objevil Princ. Jeho zámek má několik pokojů a zahradu (to oceňují především kočky, ale já ne o moc méně než ony!). Má velikou koupelnu se sprchovým koutem a obří vanou (jo, vlezu se do ní i teď). A hlavně má naučeno, že na potravinách se nemá šetřit. Takže když bych to napsala s nadsázkou, jako první mne pořádně nakrmil (narval mne masem, rybinou, zeleninou,… vším pro mne do té doby drahým). Pak mne vykoupal a dal mi do pořádku vlasy a nehty. Kecám! Jako první mi ukázal pastu, ze které po těch letech nezvracím a konečně si bez odporu čistím zuby! Pak přišel ten zbytek. A tak samo vzal pod ochranná křídla i kočky. Které jeho péči, na rozdíl od mne, mnohdy sabotují a stále chtějí otruby místo masa.





Ačkoliv jsem nikdy nějak extra nestrádala, mnoho rodin žije jako já předtím, jsem teď v sedmém nebi. Z pohledu materialisty jsem obsypána luxusem koupelny a jídla. Nechci se chlubit. Nechci aby to vyznělo, že mám něco jiného, než co mají ostatní. Nejspíše mne nejlépe pochopí Porcelánka … paradoxně …

Od malička jsem měla sen, sice založený na závisti a na tom, co jsem viděla u jiných … Napadá mne, že jsem si pak do bohatství koupelny mohla promítnout spokojené vztahy v té či oné rodině (ale to zamítám především u té kamarádky s vířivkou… ta na tom nebyla ve vztahu s otcem o nic lépe než v tu dobu já a moje máma - mimochodem ti dva by se k sobě hodili - jako moje máma a její táta). A v dnešních dnech je ten sen skutečný. Mohu jít do koupelny, napustit si plnou vanu vody a dát si do ní pěnu s vůni pomeranče a čokolády … nebo jasmínu … nebo jalovcový extrakt pro uvolnění svalů … V mezičase si pustím uklidňující hudbu, zapálím svíčky, naliju víno a pozoruji kocoura, zda si všimne, že si máčí ocas … Pak si na sebe mohu napatlat kvalitní tělové mléko, vlasům dopřát minimálně tři chody přípravků pro lepší vitalitu a to samé udělat s pletí … Zabalím se do měkkého županu (protože sušička není úplně na hovno, jak jsem si kdysi myslela) a se sklenicí vína (a nedopitou lahví) se přesunuji na gauč k televizi (sice to u nás vypadá jako u cigánů, bo máme gauč uprostřed místnosti, ale holt jsme s Princem slepí …), kde sleduji oblíbený film nebo seriál a čekám, až se mi má láska vrátí z práce.

Ano, jde o čistě povrchní, obyčejné a prosté věci. Ale já jsem si splnila jednu z představ, jak vypadá spokojená žena. I když jsem chodila do práce, bylo skvělé si po příchodu domů napustit vanu a uvolnit se … Bylo skvělé vidět ve sprchovém koutku vyskládané přípravky na tělo a pleť … Je stále hrozně uklidňující pocit, že otevřu skříň za zrcadlem v koupelně a tam mám jak hřebeny, tak pleťové masky různých druhů, pečující micelární a jiné vody …

Protože jsem jako malá o všechno, co mi bylo drahé přišla, mám teď potřebu tyhle věci kolem sebe kupit. Především právě v koupelně. Mám potřebu o tom dneska psát článek, protože jsem se probudila a plakala jsem štěstím, že jsem v bezpečí a že do toho bezpečí a lásky porodím za chvíli syna. Kterému mohu dopřát kvalitní kosmetiku (v rámci mezí - na děti by se měla používat jen voda), prát v přijatelném prášku pro miminkovskou pokožku, jíst potřebné věci, aby měl v mlíčku vše, co bude jako veliký kluk potřebovat a pak jej i nadále krmit tak, aby mu neslezly vlasy a nehty jako kdysi jeho mamince. Nebude mi ho líto jako jiných dětí, které chodí v bundě s krátkým rukávem, nemají zimní boty, … Vím že i takové děti jsou šťastné. Nejde v tomto směru ani tak o dítko, to stejně bude zajímat, zda Blesk McQueen porazil tu debilní italskou formuli nebo jestli na Vánoce dostane figurku Bumblebeeho z Transformerů.



Jsem hrozně vděčná za Prince, že tohle všechno můžu mít. Ba co víc, já mám i Prince doma. Protože někteří sice tohle mají, ale jsou sami. Já jsem sama přes den, pokud nemám školení nebo pohovory, ale večer usínám s Princem. Mnohdy spolu i večeříme (teď kvůli onomu jinému stavu moc ne), hrajeme hry nebo jen ležíme v posteli a povídáme si (ono s tím břichem toho moc nejde, i když já bych sakra chtěla). Já ani nevím, kde jsem k takovému štěstí přišla, když jsem bývala na chlapy zlá, brala jsem jiným dětem hračky a některé i bila … Když jsem některé své expartnery podváděla nebo na brigádě ukradla peníze, protože jsem neměla ani na blbý rohlík.


Každému z vás, kdo čtete tento článek, ze srdce přeji to samé. Aby se každičkému splnil jakýkoliv sen, jakkoliv hloupý či povrchní (viz já a koupelna). Mnohdy jde o postradatelné věci, o tom žádná. Ale pokud vám ty věci dokáží dopřát pocit bezpečí a pohody a pak jdete s úsměvem za svým partnerem a poděkujete mu, že se můžete mít tak, jak jste si přáti - tak je to přeci minimálně prima pocit.

 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 13:00 | Reagovat

Milá Jano,
já Ti to štěstí přeju, opravdu...budeš skvělá matka.
Jen mě zaráží, že někdo má potřebu psát Ti hnusné maily. Nechápu. Ano, taky občas napíšu jízlivý, rejpavý komentář, ale nedovedu si představit něco víc.
P.S. Doufám, že to pití vína bylo před těhotenstvím... ;-)

2 K. K. | E-mail | Web | 2. září 2017 v 13:46 | Reagovat

Někdy to štěstí třeba přijde prostě samo, bez příčiny. :) Hlavně že se tak stalo.

Nechápu proč by ti kvůli tomu měl někdo posílat hnusný mejly. Když jsem byla nezaměstnaná, tak jsem se taky strašně těšila až začnu mít stálý příjem, abych si mohla dopřávat kvalitní kosmetiku a třeba si 3x-4x do měsíce zajít někam do restaurace na večeři. Zrovna včera jsem říkala kamarádce, že miluju ten pocit jít do hospody na dobrý víno (u nás mají opravdu úžasný) a nechat se celý večer po náročným týdnu obskakovat.

A vínečko ve vaně je paráda, taky se mi před měsícem poprvé poštěstilo. A protože jsem čuně, v druhý ruce jsem měla ještě svou druhou neřest - cigaretku. :-D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 14:05 | Reagovat

[2]: Jó, mít prachy je fajn, a nemusí to hned statisíce... :-)

Šťastný je ten,
kdo spokojí se s málem,
i králíčkem  je hezké být,
když nemůžeš být králem.

Měj se hezky, Kačenko...: :-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 2. září 2017 v 16:53 | Reagovat

jojo v tom ti rozumím..a moc ti to přeju:)

já teda moc nechápu proč lidi hned napadne že se člověk chlubí, jako to se člověk nemůže svěřit i se štěstím? víš co ono to potěší číst i něco pozitivního že se má někdo dobře:)

tady se mi stalo že jsem dala někde komentář na blog a též jsem dostala "sprda" že se chlubím, což jsem vůbec nezamýšlela a ani mě nenapadlo že to tak vyzní když jsem ten komentář psala
nevím proč to lidi hned napadá 8-O

5 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2017 v 17:23 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Moc děkuji :) Víno bylo před těhotenství, to mi ale nechybí tolik jako vodka s džusem na terase v létě :D :D A co se týká mailů... Mrkni na příspěvek o nefungujících chlapech. Ta Pavla tam, to mi většinou chodí takové komentáře mailem. Nevím proč no, asi někomu šlapu na kuří oka nebo nevím ... Taky asi Ta mamanaplnyuvazek (exkolegyně z práce) měla horší den a rozhodla se, že nic nebude tak, jak si přeji já a že si na něco hraji... Ale jsem ráda i za takové komentáře. Hřeje mne jejich závist u srdce :)

[2]: Jo, stálý příjem z práce, když jsem pak mohla sobě i Summer dopřát něco víc, to byl taky skvělý pocit. Ale byl "jen na ubytovně". Proto ale několikrát zmiňuji, že jsem nestrádala a vlastně jsem se měla dobře. Ono každé plnění snů, byť těch malých, to je skvělý pocit :) A jedním z mých snů, než jsem potkala Prince, který mi to zatrhl, byla cigaretka po sexu ... Jak já byla happy, když jsem si ji kdysi moc moc moc dávno dopřála :D jsem se pak tlemila celý den :D :D

[4]: Asi někomu vadí, že neperu špinavé prádlo na veřejnosti. Ale opravdu mi přijde nevhodné takové věci veřejně řešit. Pak působím, že se jen chlubím, no ... Napsat dnes odlišný názor nebo jen nedejbože spokojený komentář - oheň na střeše ...

6 MamaNaPlnyUvazek MamaNaPlnyUvazek | 3. září 2017 v 20:36 | Reagovat

Hmm, nepamatuji se, že bychom byly kolegyně, ale všechno je možné, pokud jsi kdy pracovala v Pivnici u Andreje ve Vejprtech ;). A taky si nemyslím, že vyjadřování názoru by byl útok proti tobě. Moc si to všechno bereš :P.

7 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2017 v 20:48 | Reagovat

[6]: slušně vyjádření mi nevadí. Když mi někdo něco tlačí,  to mi vadí. Bohužel maily většinou slušně nejsou.

8 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. září 2017 v 16:59 | Reagovat

Já na tom byla dost podobně :-D ne že by moji rodiče byli chudí, ale prostě mi hodně věcí nedovolovali. Pamatuju si to jako dneska, když ke mě přišla moje kamarádka Denda, byl den dětí, a ona dostala dětské laky na nehty a Barbie. Já do té doby ani nevěděla, že nějaký den dětí je. Tak jsem hned běžela za mámou a proč jsem taky nedostala dárek? No o pár dní později mi koupila kraťasy... :-/ :D Nebo když byla Denda nemocná, tak jí maminka taky kupovala dárky, třeba kolo pro Barbie nebo auto. A co jsem jí dlouho záviděla, tak to byla taková holčičí stavebnice. Už nevím, jestli to bylo Lego nebo něco jiného, ale bylo to naprosto boží a dodnes po tom potajmu toužím :D každopádně tohle obdarovávání ke dni dětí nebo za nemoc jsem si doma prostě neprosadila.. :) jen blbé doplňky na panenky jsem musel uřvat nebo naslibovat, jak budu utírat nádobí, ale jinak moje rodiče nenapadlo mi jen tak něco dát. Teda - tím jen tak něco myslím panenky Barbie nebo mimina, kočárky apod :D. Drobné dárky, jako třeba porcelánové kočičky, mi táta kupoval docela často :)

9 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 5. září 2017 v 17:32 | Reagovat

Já bych si tě v tomto soudit nedovolila. Mám to podobně. V dětství jen o základních a nejlevnějších potřebách. A teď... ale mám to tak, že o tom nemluvím, nebo se alespoň snažím mluvit co nejméně, jelikož úspěch se neodpouští a u nás v rodině už vůbec ne... postoj nejbližších mě často mrzí.
Pokud ale však někdy zmíním, že se máme dobře, je to proto, protože jsem na sebe, na nás, pyšná. Hrdá. Na to, že jsme se sami dokázali lépe zabezpečit a připravit pro naše děti lepší, bezstarostnější život.

10 Jana Jana | E-mail | Web | 6. září 2017 v 8:19 | Reagovat

[8]: Uf, tak to naštěstí děti kolem mne toho nijak extra více neměly. nebo si to nepamatuji, že bych řešila :D Ono já pak zase dostávala hodně drahé věci na koně, takže to bylo takové šul nul no :) A když nebyli koně, bylo mi hodně věcí už jedno :D

[9]: Aha, tak to je ono, úspěch se neodpouští... Je to ohromný pocit, když člověk má chvilku času, sedne si a uvědomí si, že tohle bude sice náročné, ale aspoň ty finance se tak úplně řešit nemusí. A co jen finance, celá taková nějaká existence ... Já si tím chlubením vlastně sama sobě dokazuji, že to je reálné. Že je stále něco, co se povedlo, že všechno není jen o tom, že nechápu to či ono rozhodnutí mého muže (což se stává, ne že ne). A lidi to berou zle nebo mají potřebu to komentovat ... Ale tak to k blogu patří no :) Pozdravuj svoje dvě škvrňata a manžela :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama